CHAOS COMPANY a DOSY DOSS realizovali streetartovou malbu na zdi v Černé
Zveřejněno 3. 6. 2022 8:55
Obec Černá v okrese Žďár nad Sázavou se kromě návesní kaple sv. Antonína Paduánského může pyšnit dalším unikátem – o víkendu 20.–22. května tu malíř Dosy Doss alias Jiří Dosoudil z olomoucké skupiny Chaos company vytvořil velkoformátovou nástěnnou malbu na zdi místního dětského hřiště.
Na otázku, co bylo prvním impulsem k nápadu oslovit renomovaného, a zároveň provokativního umělce, odpovídá starosta Černé Vítězslav Plocek: „Sešlo se vlastně více věcí najednou – zeď propojuje dětské a sportovní hřiště s areálem pro veřejné kulturní a společenské akce. Chtěli jsme, aby toto propojení nebylo jen optické, ale v podstatě i myšlenkové – hřiště totiž slouží nejmenším i starším, na jedné straně jsou prolézačky pro malé děti, na druhé straně posilovací konstrukce. Když jsem poprvé viděl čerstvě postavenou betonovou zeď, přemýšlel jsem, co s tím. Cestou kolem Humpolce mě pak zaujala pomalovaná hala firmy BJS, výrazná stavba stojící hned těsně vedle dálnice. Tehdy poprvé mě napadla myšlenka, že by se i naše zeď měla nějak umělecky pojednat, aby všechny zamýšlené prvky propojila dohromady."
Duší projektu byla i černická rodačka, dramaturgyně Činohry Národního divadla Ilona Smejkalová, která se propagaci své rodné obce stále věnuje: „Když mě z Černé oslovili, abych jim pomohla vybrat konkrétního umělce, byla jsem nadšená – jak často říkám, i v malé obci se dají dělat velké věci. Cíleně jsem pak hledala mj. i na olomoucké umělecké scéně. Kdysi jsem totiž v Olomouci studovala, nějakou dobu i žila, a místní uměleckou komunitu stále sleduji. Dostala jsem tip na Chaos company a Jiřího Dosoudila, který tvoří pod jménem Dosy Doss. Jeho tvorba mě zaujala – už od začátku jsem věděla, že ideální by bylo najít někoho, kdo v rámci street artu pracuje právě s přírodními, nebo dokonce folklórními motivy."
Realizace Chaos company lze tedy vidět zejména v Olomouci a v blízkém okolí. „Snažíme se ovšem dostat i do dalších měst a zahraničí, na našich webových stránkách je ostatně mapa, kde můžete najít veškeré naše realizace," říká PR manažerka skupiny Kristýna Dosoudilová a dodává: „To, že jsme se pustili do zdi v Černé, není výjimkou. Už nějakou dobu máme projekt NOVÁ VIZUALITA, jehož hlavní myšlenkou je oprostit se od strohé čistoty architektury a navracet se zpátky k ornamentu nebo zdobnosti formou malby na stěny domů, nechat se inspirovat tradicí folklóru, avšak zachovat současnou vizualitu. Tedy přesunout street art z ulic velkých měst i mimo ně, na venkov či do malých měst a dalších atypických prostor. Stručně řečeno – folklór, který vychází z moravských a českých tradic, se snažíme posunout dál. Je super, že jsou tomu lidé tak otevření, jako právě tady v Černé."
Černá už ovšem jeden neobvyklý umělecký počin má, dřevěnou návesní kapli sv. Antonína Paduánského, která svým tvarem symbolizuje loď – archu – jako jednu z biblických paralel. Byla dokončena a vysvěcena v červnu roku 2006 a svým moderním a neotřelým stylem budila a budí zaslouženou pozornost. Je dílem architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře, kterým se podařilo mistrně skloubit tvarosloví moderní architektury 21. století s požadavky na sakrální stavbu a s okolním vesnickým prostředím, kromě náboženských obřadů a občasných uměleckých produkcí se kaple v poslední době stala i vyhledávaným místem svateb. Stavba se dokonce pyšní nominací na evropskou cenu za architekturu „Mies van der Rohe Award 2007".
