Seriál ze zámku: Sbírka plastik
Zveřejněno 16. 11. 2022 8:56
Nejen za zdmi depozitářů je ukryto množství nejrůznějších plastik, ať už se jedná o sošky svatých z domácností, lidové výrobky či busty panovníků. Z hlediska regionálního muzea jsou pak pro nás zajímavé především ty, které pocházejí z místních domácností, vyrobili je regionální umělci a známe třeba i něco z jejich historie. Protože sbírkový předmět se často stává pozoruhodným právě svým příběhem, který může být ještě zajímavější než věc samotná.
Předmětem, který přímo souvisí s naším městem, je například zhruba metrová dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého. Byla umístěna v domě na náměstí a muzeu ji ve 30. letech minulého století daroval hoteliér Vavřinec Pavelka.
Dvě keramické osmdesáticentimetrové sochy rytířů muzeum koupilo v roce 1924 od rodiny Kallábových. Rytíře, kteří tak hned obohatili muzejní sbírku, si můžeme prohlédnout na dochované fotografii z roku 1925 z budovy reálky, jejíž prostory tehdy muzeum využívalo. Každý z rytířů drží štít, přičemž jeden z nich má štít český, druhý pak slezský. Dle dochovaného nápisu ze zadní strany se jedná o výrobek z českobudějovické továrny na kameninu L & C Hardtmuth, která byla původně založena ve Vídni a do Budějovic se přestěhovala okolo poloviny 19. století. Firma je nám dnes známá spíše díky výrobě tužek.
Za zmínku určitě stojí i renesanční okenní ozdoba z pálené hlíny se zubří hlavou a úponkovým ornamentem, která pochází z domu v Komenského ulici.
Mezi největší předměty pak můžeme zařadit dvě dvoumetrové dřevěné sochy světců. Podle zápisu ve starém inventáři by se mělo jednat o sochy z velkomeziříčského kostela sv. Mikuláše, které muzeum do svých sbírek získalo v roce 1920.
Právě sošky světců, Krista a Panny Marie tvoří značnou část fondu plastik. Rekatolizace v 18. století vyvolala potřebu náboženských sošek, které byly umísťovány do výklenků, a to jak venku, tak i uvnitř obydlí. Takových dřevěných sošek se ve sbírkách nachází celá řada.
Mezi plastikami se nalézají také ozdoby z kachlových kamen, které mohly mít nejrůznější podobu. V depozitáři jsou tak uloženy okrasné prvky ve tvaru psa, lva či ovečky. Díky strážníku Rychlému máme například soubor hliněných orlů, které muzeu daroval v září roku 1935.
Busta Adama Hubera z Riesenpachu
Sbírkové předměty získávají na důležitosti a zajímavosti také tím, že mají souvztažnost s regionem. V případě busty Adama Hubera z Riesenpachu je spojitost s Velkým Meziříčím rovnou dvojitá. Tento lékař a pedagog se v Meziříčí narodil, pocházel ze soukenického rodu Hubných. Stal se děkanem pražské filozofické fakulty a rektorem Karlovy univerzity, podílel se například na přípravě nového českého vydání Mattioliho Herbáře. Císař Rudolf II. si jej dokonce vybral za svého osobního lékaře.
Autorem busty je navíc další významný velkomeziříčský rodák, a to akademický sochař Jiří Marek, který svoje dílo do sbírek muzea věnoval v roce 1950.
Lucie Pavelcová
