Svatba v kostele dává smysl. Jan Hanák hovořil o významu rituálů
Zveřejněno 14. 6. 2017 12:06
O šocích ve vývoji lidstva i vědy, nevyčerpatelných zdrojích energie i o mýtech v pojetí času se diskutovalo v rámci šestého dne filozofického festivalu. K debatě se sešli profesor filozofie Josef Krob, vědec Jan Horáček a bývalý novinář a výzkumník Filip Vostál. Po nich se na podiu představil Jan Hanák, kněz, režisér a scénárista, s připravovaným dokumentárním seriálem České televize o malých velkých příbězích z minulého režimu. Vážná témata odlehčil doprovodný program pozváním na kávu, čerstvý koláček a společnost tří zábavných dam z divadla MALÉhRY.
Lidská domýšlivost došla v průběhu staletí několikerou šokovou terapií. První byla astronomická, následovaly biologická a psychologická. Racionální šok poukázal na fakt, že rozum není výsadou pouze člověka. Posledními dvěma jsou právě probíhající somatický a právní. Charakterizuje je například možnost postupného nahrazování organického těla člověka a rozvíjení sdíleného rozumu lidstva na základě stále podrobnějšího systému monitorování každodenního života jednotlivců. „Přicházejí systémy, které člověka využijí jako svého tvůrce a následně ho překonají a přeberou svou rozumovou aktivitu,“ nastínil jednu z variant vývoje na závěr své přednášky Josef Krob.
Příspěvek Mgr. Jana Horáčka uvedl posluchače do problematiky termojaderné fúze, existujících i plánovaných fúzních reaktorů a výhod, které tento zdroj energie má. Největším projektem, na kterém se momentálně podílí sedm zemí světa včetně České republiky, je fúzní reaktor ITER. „Jeho účelem je ověření technické proveditelnosti fúze jako zdroje energie, nejdříve tepelné,“ nastínil Horáček. Cena projektu je vyčíslena na 18 miliard EUR, náklady nesou jednotlivé státy na své přidělené komponenty.
Filip Vostál se mimo jiné zabývá zkoumáním změn akademického času a tím, jak se zrychluje ve vztahu k marketizaci a manažerismu akademického prostředí. Zajímavým poznatkem, který uvedl, je pouhých 20 % spokojených britských akademiků, přičemž jejich nespokojenost souvisí mimo jiné s pocitem nedostatku času. „Mýtus nedostatku času, že dřív ho bylo víc, je ve společnosti velmi živý,“ vysvětlil a pokračoval: „Pomalost ve vědě je ale jen pro ty, co si to mohou dovolit. Mají granty, senioritu, doktorandy.“ Kateřina Zábrodská oproti tomu ve své práci uvádí 84 procent spokojených českých akademických pracovníků. Důvodem může být podle Vostála fakt, že česká akademie a věda si drží ideologii trhu od těla.
Ve druhém bloku večera se Jan Hanák pozastavil nad významem rituálů ve společnosti a způsobem, jak je různé ideologické režimy nahrazují. „Vymyslet nový rituál, který lidi sjednotí, je složité. Mnohem jednodušší je vzít starý a použít ho po svém, což se v dějinách dělo mnohokrát. V minulém režimu byl obsah většinou zrušen a ponechala se jen forma.“ Druhou polovinu své přednášky věnoval promítání připravovanému projektu Zakázaný bůh.
Vůně kávy, čerstvého pečiva a zábavné i poučné historky z kavárenského prostředí, takový byl komorní večer ve společnosti hereček Barbory Seidlové a Daniely a Nikoly Zbytovských. Svým scénickým čtením odlehčily reformní, až revoluční témata letošního filozofického festivalu. Mezi posluchače šířily nejen dobrou náladu, ale i mrkev a radu, že je lepší zajít si do kavárny než do čekárny k psychiatrovi.
Program dnešního, závěrečného festivalového programu zde.
Jitka Kočí
