Budhismus je o lidskosti a úsměvu, říká Miroslava Kneslová
Zveřejněno 15. 11. 2017 11:23
V úterý 14. listopadu se sešli v Jupiter clubu členové Vlastivědné a genealogické společnosti, aby si vyslechli přednášku Ing. Miroslavy Kneslové na téma Tibet - cesta s přidanou hodnotou. Putování po Ladakhu uskutečnila loni a přivezla si odtud mnoho fotografií, jejichž promítání doprovodila poutavým výkladem.
Ladakh, indické území, leží mezi pohořími Karákoram a Himálaj. Obyvatelé jsou příbuzní Tibeťanům, píše se zde tibetsky, proto je oblast často nazývána „Malým Tibetem“. Ladačané obdělávají půdu pouze v těsné blízkosti řek vytékajících z ledovců, zbývající krajina je kamenitá a suchá.
Cílem dvoutýdenního pobytu byl týdenní kurz budhismu ve škole budhistického učitele Tsewang Norbu Viveka za současného poznávání místních reálií. Celkem devět účastníků odletělo z Prahy do Dillí a pak do Ladakhu. Po aklimatizaci se přesunuli pronajatými auty do Mulbekhu, horské vesnice se školou sponzorovanou 14. dalajlamou a českou organizací Brontosauři v Himálajích. „Cestu jsem nazvala ochutnávkou něčeho. A zjistila jsem, že zbývající účastníci ji nazvali stejně. Nikdo jsme se neznali, jen jsme chtěli ochutnat budhismus,“ započala svou přednášku Miroslava Kneslová.
Během svého vyprávění seznámila posluchače s detaily života v budhistických, zejména ženských klášterech, jejich výzdobou a běžným denním chodem. „Ráno se mnišky schází k „púdže“, při ní snídají, zpívají mantry, tvoří svíčky, není to klasická bohoslužba. Budhisté jsou převážně vegetariány, k snídani bývá zelenina s rýží, polévka, placky a ovoce, zejména meruňky. I další jídla bývají lehká, ladacká kuchyně je snadnější na přípravu než indická. Národním jídlem jsou taštičky momo, těsto plněné zeleninou, někdy masem,“ popsala Kneslová.
Mimo výuku se účastníci podívali do mnoha klášterů, například navštívili dvanáctipatrový Thiksey, ve kterém právě pobýval dalajlama, Alchi, zapsaný mezi památky UNESCO, Diskit, u kterého stojí třicet pět metrů vysoká socha Buddhy a obývá jej 120 mnichů.
Ze zajímavostí, které posluchači mohli dále na fotografiích vidět, to byla Šanti stupa, postavená Japonci v roce 1991, mírně slané jezero Pangong ve výšce 4 350, nejvýše položený (5 400 m. n m.) průsmyk se silnicí na cestě do údolí Numbra, modlitební jeskyně, kde mniši stále meditují i v zimním období, kdy teploty padají pod minus 20 stupňů Celsia. Často byly k vidění stupy s modlitebními kameny, modlitební mlýnky a praporky. Ty se věší na vysoko položená místa, nejlépe nad řeky, aby vítr a voda roznášeli modlitby po krajině.
Na závěr velmi zajímavého povídání si přítomní prohlédli přivezené reálie z autorčiny cesty, modlitební misku, šátky, mince a další drobné předměty.
Příští týden má VGS na programu vyprávění Zdeňky Kubíčkové o meziříčské rodačce a spisovatelce Jaroslavě Blažkové. Začátek v 16 hodin.
Jitka Kočí
