Velké Meziříčí si připomnělo 75. výročí tragického konce 2. světové války
Zveřejněno 7. 5. 2020 14:14
Položením věnců a tichou vzpomínkou si ve čtvrtek 7. května Velké Meziříčí připomíná konec 2. světové války, neodmyslitelně spjatý pro občany města s povstáním, během kterého začátkem května 1945 zemřely, nejenom na břehu řek Balinky a Oslavy, desítky velkomeziříčských občanů.
Pietního aktu na hřbitově na Karlově u hrobů padlých se zúčastnili starosta Alexandros Kaminaras, místostarosta František Smažil a zástupci politických klubů. Ukončení 2. světové války si město připomnělo také rozezněním zvonů velkomeziříčského kostela sv. Mikuláše ve 13 hodin. Vzhledem k vládním opatřením v době koronavirové pandemie město zrušilo pietní akt, kterého se každoročně účastní široká veřejnost, pamětníci, členové rodin pozůstalých, studenti, skauti, vojáci i zástupci organizací.
„Nesmírně si vážím odvahy obyvatel města při boji za svobodu. I proto pokládám za velmi důležité tehdejší nelehké časy a události v celospolečenské paměti uchovávat. Ani na okamžik jsme neuvažovali o tom, že bychom si výročí ukončení nejničivějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva důstojně nepřipomněli," řekl starosta města, Alexandros Kaminaras.
Michaela Hudková, tisková mluvčí
Na průběh Meziříčského povstání vzpomíná na stránkách květnového Velkomeziříčska PhDr. Marie Ripperová, historička muzea Velkého Meziříčí.
Od Meziříčského povstání uplynulo 75 let
Na jaře 1945 všichni nedočkavě očekávali konec války. Už 26. dubna bylo osvobozeno Brno, byl květen, ale německá vojska stále držela nejen Velké Meziříčí, ale i Velkou Bíteš. Příslušníci odboje v tajnosti připravovali závěrečné dějství. Zástupci odbojové organizace Rada tří i komunistických skupin se dohodli na společném postupu. Ve chvíli zahájení sovětské ofenzivy začnou bojovat i oni, aby uspíšili konec okupantů. Začali chystat dosud ukryté zbraně. Byly připraveny letáky pro obyvatelstvo, ženy tajně šily československé vlajky. A pak to začalo. Po zjištění, že ve Žďáru nad Sázavou vyvěšují vlajky, ověřil starosta Antonín Jelínek informaci na Oberlandrátu v Jihlavě. V rozhlasovém projevu pak oznámil, že je povoleno vyvěšovat vlajky, zároveň však vyzval ke klidu. Lavina se však již dala do pohybu.
Byla neděle 6. května. Na náměstí před radnicí se začali shromažďovat občané, někteří ozbrojeni loveckými puškami. Na radnici zasedl nově utvořený Revoluční okresní národní výbor. Z ilegality byl nucen vystoupit komunista Jindřich Nováček. Partyzánské jednotky se shromáždily v budově Světlé, v zámeckém parku se noví členové učili zacházet se zbraněmi. Partyzáni se střídali ve strážní službě. Začalo vyjednávání s místní německou posádkou, včetně gestapa a německého četnictva. Nakonec bylo dohodnuto, že se všichni Němci stáhnou do budovy Hospodyňské školy a nebudou zasahovat. Pořádek ve městě měl zajistit RONV, který měl umožnit průjezd jednotlivých vozidel. Příměří se však z obou stran občas porušovalo. Mezitím městem stále projížděla vozidla wehrmachtu. Tehdy nebyla dálnice ani ulice Pod Hradbami, hlavní trasa z Brna na Jihlavu procházela Radnickou ulicí přímo kolem budovy radnice. A pro německou armádu byla tato cesta klíčová pro případný ústup směrem na západ. Ve večerních hodinách přijel do města oddíl německých vojáků a zaútočil na radnici, kde stále zasedal národní výbor. Pohybovali se zde i další občané a příslušníci partyzánských jednotek. Němci tak zajali několik desítek lidí. Útok partyzánů na pomoc radnici byl zastaven z obav o život zajatých. Řada z nich však svému osudu neušla.
V pondělí 7. května bylo ve městě vyhlášeno stanné právo. Na radnici probíhaly od rána kruté výslechy zajatých občanů. Několik jich sice bylo propuštěno, když se jim podařilo přesvědčit vyslýchající, že se tam ocitli omylem, např. pekaři, kteří šli do práce. Většina však to štěstí neměla. Byli odvezeni do Nesměřského údolí k řece Oslavě, část do Balinského údolí k řece Balince, a tam popraveni. Poslední z nich, Jindřich Nováček, byl oběšen na náměstí na sloupu veřejného osvětlení. Celkem 57 mrtvých.
Následujícího dne (8. 5.) se Němci rozjeli po okolí, aby zlikvidovali příslušníky odboje. U Oslavičky zatkli další tři muže, které večer zastřelili v Hospodyňské škole ještě předtím, než z města uprchli. Teprve 9. května ráno bylo město osvobozeno Rudou armádou. Vlivem špatné komunikace mezi sovětskými jednotkami však následně došlo k bombardování již osvobozeného města. Přibyli další mrtví. Radost z osvobození tak byla ve městě spojena s bolestí nad ztrátou stovky obyvatel. Závěrem těchto událostí byl společný pohřeb obětí na nově otevřeném hřbitově na Karlově, který proběhl následující neděli 13. května.
Snad se zdá, že je to příběh už mnohokrát opakovaný, přesto však je třeba neustále si tyto události připomínat a udělat vše pro to, aby k podobným událostem už nikdy nedošlo.
Ripp
