Uplynulo 100 let od začátku skautingu ve Velkém Meziříčí
Zveřejněno 27. 7. 2021 8:54
V tomto roce slavíme významné jubileum! Jsme střediskem se stoletou tradicí. Pojďme projít dalším kouskem naší historie, která je spojená s významnými kulturními, společenskými, ale i historickými událostmi našeho města, mnohdy i širšího regionu. Minule jsme se ponořili do krásného skautského období, které nastalo po roce 1936. Do doby prvních táboráků, schůzek, táborů, akcí s kulturním i společenským dopadem... Do doby shánění potřebného zázemí pro skautské tábory i celoroční skautskou činnost. Do doby nadšení a svobody.
Okupací v roce 1939 všechno skautské počínání končí a nastává doba útlaku, války. Toto smutné a náročné období je však také součástí historie našeho střediska a tedy i tématem dnešního článku. Takže, pojďme si to vypovědět od začátku.
Část 3. Junák za okupace a války
V období druhé republiky na našem území fungovalo několik skautských organizací. Junák na to v lednu 1939 reagoval sdružením většiny těchto organizací v jeden celek – proto byl založený tzv. nový Junák. Jeho oficiální název byl Junák – ústředí skautské výchovy.
Okupací (15. března 1939) německým vojskem nastala v celém protektorátu na šest let doba útlaku a nesvobody. Přišlo období zákazů, nařízení, příkazů, konfliktů a lidských tragédií.
Po zrušení Sokola přišel na řadu i Junák. Skautská činnost byla po zabrání republiky Němci v březnu 1939 velmi omezena. Nový Junák se snažil najít možnost, jak by i v této těžké době mohl fungovat či alespoň přežít. I za cenu některých ideových kompromisů. Nakonec však byla skautská organizace z rozhodnutí K. H. Franka (28. října 1940) zakázána a rozpuštěna jako protiokupační nepřátelská organizace. Tomuto rozhodnutí předcházelo mnoho dílčích rozhodnutí – zejména rozhánění a zákazy letních táborů. Byl to historicky první zákaz skautské činnosti. Nastal konec skautování bez vidiny opětovné obnovy. Majetek skautů byl konfiskován. Nikdo nevěděl, co bude dál, co dalšího válka přinese.
Jak to bylo ve Velkém Meziříčí?
Bylo to těžké období i pro velkomeziříčské skauty. V předjaří roku 1940 skupina německé policie žádala od prof. Krejčího vydání veškerého majetku, všech písemností. Tak jsme přišli o stany, technické zařízení, literaturu, písemnosti a zřejmě i o kroniku. Dodnes tuto kroniku postrádáme! Kdybyste o ní někdo věděl, nebo měl alespoň její část, dejte nám prosím vědět. Děkujeme.
Byl konec a zbyla jen kapička naděje, že se dříve nebo později vše změní. Zákaz měl logicky negativní vliv i na naše středisko. I poslední dívčí tábor skautek VM byl v roce 1940 po 14 dnech rozpuštěn.
V každé době se najdou hrdinové a odvážní lidé. Také v našem středisku se našli. Uvedeme si zde jen dva, ale bylo jich nespočet.
Vladimír Vítek – ilegální skautování ve Velkém Meziříčí
I přes nařízený zákaz činnosti se několik mladých skautů domluvilo na ilegálním pokračování skautské činnosti.
Zajímalo by vás, kde se první ilegální schůzka konala a jak probíhala? Přijďte se to dozvědět na komentovanou vycházku po městě. Dle osobních vzpomínek br. Nováčka navštívíme místa spjatá se skautským hnutím a dalšími událostmi našeho města. Na vycházku můžete vyrazit od 19. června. Potrvá celé léto. Stačí vám pouze chytrý telefon, bližší informace budou na www.skautvm.cz.
Teď nám postačí, že si povíme o jednom velkomeziříčském skautu, který inicioval a odvážně zorganizoval první ilegální schůzku. Byl jím Vladimír Vítek, skautský vedoucí (od roku 1937). Podle vzpomínek jeho současníků byl náročný sám k sobě a pro své okolí byl vzorem. Rozuměl duši chlapce a jinocha a byl dobrým psychologem. Jak uvádí Miroslav Nováček ve své knize Ve znamení lilie: „Nedaří se ti, tak to zkoušej znovu a znovu; máš úspěch, tak pokračuj v práci; dobře pracovat je samozřejmostí." Jeden z jeho studentů na něj vzpomíná takto: „Nás skauty ve vyučování proháněl (...), když se nám dařilo, usmál se, zamrkal, ale nechválil. (...) Byl rozvážný a klidný, moc toho nenamluvil, ale uměl, byl opravdový chlap – v tom byla síla jeho vzoru pro nás."
Protože středisko oficiálně nefungovalo, byli tito stateční, avšak málo zkušení, chlapci bez vedení, a tak za nějaký čas jejich činnost o záchranu kontinuity skautingu ve Velkém Meziříčí ztrácela jiskru, upadávala, až skončila úplně.
Profesor Bedřich Krejčí – od kultury až na pochod smrti
Druhým skautským hrdinou válečné doby byl učitel němčiny na gymnáziu prof. Bedřich Krejčí. Ze svého předmětu (v období mobilizace a druhé světové války) byl tak trochu nešťastný. Měl velkou zásluhu na kulturním a společenském dění v našem městě, neboť byl tvrdě přinucen starat se ve městě o kulturu. Díky jeho úsilí se tak ve Velkém Meziříčí konalo mnoho kulturních akcí, zejména koncertů. Vystupovali zde přední čeští hudebníci a zpěváci.
Prof. Krejčí byl mimořádně odvážným člověkem, neboť se dokázal vzepřít nátlaku... Zajímá vás, jak to tenkrát bylo? Přijďte se to dozvědět na naši komentovanou vycházku.
Co se týká Junáka, měl velký podíl na založení 12. oddílu katolických skautů v našem městě. Sám byl jeho vůdcem. Dodnes tento oddíl nese jeho jméno v názvu. Jedná se o 12. oddíl prof. Bedřicha Krejčího.
Profesora Krejčího v červnu roku 1944 Gestapo kvůli údajné provokaci zatklo a odvleklo jej do německého koncentračního tábora, kde těsně před koncem války na pochodu smrti tento vzácný člověk a vlastenec v mladém věku zemřel.
Druhá světová válka hluboce zasáhla do vývoje dějin našeho střediska. Nastal násilný útlum. Každá těžká doba si nese i své hrdiny. A my jsme vděční za to, že jsme je měli a dodnes nám můžou být příkladem. Tak například si každoročně připomínáme prof. Bedřicha Krejčího memoriálem, tedy závody v různých dovednostních disciplínách. Memoriál je pro děti i dospělé, nejen pro skauty. Přijďte letos i vy!
Konečně však po šestileté pauze zákaz skončil. Junák tak mohl po 2. světové válce navázat na silnou tradici z předválečných let, kdy už v srdcích a mysli hluboce zakořenila myšlenka a životní styl skautingu.
Ale o tom zas příště.
Nazdar!
Skauti VM
