Strana jako vůle lidu nebo plán? Jak meziříčští komunisté vstoupili do politiky
Zveřejněno 23. 7. 2021 8:05
„V měsíci květnu vzpomíná naše strana a s ní všechen lid 60. výročí založení Komunistické strany Československa." Pamatujete? Právě takto velkomeziříčský Zpravodaj v roce 1981 připomínal jedno z jubileí vládnoucí strany. Od roku 1989 můžeme stejný historický moment míjet téměř bez povšimnutí, ale zapomínat bychom neměli. Komunistická ideologie poznamenala příliš mnoho životů a její stoupenci mezi námi žijí dodnes. Ano, právě letos uběhlo přesně 100 let, kdy u nás bolševický proud získal svoje politické zastoupení – samostatnou komunistickou stranu.
O počátcích KSČ ve Velkém Meziříčí se na stránkách místního Zpravodaje i okresního týdeníku Vysočina psalo samozřejmě mnohokrát. Ale vždycky v duchu stranické propagandy jako o „mezníku v dějinách československého dělnického hnutí" nebo jako o „významném kroku na cestě k budoucí proletářské revoluci". Kulaté výročí je proto dobrou příležitostí zbavit tento „krok" ideologických nánosů a s využitím dobových pramenů jej nasvítit o něco konkrétněji.
Odštěpení KSČ ve Velkém Meziříčí
Předně je třeba říci, že meziříčští dělníci nebyli zdaleka tak radikální jako ti pražští. Jejich politicky organizovaná část poměrně dlouho váhala, jestli zůstat i nadále součástí tradičního sociálně demokratického proudu, nebo podpořit odštěpení jeho levicového křídla a vznik samostatné komunistické strany. Názorový rozkol uvnitř sociální demokracie zdejší úřady zaznamenaly už v prosinci 1920, ale teprve následujícího roku stoupenci radikální levice dosáhli potřebné převahy. Stalo se tak v rozmezí 21. května a 3. července 1921, kdy se na schůzích místní a okresní organizace sociálně demokratického dělnictva usnesli přítomní členové, že přistoupí ke komunistické straně. Tato usnesení lze pak považovat za ustavení komunistické strany ve Velkém Meziříčí. Do té doby měly komunistické myšlenky překvapivě největší ohlas mezi zaměstnanci velkostatku hraběte Harracha, a to zejména v osobě jeho ředitele Vojtěcha Golembiowského.
Prosincové události roku 1920
Váhavý charakter místního komunistického hnutí naznačoval už průběh událostí v prosinci roku 1920. Ty byly v Praze spojeny s bojem o Lidový dům, na Moravě byl v několika okresech vyhlášen výjimečný stav a dobové úřady toto dění vnímaly jako pokus o komunistický puč. I z okrajových částí meziříčského okresu pochodovaly ozbrojené průvody na pomoc stávkujícím horníkům z rosicko‑oslavanských dolů, ale v jeho centru panoval relativní klid. Jedinou akci, kterou zdejší komunistické křídlo uskutečnilo, tvořil 12. prosince tábor lidu na meziříčském náměstí. Demonstrace se zúčastnilo přibližně 300 osob. Asi 100 jich náleželo k radikální levici, ale ani tato skupina v ničem nenarušila veřejný pořádek. Prosincové shromáždění však mělo ještě další příznačné rysy...
Hlavní organizátor
Role hlavního prosincového řečníka náležela stranickému důvěrníkovi a zástupci konzumního spolku Bedřichu Böserovi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tento pražský rodák nebyl zároveň rozhodujícím činitelem, který se svou agitací zasadil o prokomunistické usnesení schůzí z 21. května a 3. července 1921. Další podrobnosti z Böserova života, které pozoruhodně oponují marxistickému zpochybňování úlohy jednice v dějinách, vyplývají z dochovaných četnických hlášení. Bösera totiž do Meziříčí na placené místo ředitele konzumního spolku dosadila přímo strana, a to zrovna na jaře roku 1920. Od té doby se pak opakovaně vracel do Prahy a „před prosincovým pučem ukázal se horlivým pracovníkem sociálně demokratické levice". V Praze mj. kontaktoval i plukovníka F. M. Mlčocha, který proslul nejprve na Kladně jako organizátor dobrovolné rudé armády a později jako zakladatel Strany zeleného hákového kříže. Těsně před prosincovými událostmi Mlčoch pobýval dokonce tři týdny u svého soudruha ve Velkém Meziříčí!
Střídání vůdců
Nicméně ani s pomocí uniformovaného poradce Bedřich Böser v roli revolučního předáka dlouho neobstál. Byl spíše „salónním" typem placeného komunisty, který sám vyměnil leninskou bradku za elegantnější anglický vous. Pokus o první komunistickou manifestaci v červenci roku 1921 organizačně zpackal a o jeho bolševickém přesvědčení brzy pochybovali četníci, natož pak jeho vlastní soudruzi. Na meziříčském náměstí v neděli 11. září 1921 proto k pěti stovkám demonstrujících dělníků promluvil už komunistický poslanec Edmund Burian, který se nebál veřejně přiznat, že komunisté – na rozdíl od jiných socialistů – věří i v násilné „zvrácení stávajícího společenského a hospodářského řádu". Do února 1948 bylo tehdy ještě relativně daleko, ale už na podzim 1922 se novým předákem komunistické strany v okrese stal známý radikál Jindra Nováček.
Komunistická strana navzdory rozpačitým a do značné míry uměle naroubovaným počátkům vstoupila do místní politiky celkem razantně. V roce 1923 vyhrála obecní volby a dosaženou převahou na čas zastínila i roli sociálních demokratů. Politicky začali meziříčští komunisté ztrácet v době hospodářské krize. V letech 1938-1945 přešla strana nuceně do ilegality a po utrpěné volební remíze z května roku 1946 si svou „vedoucí úlohu" na dlouhých 41 let zjednala celostátním únorovým převratem.
Martin Štindl
