Zámek v období baroka
Zveřejněno 16. 7. 2021 8:34
V průběhu třicetileté války byl zámek stejně jako město několikrát vypleněn protahujícím vojskem. Opravy se však omezily pouze na průběžnou údržbu a odstraňování škod. Po téměř šedesáti letech přešel z majetku Berků z Dubé do rukou Rudolfa hraběte Kounice, který koupil panství v roce 1649. Jeho syn je roku 1676 zase prodal svobodnému pánu Petrovi Ugarte, který byl ve stejném roce povýšen do hraběcího stavu.
Petr hrabě Ugarte se věnoval vojenskému „řemeslu". Postupně stoupal na žebříčku hodností, takže nakonec dosáhl hodnosti generála a byl členem dvorské vojenské rady. Po jeho smrti (1681) se majitelem zámku stal jeho syn Arnošt František Dominik. Spojené erby Arnošta Františka a jeho druhé manželky Marie Rebeky z Bubna a Litic s letopočtem 1701 můžeme dodnes spatřit zazděné v boční stěně věžové brány směrem od rybníčka Ochranečku. Kde byly umístěny původně, to už nevíme.
Zámecké hodiny a požár
V dřívějších dobách lidé nepotřebovali znát přesný čas na minutu. Často stačilo, když hodiny odbíjely čtvrt, půl a celou. Hodiny byly a bily nejen na kostelní věži, ale také na zámecké bráně. Stačilo počítat, kolikrát udeří. V roce 1723 však jednoho dne hodiny bily jako splašené. Ne dvanáct, ale celých 102 úderů za sebou. Koho by napadlo, že je to varování. Přesně za týden vypukl ve městě požár, při kterém vyhořelo právě 102 domů.
Velký požár
Pověst o odbíjejících hodinách připomněla, že město postihl velký požár. Po střechách se ohnivý kohout rozšířil i na zámek, který prohořel až po sklepy. Také panská sýpka, přestože stála stranou, byla zničena ohněm a v ní všechno obilí. Vdova po hraběti Arnoštu Františkovi se i s nedospělými syny musela ubytovat ve městě, protože zámek byl neobyvatelný.
Za pomoci poddaných byly zdi znovu vyzděny a budova přikryta, aby do ní nezatékalo. Teprve za několik let, když už panství převzal starší syn Jan Nepomuk, došlo k přestavbě zámku.
Z Prahy byl povolán stavitel Ferdinand Václav Špaček, který vyprojektoval zcela nový vstupní trakt ze severní strany. Také v patře jižního křídla, kde dosud byly jen obvodové zdi, byl prostor rozčleněn a přizpůsoben baroknímu slohu. Zatímco nosné zdi jsou zděné, některé dodatečné příčky jsou dřevěné (i když samozřejmě omítnuté). Barokní přestavba zámku dokončená roku 1733 mu vtiskla zhruba takovou podobu, jakou známe dodnes. V kartuších nad okny prvního patra vstupního křídla jsou zobrazeny hlavy barokního páru. Traduje se, že jsou to majitelé z rodu Ugarte. Opakované opravy omítky však jejich podobu zřejmě pozměnily.
Poslední prodej zámku
Jan Nepomuk hrabě Ugarte se však chtěl oženit s hraběnkou Vilemínou de Souches, která byla spolumajitelkou Jevišovic. V roce 1735 proto prodal panství Velké Meziříčí se Stráneckou Zhoří za 638 tisíc zlatých. Z utržených peněz vyplatil dědický podíl sestře své manželky a od té doby byly hlavním sídlem Ugartů Jevišovice.
Novým majitelem zámku se stal Leopold vévoda Schleswig – Holstein – Sonderburg – Wiesenburg. Byl to poslední prodej. Od té doby už se jen dědilo, takže i současní majitelé zámku jsou potomci vévody Leopolda.
Marie Ripperová
