Zámeckou jídelnou se rozezněly myslivecké Vánoce
Zveřejněno 20. 12. 2022 10:48
V podvečer čtvrté neděle adventní dýchalo nádvoří velkomeziřičského zámku slavnostní náladou. Cestu lemovaly rozžehnuté pochodně, vstupní halu zdobily vánoční stromky, vzduch voněl jehličím, lákavým nápojem a cukrovím. Zámecká jídelna praskala ve švech. Babylonští trubači, jejichž koncert přítomní očekávali, slibovali nevšední hudební zážitek Zámecké adventní vytrubování.
Všechny srdečně a vtipně přivítala ředitelka muzea Irena Tronečková a poté se už sál rozezněl břeskným hlasem lesnic a borlic, čili lesních rohů. Nebyl to ledajaký koncert. Program sliboval krátké skladby, které se používají na mysliveckých honech v českých zemích. Kdo zavřel oči, mohl se lehce ocitnout na lesní pasece a představovat si, že právě začíná hon na černou, čili na divočáky, daňky, jeleny...
Průvodního slova se ujal vedoucí souboru Miroslav Nováček, který nás všemi lečemi provedl. Vysvětlil, jak se lov zahajuje, jak končí a co to znamená pro myslivce, kteří se honů účastní, jak se vzdává hold ulovené zvěři a jak úspěšným lovcům. Ne, že by přítomní po absolvování koncertu mohli skládat myslivecké zkoušky, ale obdiv a uznání k myslivecké tradici, která se našimi honitbami táhne staletí, jistě ano.
Postupně jsme se prolovili a protroubili až ke Štědrému dni a společně si zazpívali klasickou koledu Nesem vám noviny. Jak pravil Miroslav Nováček, pro někoho není lesní roh zrovna ideální hudební nástroj pro hraní koled. Trubači vystřižená koleda však možná přítomné přesvědčila, že pro radostné zvěstování o zrození spasitele těžko hledat nástroj příhodnější.
Po dlouhém potlesku přidali Babylonští trubači ještě jednu vlastní skladbu a pak již honem dolů do vstupních prostor, kde čekalo ono voňavé pohoštění v podobě cukroví a horkého nápoje, který po zimním lovu přišel opravdu vhod.
Jan Uher
