V Křižanově odhalili památník svaté Zdislavy

Zveřejněno 29. 9. 2015 15:05

Aktualizováno:

Po čtyřleté realizaci byl v sobotu 27. září na křižanovském náměstí slavnostně odhalen památník svaté Zdislavy, dcery prvního historicky známého majitele křižanovského panství Přibyslava, která se zde narodila před 800 lety. Letos je to dvacet let od jejího svatořečení papežem Janem Pavlem II. Městys tak navštívily přibližně tři až čtyři tisíce hostů a poutníků.

Kostelní hodiny odbíjejí druhou hodinu odpolední. Na pódiu začíná pět a hrát na sto sboristů píseň Lid český. Z nádvoří fary již míří na zaplněné náměstí průvod ministrantů a asi čtyřiceti kněží, společně s brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem. Na pódium posléze přicházejí představitelky městyse, starostka Marie Smejkalová a místostarostka Radomíra Schmidová. Starostka všechny krátce vítá v „srdci Vysočiny", jmenovitě zmiňuje některé církevní hodnostáře, politické činitele, další osobnosti kulturního života a především hlavní iniciátory celého projektu: Nilu Vodičkovou a Tomáše Holcnera, místního faráře. Vítá nás tu také biskup Cikrle a začíná mši svatou znamením kříže.
Čtení během mše se ujímají zdejší občané: Ondřej Kotík, Milan Čech a Ludmila Horká. Po čtení evangelia jáhnem Ladislavem Kincem následuje promluva biskupa. Tvrdí, že symboly sv. Zdislavy – manžel, děti a bližní – mohou být v dnešní době chápány jako provokace. Mluví o párech vychovávajících děti z finančních důvodů ne v manželství a obrací se přímo na politiky mezi hosty: „Proč jsou nesezdaní podporováni státem více než sezdaní?" Hovoří také o porušování slova, nešvaru nejen v rodinách, ale i ve veřejné sféře. Úplně nakonec porovnává jednu ze Zdislaviných ctností – pomoc nemocným, postiženým a potřebným – s dnešními dny. Ačkoliv nechce zlehčovat migrační situaci, vybízí všechny, aby chránili svoji identitu kultury, národu a víry, avšak ne na úkor identity lidskosti a solidarity. „Toto bylo nejlepší kázání, které jsem kdy slyšela," tvrdí opodál stojící dvaadvacetiletá Eva Hammerová, jedna z účastnic slavnosti. Poté přichází k biskupu manželé Klímovi se svými pěti dětmi jako obětní průvod s dary. Následuje svaté přijímání, v bezlepkové podobě probíhající také v kostele.
Posléze se hlavní dění přesouvá blíže k památníku, k řečnickému pultu. Začínají proslovy, moderované Tomášem Holcnerem. V úvodu vystupuje Milena Steinmasslová, filmová představitelka Zdislavy ve filmu V erbu lvice, s recitací básně. Pak již dostává slovo Nila Vodičková, hlavní představitelka projektu. Vítá všechny na „těchto svatých místech", shrnuje průběh budování, děkuje: „Je to dílo nás všech." Za pultem ji střídá akademických sochař Otmar Oliva, autor sochy Zdislavy. Přibližuje nám myšlenky, které ho tvůrčím procesem prováděly: „Jako Slovanka chrání a nabízí své srdce." František Zajíček, který navrhl podobu památníku, mluví o své nedávné nehodě při paraglidingu a o pomoci, kterou připisuje právě Zdislavě. Otmar Oliva a František Zajíček tvoří společně s kamenosochařem Petrem Novákem hlavní autory památníku se sochou. Po Zajíčkovi hovoří ministr kultury Daniel Herman, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu Jan Bartošek, někdejší poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček, senátor František Bradáč, hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek. S pozdravy od arcibiskupa Dominika Duky i vlastními myšlenkami přichází Romuland Štěpán Rob. Ten mimo jiné prosí Zdislavu, „Paní svatého života", aby jako patronka rodin pomáhala obětem domácího násilí. Na závěr řeční Miloš Matula, producent již zmíněného filmu V erbu lvice.
Program se dostává do svého hlavního bodu – odhalení památníku. Doposud látkou zahalený památník odkrývají biskup Cikrle, Otmar Oliva, Nila Vodičková a starostka Smejkalová. Veřejnosti se tak odhaluje památník s kruhovým půdorysem ohraničeným dvanácti sloupy s architrávy a třemi vchody. Uprostřed je kašna s obvodem ve tvaru sférického trojúhelníku, v jehož rozích jsou umístěny Zdislaviny symboly – tři česká jablíčka, na čtvrtiny rozkrojené granátové jablko a erb rodu Markvarticů, k němuž patřil manžel Zdislavy, Havel z Lemberka. Uprostřed kašny se na podstavci nachází bronzová socha Zdislavy jako útlého děvčete. Po odhalení vchází do památníku biskup s dětmi a stavbu požehná. Nila Vodičková a Tomáš Holcner zde také dostávají od biskupa medaile sv. Cyrila a Metoděje za přínos diecézi.
Po aktu požehnání Holcner vítá na pódiu Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou, kteří svůj koncert začínají pozdravem z Velehradu. Dále tu zaznívají písně jako Kéž by svět trval a my uměli nehynout či O vlaštovičkách a Kos se směje, určené pro nejmenší posluchače. Před zazněním písně O vteřinách křehkých se stáváme svědky dojemného hledání ztracené maminky, které naštěstí dopadlo dobře, a matka s dcerou si vděčně padly do náručí. Jakoby byla tato napjatá chvíle stvrzením odkazu Zdislavy o rodině.
Během odpoledního programu byl veřejnosti přístupný kostel sv. Václava, kde probíhal živý přenos dění na náměstí. K vidění tu byla výstava fotografií z realizace budování památníku a také grafické práce Procházky, rodáka z Křižanova. U kostela byly k zakoupení publikace spjaté se Zdislavou a Křižanovem a další suvenýry. Otevřena byla také kaple sv. Barbory. Občerstvení bylo prodáváno jak přímo na náměstí, tak i v nedalekém Katolickém domě a Centru sv. Zdislavy na farní zahradě. Rozdávány byly buchty, záviny, slané pečivo a podobné, které zdarma napekly ženy nejen z Křižanova, ale také ze všech okolních obcí.
Památník svaté Zdislavy byl financován nejen z darů ministerstev, nadací, kraje, měst a obcí, ale především z darů jednotlivců z celé republiky i zahraničí. Během čtyř let bylo vybráno sedm milionů. Samotné uspořádání odhalení památníku si vyžádalo práci nespočtu dobrovolníků stavějících pódium, chystajících lavičky, poskytujících občerstvení, koordinujících dopravu...
Shromážděné finance, vybudování památníku, organizace slavnosti – to vše nám dokazuje, že i po osmi stech letech je postava sv. Zdislavy v našich myslích, a díky jejímu zvěčnění v Křižanově zůstane zachována i pro další generace.