Už tenkrát si vedení obce zažilo různorodé reakce a kontroverze, které stavba vzbuzovala. Nebojí se teď Vítězslav Plocek, že i na zeď si budou lidé dlouho zvykat, že může být pro některé lidi neskousnutelná? „Osobně si myslím, že otázka vnímání architektury i umění je vlastně otázkou zvyku, sžívání se s konkrétním dílem. Když něco nového vybudujete, okolí si na projekt musí zvyknout, s novou stavbou se srovnat, začít ji užívat, souznít s ní. V momentu, kdy se budeme každého jednotlivě vyptávat a zkoumat, zda se mu projekt líbí, se nikdy nedohodneme. Jsem zastáncem názoru: ‚Chceme něco udělat? Pokud ano, oslovme tedy renomované umělce a tvůrce, nechejme je svobodně tvořit, vybudujme stavbu nebo realizujme výtvarný projekt a dejme čas ostatním, ať se s novou budovou či malbou sžijí.' Vždyť současná architektura a moderní umění vyvolávají rozepře téměř vždycky. Ale věřím, že když se kdysi stavěly Hradčany, vyvolávaly kontroverze také."
Samotná malba vznikala tři dny. „Pro mě to byl neuvěřitelný zážitek – vidět de facto v přímém přenosu, jak dílo vzniká a pokračuje. Laik má často pocit, že umělec přijde ke zdi a rovnou tvoří. Ale ono je to mnohem náročnější – Jiří si předem připravil návrh, první den zeď natřel modře, další den ráno maloval obrysy, posléze je vybarvoval podkladovou barvou, nanášel další vrstvy, stínoval, obtahoval linky... Vytvořit malbu na padesátimetrové zdi je úctyhodný výkon – umělecký i fyzický," svěřuje se se svým zážitkem Ilona Smejkalová. Je i starosta Vítězslav Plocek s výsledkem spokojen? „Velice. V rámci obce jsme předem diskutovali, co by na stěně mělo být. Já jsem očekával všechno možné, ničemu jsem se předem nebránil. Výsledek nakonec předčil moje očekávání. Na sobotu osmnáctého června chystáme navíc mimořádnou akci – páté setkání rodáků Černé a Milíkova, které se uskuteční právě v areálu, kde zeď stojí. Mám radost, že jsme vše stihli tak, aby si dílo mohli prohlédnout i přespolní."
CHAOS COMPANY
Zabývá se širokým spektrem umělecké činnosti, a to již od roku 2012. „Chaotičnost vnímáme právě ve svobodě vyjadřovat své myšlenky různými médii, která kombinujeme a rádi s nimi experimentujeme. Zabýváme se malbou, ilustrací, grafikou a grafickým designem, fotografií, ale také například street artem, body artem, land artem, sochařskou činností a prací s videem. Kromě vlastní tvorby rozvíjíme pedagogické aktivity pořádáním workshopů, výtvarných etud, animačních programů a přispíváme svou činností na různých kulturních událostech." Chcete li se i vy zapojit do akce NOVÁ VIZUALITA, můžete Chaos company poskytnout plochu, kterou vlastníte, nebo skupinu doporučit známým či vedení vašeho města, případně vesnice.
