Vyšla kniha o historii kostela sv. Mikuláše
Zveřejněno 13. 12. 2017 10:13
Od první zmínky o kostele sv. Mikuláše a farní správě ve Velkém Meziříčí letos 22. prosince uplyne 700 let. Město k tomuto významnému výročí vydalo knihu kolektivu autorů pod vedením Martina Štindla s názvem Chrám sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí – Historie sedmi století. Kniha má 320 stran, vyšla nákladem 500 kusů a v prodeji je na informačním centru radnice za cenu 350 korun.
Kolektiv místních i přespolních autorů – Martin Štindl, Marie Ripperová, Jaroslav Mrňa, Tomáš Borovský, Aleš Flídr, Dalibor Hodeček, Vladimír Maňas, Zdeňka Míchalová a Tomáš Valeš – na knize pracoval asi rok. I přes tak relativně krátkou dobu se mu podařilo v devíti kapitolách zachytit celkovou historii kostela sv. Mikuláše od roku 1317 do současnosti. Čerpali přitom z pramenů povahy archivní i literární. Z těch hlavních zdrojů je třeba jmenovat Státní okresní archiv ve Žďáru nad Sázavou, Diecézní archiv Biskupství brněnského nebo v pobočku Zemského archivu Opava a samozřejmě také Moravský zemský archiv Brno.
„Jde o první ucelené zpracování dějin kostela sv. Mikuláše vůbec. Krom drobné brožury Buriana a Plichty, která byla vydána před sedmdesáti lety, dosud nic samostatného nevyšlo. Naše kniha se snaží postihnout jednotlivé stránky existence kostela ve všech směrech, tzn. jak duchovní správu, tak vývoj stavební, umělecký v interiéru, hudební a společenský život, tedy chrám jako centrum sdružování farníků a konečně také kostel jako hospodářskou jednotku,“ přibližuje Martin Štindl a dodává: „Mezi objevné patří rozhodně kapitola o architektonickém vývoji kostela. A spolkový i hudební život či prebendní statek v Petrávči jsou témata, která dosud zpracována vůbec nebyla.“
Kostel byl od svého vzniku hybatelem jevů a myšlenek
Chrám sv. Mikuláše představuje až do devatenáctého století hlavní duchovní centrum ve městě, proto většina dějů a změn, které poznamenávají dějiny města, se ho nějakým způsobem dotýká. Dá se říci, že už v patnáctém století, kdy i do Velkého Meziříčí pronikají první myšlenky na obrodu církve, známé posléze pod pojmem husitství, je zdejší duchovní správa na špici doby. „Toto období můžeme spojovat nejen s Lackem z Kravař, ale už v roce 1401 i s postavou Šimona z Tišnova. Na počátku 16. století kostel stojí v čele zase při pronikání myšlenek Martina Luthera. Chrám sv. Mikuláše hraje samozřejmě ústřední roli i v tzv. rekatolizaci farnosti, jejíž počátky spadají do konce 16. století. V osmnáctém století je zase střediskem uměleckého vývoje, soudobého malířství, sochařství,“ vysvětluje M. Štindl.
Temné období jeho písemně zaznamenané historie překvapivě nespadá do „nejstaršího“ 14. století, ale spíš až do doby druhé poloviny patnáctého a první poloviny šestnáctého století, z níž se dochovalo nejméně dokladů. „Známe prakticky jenom jména duchovních správců v drobných vytržených souvislostech. Celkový obraz této doby je neúplný a v podstatě naše představa o ní je do značné míry historickou rekonstrukcí,“ zmiňuje M. Štindl.
Velkomeziříčská madona je jedinečnou památkou
Jedinečnou památkou v kostele sv. Mikuláše je Velkomeziříčská madona, která patří k okruhu Michelské madony a k významným dílům sochařství lucemburské doby. Madona sama ve své podobě odráží část dějin kostela. „V šestnáctém století byla v duchu reformačního ikonoklasmu rozřezána jako symbol katolické víry. V 19. století zase upravena podle tehdejších představ o kráse a teprve restaurátorským zásahem v polovině dvacátého století získala zpět svou původní gotickou podobu,“ popisuje osud nejvýznamnější umělecké památky v chrámu sv. Mikuláše historik Štindl.
Z prvenství velkomeziříčského kostela pak připomíná největší osvětlený ciferník ve střední Evropě, nebo ta, která se pojí se vznikem a fungováním některých společenství. „Tzv. literátské bratrstvo je doloženo už k roku 1492 a je nejstarším známým zpěváckým bratrstvem na Moravě. V roce 1720 tady vzniká bratrstvo Nejsvětějších jmen k poctě mučedníka zpovědního tajemství a dnes svatořečeného Jana Sarkandera, které je prvním sdružením svého druhu na Moravě,“ vyjmenovává Štindl.
Práce na knize odhalila nové poznatky
Temnotou středověku je zahalen původ církevního hospodářství, spojeného s obcí Petráveč a tzv. Děkanovým dvorem nedaleko Dolních Radslavic. Podle Martina Štindla se majetky církevního statku a jeho správa vynořují až ve druhé polovině 16. století. Jeho počátky známy nejsou. Zřejmě jde o původní statky Maršky ze Lhoty, která pocházela z tzv. Malé Lhotky, což byla později zaniklá obec na katastru dnešní Petrávče. „A zdá se, že Marška, která stála u první zmínky roku 1317, kdy dává část majetku ve prospěch kostela, zřejmě později věnovala kostelu i celý zbytek svého jmění, a to položilo základ farního statku,“ přibližuje historik moment, který až dosud nebyl znám.
Martina Strnadová
