Velkomeziříčská reálka je ve městě už 125 let
Zveřejněno 13. 11. 2024 8:47
„Duben je ten nejkrutější měsíc…“ píše ve své světoznámé básnické skladbě Pustina T. S. Eliot, ale troufám si říct, že většina kolegyň i kolegů by příliš neváhala a vyměnila by první slovo verše za listopad! Zuří boj s časem – okresní turnaj v pišqworkách ve Žďáře nad Sázavou, kurz první pomoci, Den latiny v Brně, krajské volejbalové klání, festival vzdělávání Gaudeamus, výukový program v Muzeu Vysočiny Jihlava, návštěva Vodního domu na Želivce, výuka bruslení, prohlídka firmy Termofisher, Čištění kamenů zmizelých sousedů, soutěž Best in English, výjezd do Drážďan, stužkovací večírky, pedagogická porada, připomínání významných společenských výročí, Ekologická olympiáda, Valná hromada Sdružení rodičů při Gymnáziu Velké Meziříčí, třídní schůzky, uzávěrka přihlášek žáků k maturitní zkoušce… a ještě vysvětlování, zkoušení, kontrola projektů, povzbuzování žáků. Kdo by si při téhle smršti vzpomněl na oslavy?
A přece, kdyby „vůdčí kruhové města Velké Meziříčí i širokého okresu velkomeziříčského“ neseznali, že zdejší obyvatelé potřebují střední školu, nic z výše uvedených aktivit by se dnes neodehrávalo! Na podzim roku 1899 se totiž rozběhl 1. školní rok na vyšší zemské reálce a 92 studentů se se svými profesory pustilo do práce, v níž jejich nástupci pokračují už 125 let. Škola několikrát proměnila svůj název, ale její duch zůstává.
To se ukázalo i ve čtvrtek 7. listopadu 2024. Na dopoledne byl vyhlášen projektový den věnující se 125. výročí existence GVM. Tentokrát jsme se nevydali cestou společného vzpomínání, převleků, promíchání žáků z různých tříd, ale naopak při zachování stávajícího rozvrhu se pedagogové snažili rozličnými způsoby tuto událost či dobu před 125 lety připomenout. V němčině žáci procvičovali podmiňovací způsob při tématu: Co bych určitě změnil/nikdy neměnil na své škole? Zároveň ve vztahu k naší budově zjistili, že názvy stavebních slohů se do němčiny překládají celkem snadno s výjimkou potřebného pojmu secese (Jugendstil). V ICT programovali, přičemž zadání čísla 125 jako vstupu způsobilo nestandardní průběh programu oproti jiným číslům; vypsali větu o výročí školy a figurka na monitoru prezentující výsledek předvedla vítězný pokřik. Fyzika a chemie pohlédly do historie poznání i vzdělávání. Jak dobře znáš svou školu? případně Co víte o škole, na níž studujete? mohli studenti zjistit při sdílené hře, Kahootu či křížovce. Na časové ose přiřazovali důležité okamžiky v historii ústavu k událostem národní a světové historie. V mluvnici psali diktát s gymnaziální tematikou. Výpočty vycházející z autentických stavebních plánů budovy gymnázia nebo práce s trojciferným číslem 125 přinesla matematika. Školu k živé buňce přirovnávali v biologii. Když potom při tělocviku v rámci posilování měli 125krát opakovat určitý cvik (dřep, klik, sed-leh/jejich kombinace) nezůstal mezi studenty snad nikdo, kdo by si nezapamatoval, že škola už trvá opravdu hodně, hodně dlouho.
Kolem 16. hodiny se veškeré dění přesunulo do auly. Do nejkrásnější prostory ve škole se dostavili čestní hosté, mezi nimiž nechyběl starosta města Ing. arch. A. Kaminaras, bývalý krajský radní RNDr. Jan Břížďala, ředitelky a ředitelé spřátelených vzdělávacích institucí ve městě. K naší velké radosti přispěchali také bývalé kolegyně a kolegové, někteří absolventi a další hosté, ti všichni byli uvítání pěveckým sborem a následně ředitelkou gymnázia Mgr. Ilonou Pokornou. S úsměvem sledovali vystoupení studentů, kteří hráli na nejrůznější hudební nástroje, zpívali, dokonce předvedli skupinovou recitaci balady J. W. Goetha Král duchů. Vrcholem setkání byl ale křest sborníku žákovských prací Almananch GVM = Geniální Výtvory Mladých III. Mgr. Dagmar Handová Navrátilová provázející celým odpolednem požádala paní ředitelku, aby se ujala misky s čokoládovo-oříškovou Studentskou směsí a pokřtila jí právě tak pestrou směsici básniček, povídek a zamyšlení. Texty, které během několika let vznikaly v našich hodinách češtiny, začala kolegyně Handová před rokem pečlivě vybírat, třídit, řadit a PaedDr. Eva Kočí Valová je poté prosvětlila i drobnými studentskými ilustracemi. Literární novorozenec v oranžovém kabátku se tak mohl hrdě postavit vedle starších sourozenců z let 2004 a 2014. Po křtu následovalo ještě autorské čtení několika příspěvků a celý program uzavřely dvě písně předvedené studentskou kapelou. I když se takovýto formát setkání jeví spíš jako tradiční, účinkující ho naplnili svěžími interpretacemi, radostí, mládím, novostí, takže se nikdo nestihl nudit. Pokud se někdo z hostů chtěl na gymnáziu ještě zdržet, mohl vystoupat do půdních prostor, kde byla instalována retro výstava studentských výtvarných prací. Závěr patřil už jen neformálnímu společnému posezení a hovoru, který se opět rychle stočil k dětem.
Na konci dlouhého dne bylo tedy jasné, že jsme pro tentokrát ten zmiňovaný boj s časem vyhráli. Soustředili jsme se na to podstatné a trvající, připomněli si, že patříme k instituci, co už čtvrt druhého století působí jako vzdělávací centrum města, vychovává mladé lidi, a ti se k ní rádi hlásí a vracejí.
Barbora Štindlová
