Současná doba nahrává revolucím, zaznělo na přednášce Ondřeje Ševečka
Zveřejněno 15. 6. 2017 13:20
Poslední den letošního Evropského festivalu filozofie se nesl v duchu revolučních dějin. Tři filozofové toto téma představili z pohledu husitství, moderních dějin a ve světle názorů T. G. Masaryka. Závěr středečního programu patřil DoZvukům festivalu na nádvoří Jupiter clubu a promítání filmů z historie Velkého Meziříčí z archivu Jiřího Michlíčka.
S odpověďmi na otázky, zda byla husitská reformace revolucí, zda nepromarnila svou šanci a nevzdálila se svým původním ideálům, se posluchačům představil medievista Martin Nodl. "Moje generace má pocit, že rok 1989 byl promarněnou šancí. Stejně tak měli představitelé ultrakvistické církve, například Jakoubek ze Stříbra, pocit, že původně nechtěli takový radikalismus, až dechristianizaci, a odklon od ideálů," konstatoval Nodl rozčarování aktérů obou revolucí. Připomněl, že z husitských dob si dodnes Češi uchovávají sklon k antiklerikalismu, zatímco z tehdy propagovaných veřejných trestů a společenského dohledu na nápravu hříšníka se dochovalo pouze několik normativů bez dopadů do současné praxe.
Svou premiéru za řečnickým pultem filosofického festivalu měl Ondřej Ševeček, člen organizačního týmu festivalu a ředitel Filosofického ústavu AV ČR. Jeho příspěvek se týkal zejména revoluce v moderních dějinách, dotkl se teorií vzniku revolucí a odkryl současné názory na možný budoucí vývoj společnosti. Uvedl, že: "Revoluce vzniká z určitého napětí ve společnosti, z rozporu mezi tím, co lidé chtějí a co mají. Je jako výbuch sopky, nedá se příliš předpovídat, šíří se jako láva a pak pomalu tuhne." On sám se dle svých slov neztotožňuje s názorem, že dějiny skončily, protože moderní člověk už bude jen konzumovat, nemá tedy proti čemu revoltovat. Zmínil i další prognózy do budoucna, teritoriální střety, environmentální problémy (sucho, oteplování) či neomarxistické pojetí společnosti. Velký zájem vzbudil závěr přednášky o globalizaci společnosti a nadnárodních firmách.
Profesor Jan Zouhar se zabývá především sociální filozofií a dějinami české filozofie. Zejména pak osobou prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Publiku osvětlil, že Masaryk ve svých názorech původně s jakoukoli revolucí nesouhlasil, odmítal ji jako politický mocenský převrat, hodnotil ji jako hromadnou sebevraždu. Postupem času přijal myšlenku, že revoluce má své opodstatnění, pokud má mravní oprávnění. „Masarykovy názory a postoje nedávají návody na řešení dnešních aktuálních problémů, ale mohou poskytnout inspiraci,“ zakončil své zamyšlení na téma revoluce u T. G. Masaryka Jan Zouhar.
Jitka Kočí