ROZHOVOR S AUTOREM MALBY
Dosy Doss (Mgr. Jiří Dosoudil) je absolventem Střední školy řezbářské v Tovačově a učitelství výtvarné výchovy pro SŠ a ZUŠ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Věnuje se zejména malbě sprejem a akrylem. Působí převážně v oblasti street artu, kde vytváří velkoformátové nástěnné malby, zabývá se však i dalšími výtvarnými disciplínami, grafikou a prostorovou tvorbou, zajímá se také o intermediální projekty. V jeho malbě se objevují kresebné prvky, často kombinuje více výtvarných technik a neomezuje se na klasické formáty. Pracuje s různými materiály, obvykle náhodně nalezenými. Náhoda, hra, experiment, dynamika, struktura, to jsou prvky, které obsahuje jeho tvorba. Nezajímá se o realitu, inspirují ho surrealismus i lidská psychika či příroda. Od roku 2015 je členem umělecké skupiny Chaos company.
Jiří, je běžné, že Vás takto někdo konkrétně osloví? Jaký typ zakázek vlastně nejčastěji dostáváte?
Chaos company funguje od roku 2012 a je – alespoň co se týče uměleckých a výtvarných disciplín – značně různorodá. Typ malby, kterou jsme realizovali v Černé, je pouze jednou technikou, věnujeme se i klasické malbě na plátno, grafickému designu, fotografii, nebo multimédiím a animaci, videotvorbě, prostorové tvorbě, instalacím...
Jak lidé reagují na streetartové malby ve veřejném prostoru? Máte nějaké kontroverzní reakce?
Reakce jsou různorodé. Když člověk maluje ve veřejném prostoru, setkává se s různými názory, s různými lidmi. Samozřejmě, setkal jsem se i s negativními reakcemi. Často jde o jednoduché myšlenkové schéma – někdo vidí, že maluju sprejem, a sprejer se pro něj automaticky rovná vandal a „ničitel". Občas na nás někdo zavolal policii, i s tím jsem se už setkal. Musel jsem pak vysvětlovat, že skutečně tvoříme legálně a máme navíc všechna potřebná povolení. Je to paradoxní – v terénu jsme často celý den, máme s sebou různá lešení a žebříky, je vidět, že tvoříme v klidu a v pohodě, rozhodně to nepůsobí tak, že by někde někdo narychlo něco stříkal. A přesto leckoho napadne, že naše tvorba je nelegální. Ale pár nepříjemných reakcí vyvažují pozitivní emoce, většina reakcí je totiž spíš kladných.
Podle čeho jste vybíral konkrétní vizuál do Černé?
Malba vychází zejména z toho, co mám rád – rostliny, organické prvky, paleta mých oblíbených barev. Snažil jsem se přizpůsobit i konkrétnímu okolí, proto jsme například zvolili modrou barvu, která je přítomna na herních prvcích místního dětského hřiště. Rostlinné motivy se do tohoto prostředí hodí, přímo za stěnou totiž vyrůstají stromy. Motiv jsem tedy volil tak, aby zapadal do konkrétního místa a byl především příjemný pro nejmenší. Aby to bylo hravé, líbilo se to dětem a neurazilo to ani dospělé.
Hlavní profesí jste pedagog, uvažujete o tom, že byste se volné tvorbě věnoval naplno?
Pedagogiku, i když mě baví, vnímám jako doplněk. Stěžejní je pro mne výtvarná činnost a volná tvorba. Ale mít nějaké další, stabilní zaměstnání je pro mě nutnost, pedagogika mi pomáhá platit další výdaje i náklady.
Co vás tedy čeká v nejbližší době? Nějaká konkrétní výzva?
Chystáme se na festival UPFEST do Bristolu, je to největší streetartový festival v Evropě, sjede se tam asi čtyři sta umělců z celého světa. Jde navíc o skvělou příležitost potkávat výtvarníky z jiných míst a zároveň představit i českou streetartovou scénu – tedy seznámit se a přivézt si do Česka nové impulzy... A osobní výzva? Vždycky jsem si chtěl namalovat celý štít domu a to se mi před necelým měsícem podařilo. Hlavní metou je tedy víc malovat v zahraničí, třeba právě na různých festivalech. Tedy – dělat to, co mě baví, naplno a ještě více!
Ilona Smejkalová, dramaturgyně Činohry
Národní divadlo
