Radovan Necid: Zpochybnění architektonické soutěže znejistilo samosprávy dalších měst
Zveřejněno 16. 6. 2017 16:30
Zpochybnění architektonické soutěže mými kolegy zastupiteli vyvolalo živou odezvu nejenom na Vysočině. Odpovídám novinářům, architektům, některým starostům a komunálních politikům a vysvětluji jim, co se opravdu u nás ve Velkém Meziříčí stalo.
Všechny ty dotazy spojuje jedna věc - obava, zda se Velké Meziříčí nestane precedentem pro to, aby se i tak úctyhodný, transparentní a demokratický institut, jakým je architektonická soutěž, nebyl jen prostředkem na maření šancí na změnu přístupu k budoucnosti našeho města z hlediska kvality vystavěného prostředí, které je oblíbenou kratochvílí opozice.
Snažil jsem se všechny uklidnit, že ve Velkém Meziříčí došlo opravdu k anomálii. Tohle není normální situace, ale extrém. Extrém, kterému nahrála shoda tří faktorů:
1. Prvním faktorem je politická situace. Koalice měla donedávna devět zastupitelů ODS včetně nezávislých (TPM), pět sociálních demokratů a jednoho zastupitele Volby pro město. Vzhledem k tomu, že sociální demokracii názorově „odešlo“ šedesát procent zastupitelů (3) a také třicet procent členů TPM (3) na které se stoprocentně nelze spolehnout, došlo uprostřed volebního období k překreslení politické mapy. Toho využila opozice, která s těmito šesti kooperuje a už půl roku si testují, co všechno radě ještě mohou zakázat a v zastupitelstvu zvrátit. Bohužel, naložení s výsledkem úspěšné architektonické soutěže je poslední důsledek těchto politických skutečností.
2. Druhým faktorem je nalezení lídra opozice. Opoziční KDU-ČSL měla dosud v čele Františka Bradáče, muže, který toho pro město hodně udělal a byl to seriózní partner i silný protivník. Uměl být hodně tvrdý, ale nikdy nešel přes čáru - nedovolil, aby krátkodobý politický zisk jeho strany poškodil naše město. Ten však bohužel ze zastupitelstva odešel a nahradil jej Stanislav Rosa. Přinesl do zastupitelstva „nový politický styl“, který všichni vidíme . Tento politik sjednotil dosud roztříštěné síly opozice (KSČM a KDU-ČSL) a za využití situace zpochybnil výsledek architektonické soutěže, přičemž jeho nedůvěra v tento institut byla již od samotné přípravy, jak sám uvedl.
3. Třetím faktorem je (záměrné) nepochopení principu soutěže ze strany některých zastupitelů. Prezentují to tak, že odborná komise byla jakýmsi poradním orgánem, který jim předvybral hezké obrázky a oni si teď z nich mohou vybírat toho svého favorita. Nevím, zda je to záměrná lež, která jim má poskytnout alibi pro jejich politickou nekorektnost, nebo opravdu jen nepochopení. To je ale v důsledku jedno. Ve skutečnosti je totiž pořadí, sestavené porotou soutěže (ve které mnozí z nich, včetně Stanislava Rosy, seděli či měli sedět, to je mít třeba stále na paměti), pro město závazné. Principem soutěže totiž je (zjednodušeně řečeno), že zastupitelstvo svoji pravomoc vybrat vítěze deleguje na odbornou porotu. To znamená, že hodnocení poroty je pro město podobné jako rozhodnutí komise ve standardním výběrovém řízení. Jestliže se pak město s vítězem nedohodne z objektivních příčin, jedná s druhým a tak dále. Důležité v tomto případě je slovní spojení "z objektivních příčin". Úterní zastupitelstvo ale nepřineslo ani jednu takovou příčinu. Ať se na mě kolegové nezlobí, ale argument "mě se zdá, že se mi to nelíbí", nebo "já tam bydlím a tam jezdí moc aut", nebo hvězdný argument "tuhle čáru jste, pane architekt, měl v soutěžním návrhu nějak slabší, než ji tady vidím", nejsou objektivní příčiny. Druhý a třetí návrh v soutěži měl daleko víc kolizních bodů a dle poroty neakcentoval tolik paměť místa.
Toto všechno se snažím všem vysvětlit. Architektonická soutěž je totiž způsob, jak získat dobré řešení od dobrých architektů a získat je transparentně a bezproblémově.
Prosím tedy všechny, kdo v okolních městech uvažují o architektonické soutěži, a teď se ve světle naší politické šlamastyky této myšlenky zalekli, aby se nebáli.
Nepředpokládám totiž, že by bylo ještě v jiném městě možné, aby se v zastupitelstvu vyskytla taková koncentrace nešťastných faktorů naráz, jako ve Velkém Meziříčí.
Navíc jsem bytostně přesvědčený o tom, že nápad kolegy zastupitele Viléma Lavického na uspořádání referenda je vynikající příležitostí, jak vyřešit patovou situaci v zastupitelstvu, jak Velkému Meziříčí vrátit alespoň zčásti důstojnost a napravit pošramocenou pověst naší samosprávy. Je to navíc nejčestnější způsob, jak zjistit skutečné přání obyvatel Velkého Meziříčí.
Proto budu referendum i nadále prosazovat a věřím tomu, že se ke mě přidají kolegové, kteří si zachovali smysl pro fér hru.
Radovan Necid, starosta Velkého Meziříčí
