Veřejnou službou si mohou nezaměstnaní polepšit. Technické služby s ní nemají dobrou zkušenost
Zveřejněno 14. 2. 2017 11:00
Uchazeči o zaměstnání dlouhodobě evidovaní na Úřadu práce mají od 1. února 2017 šanci polepšit si vykonáváním veřejné služby, kterou obnovila novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Bez ní jim klesnou dávky. Velkomeziříčské technické služby už ale veřejnou službu nezaměstnaných nechtějí – v minulosti se tvrdě spálily.
Veřejná služba již byla uzákoněna na několik měsíců v roce 2012, tehdy za jiných podmínek, než ji Ústavní soud ČR 27. 11. 2012 zrušil. Podle jeho rozhodnutí byla služba v rozporu se zákazem nucených prací. Také vadilo, že lidé pracovali v podstatě zadarmo. Nyní obnovená veřejná služba má pozměněné podmínky.
V době platnosti zákona od jara do podzimu 2012 se služba rozjela i ve Velkém Meziříčí, kde ji nezaměstnaní vykonávali ve prospěch města. Dozorovaly ji velkomeziříčské technické služby (TS) po dohodě s městem. Ty se dostaly s jednou klientkou M.K. do soudního sporu, který dosud neskončil. Na základě této zkušenosti dnes jednatel TS Jaroslav Mynář říká: „Tentokrát už v žádném případě nebudeme ochotni znovu se do tohoto procesu zapojit a veřejnou službu ve prospěch města organizovat.“
Klientka, kterou v roce 2012 Úřad práce vybral ze své evidence a sepsal s ní dohodu o výkonu veřejné služby ve prospěch Velkého Meziříčí, totiž v roce 2014 po technických službách začala požadovat úhradu ušlé mzdy ve výši 16.348 Kč za 244 hodin odpracovaných ve prospěch města od dubna do července 2012. „Samozřejmě jsme to uhradit odmítli. Necítili jsme se nijak vázáni – nepracovala v náš prospěch, ani s námi neměla uzavřenou žádnou pracovní smlouvu,“ říká Jaroslav Mynář. Žena tedy podala žalobu. V listopadu 2014 proběhl soud. „A k překvapení všech dal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou za pravdu paní M.K.,“ říká J. Mynář a vysvětluje: „Řekli, že smlouva paní M.K. s Úřadem práce je neplatná a použili retroaktivně rozhodnutí Ústavního soudu z prosince 2012. A tím, že technické služby paní před vykonáváním veřejné služby proškolily a vybavily technickými pomůckami, s ní vlastně uzavřely pracovní poměr.“
Technické služby se odvolaly ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudek okresního soudu v roce 2015 potvrdil. „Takže stát něco nařídí, de facto donutí lidi něco odpracovat, uzavře s nimi na to smlouvu, lidi to vykonají a nakonec soud rozhodne, že za to nemůže stát, ale můžou za to technické služby, které jen dohlížely na to, že lidé dělají to, co jim stát nařídil,“ diví se J. Mynář. Technické služby tedy podaly dovolání k Nejvyššímu soudu. „Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné,“ píše se v rozsudku z 6. prosince 2016. Dovolací soud přitom přiznal retroaktivní účinky nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 27. 11. 2012 a přihlédl k protiústavnosti veřejné služby, i když právní vztah mezi M.K. a TS vznikl před dnem účinnosti nálezu Ústavního soudu.
„Za této situace už českým soudům nevěřím. Nyní chystáme stížnost k Ústavnímu soudu,“ uzavírá J. Mynář.
Martina Strnadová
