Kámen z tureckých válek
Zveřejněno 29. 6. 2021 9:30
Už někdy před 25 lety jsem ve žhavém létě hledal poprvé smírčí kámen u Kundratic před Křižanovem. Slyšel jsem o něm, viděl jsem i jeho nezřetelný obrázek, ale nenašel jsem jej. Po roce mi pomohl pan Holásek a na bývalou panskou louku za Špitálským rybníkem mě dovedl a mramorový kámen ukázal. A já se mohl bušit do hlavy, že jsem byl loni od něj nějakých 50 metrů!
Veliký mramorový kámen tam tehdy ležel puklý na dvě poloviny a téměř přes celou plochu měl do hloubky dvou centimetrů vytesán gotický kříž. Má být připomínkou tureckých válek, i když podrobnosti už ani v Kundraticích nezjistíte. Turci byli postrachem Evropy především v 16. a 17. století, kdy neustále harašili zbraněmi a dostali se až před Vídeň, dokud zde nebyli v roce 1683 za pomoci polského krále Jana Sobieského na hlavu poraženi. V těch časech se Turci potulovali i po Moravě a málem se dostali až k české hranici, jak o tom svědčí kámen za Trpínem s textem: „Památce obrany Čech na zemské cestě proti Turkům z roku 1663". Tehdy se Trpínští na Turky pořádně připravovali, v nedalekých lesích zpevňovali tzv. švédské šance a každou cestu opatřovali záseky.
V těch dobách se turecké vojsko stalo nebezpečím i pro Kundratické. Ti se zavčas uchýlili do lesů, všechno cenné vzali s sebou a zajistili hlavně své ženy a dívky. Jen pantáta Chytil už měl dost těch planých poplachů a věčného stěhování do lesa a zpět.
„Pořád strašíte Turkem, ale ještě jste žádného neviděli. Stále jen stěhuju prasata a krávu, už mě to dopaluje!"
Když se nebezpečí opravdu přiblížilo, pantáta odmítl nový útěk. Dceru Hanku ostříhal a oblékl jako kluka, panímámě dal do ruky kravku na provaze a poslal je za ostatními. Sám zůstal doma, marně ho přemlouvali.
Jenže Turci se tentokrát skutečně přihnali, bylo jich jako kobylek, zuřivě kolem sebe sekali zahnutými šavlemi, nikoho nenechali na pokoji, vše drancovali a ničili. Chytil poznal, že tentokrát neudělal dobře. Dostal strach, chtěl utéct a určitě by se nenápadně vytratil. Jenže mu bylo líto stáda mladých prasátek, a tak je hnal zadem po humnech k lesu. Jenže Turci měli oči ostré jako špendlíky a nic jim neuniklo. Přihnali se jako bouře a marně pantáta v poslední chvíli prchal od stáda. Nebylo od té doby prasátek a nebylo ani Chytila. Turci ho nemilosrdně zamordovali.
Když se nasytili loupením a vražděním, utábořili se za rybníkem a prasátka nabodli na rožeň. Odvážnější vesničané se vypravili na výzvědy a přitom našli mrtvé tělo pantáty Chytila. Žena jej zoufale oplakávala, ale dcera Hanka chtěla otce pomstít.
Plížila se kolem rybníka a v záňadří skrývala dýku, kterou vyndala z tátova těla. Milovala svého otce více, než si kdy dosud připustila. Chtěla ho pomstít za každou cenu, a tak čekala, až se Turci opijí a usnou. Konečně se jí zdála chvíle příhodnou, vnikla do tábora a zamířila k velitelskému stanu. Podcenila však turecké hlídky, protože byla náhle stažena zezadu k zemi a spoutána. Velitel ji poslal na smrt, vůbec neprohlédl její přestrojení.
Za úsvitu byla Hanka, považovaná Turky za mužského vyzvědače, přivázána mezi dva koně a roztržena vejpůl.
Turci odtáhli a nešťastná matka poprosila sousedy o zřízení pomníku. Ti vytesali do mramorového kvádru velký kříž a umístili jej na místě, kde nalezli Hančino tělo. Pod kamenem pochovali dceru i jejího otce.
Časem kámen také praskl v půli, a připomínal tak osud nešťastné dívky, která se nenechala odvrátit od předem marné pomsty. Před několika lety však Kundratičtí kámen spojili v jeden celek (124 x 93 x 17 cm) a zasadili jej nastojato do země. Stojí na rozhraní bývalé panské louky a mladého lesíku, který tam vyrůstá...
Hynek Jurman
