V Husově domě proběhlo dopoledne s Danielem Bartoněm
Zveřejněno 11. 11. 2021 8:29
V nedělním dopoledni jsme se s právníkem a teologem Danielem Bartoněm zamýšleli nad svobodou náboženského projevu, užíváním náboženských symbolů, vztahům mezi státem a církvemi z pohledu práva a také sexuálním zneužíváním v církvi.
To jsou totiž oblasti, v nichž se Daniel pohybuje. Zpracovává právní analýzy (např. pro ombudsmana), díky svému mezinárodnímu (Francie, Anglie, USA) rozhledu se věnuje podnětům právního rámce ve vztahu stát – církev, působí jako advokát těch, kterým je upírána náboženská svoboda nebo se stali oběťmi sexuálního zneužívání. Zároveň žije v ekumenickém manželství a zajímají ho přístupy různých církví k jednotlivým tématům.
Dopolední přednáška rozhodně nebyla nudným monologem. Po krátkém vstupu Daniel reagoval na naše otázky a podněty. Základním výtěžkem pro mě byla myšlenka, že v právu bychom měli sledovat konkrétní lidské osudy, a ne jen slepě kopírovat obecné pravdy. Řadě konfliktů ve společnosti se dá podle něj předejít dialogem s těmi, které „chceme regulovat". Stran šátkové kauzy (hidžáb) například Daniel připomněl, že v Česku máme již po staletí řádové sestry, které nosí šátky, a nikdy s tím problémy nebyly. Připomněl také, že muslimky zakrývají tvář kvůli mužům a nebývá problém s odhalením tváře jiné ženě, takže v případě např. kontrol, je konfliktu zájmů možné poměrně snadno předejít tím, že kontrolu muslimky provede žena.
Na konkrétních kauzách nám rozkryl složitost případů a ukázal nám, jaká myšlenková klišé často sami přejímáme, aniž bychom skutečně hledali řešení situací, které nazýváme konfliktními. Vysvětlil nám také, že sexuální zneužívání v církvi má souvislost se strukturou církve. Větší hierarchizace s sebou přináší větší rizika.
Děkujeme městu Velké Meziříčí, že tuto besedu podpořilo. Třiceti lidem v našem městě a okolí pomohlo k odbourání některých předsudků a především k větší důvěře, že kde je právo uplatňováno, lze respektovat náboženské svobody a zároveň nezasahovat do práv a svobod jiného charakteru. Pro sebe jsem si to pojmenovala, že právo se v tu chvíli stává „tvůrčím", protože v něm nejde o paragrafy, ale především o ty, kterých se ty paragrafy týkají.
Markéta Slámová
