Sbírka kuchyňských potřeb
Zveřejněno 12. 7. 2023 12:22
Ačkoli nám v kuchyních přibývá stále více nádobí a náčiní k přípravě pokrmů, některé věci zůstávají stejné a s časem se nemění. Jsou praktické a funkční, nanejvýš se změní materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Princip ovšem zůstane stejný. Na druhou stranu bychom v minulosti nalezli i takové kuchyňské pomocníky, které již dnes většina z nás nezná a netuší, k čemu mohly tyto věci sloužit.
Formy na pečivo ve tvaru bábovky se udržely do dnešních dnů, s formami na oplatky se už dneska běžně nepotkáváme. Oplatek byl oblíbenou pochoutkou a pekl se jak v domácnostech, tak také pro prodej na trhu. Železné formy, které vyráběli kováři či zámečníci, byly používány po celá staletí. Jednalo se vlastně o dlouhé železné kleště zakončené kulatými terči s rytinou uvnitř. Ta mohla mít nejrůznější podobu, v našich sbírkách se setkáváme s vegetabilním ornamentem či vyobrazením velikonočního beránka. Autor svým pojetím výzdoby působil i na několik generací obyvatel.
Dalším typem forem byly ty perníkářské, které se ve sbírkách nacházejí hned v několika provedeních. Zajímavá je například kruhová z roku 1771, která je oboustranně zdobená. Na líci jsou vegetabilní a geometrické motivy, na rubové straně se nachází šesticípá hvězda s girlandovými obloučky.
Pečivo připomínající dnešní lívance či vafle se připravovalo v oboustranné litinové formě, která je uvnitř rozdělena na pět srdcí. Zajímavostí je, že přímo na pánvi je již od výrobce umístěn recept. Díky němu víme, že hospodyňka měla použít kilogram mouky, jeden a půl litru mléka, půl kilogramu másla, šest až osm vajec a dvacet gramů droždí.
Některé potraviny bylo třeba předem upravit, aby mohly být dále používány. K tomuto účelu sloužila stoupa, v menším provedení malá stupka, ve které se třel mák nebo tlouklo koření. Podobným nástrojem k drcení a rozmělňování je známý hmoždíř.
Ve sbírkách máme i několik typů různých ručních mlýnků, ať už se jedná o mlýnky na mák, strouhanku či kávu a její náhražky. Právě s tímto oblíbeným nápojem je spojena také speciální nádoba, ve které bylo možno žito či kávu v domácích podmínkách upražit. Jedná se o kulatou uzavřenou železnou pánev, v jejíž horní části je odklopný otvor, kudy se sypala zrnka. Otáčením kličky se poháněly dvě malé lopatky umístěné uvnitř pánve, které promíchávaly zrna, aby se při pražení nepřipálila.
Formy na máslo
V domácnostech jsme dříve mohli nalézt také ozdobné formy na máslo. Máslo bylo velmi ceněnou potravinou, a tak mu byla věnována také náležitá pozornost. K tvarování másla mohly posloužit duté dřevěné formy hranatého či kulatého tvaru, které byly uvnitř zdobeny různými ornamenty. Pokud nebylo využito těchto forem, posloužil ke zdobení povrchu hrudek másla vyřezávaný váleček. V depozitáři se nacházejí dva takovéto válečky, přičemž oba dostalo muzeum darem v roce 1893. Tím se řadí k předmětům, které se v našem muzeu nacházejí nejdéle a byly vlastně u jeho vzniku. Jeden věnovala manželka velkomeziříčského lékaře Františka Skřivana Amálie, druhý zase pochází od Josefa Tálského ze žďárského zámku.
Lucie Pavelcová
