O významu opozice a jasného pojmenování
Zveřejněno 8. 1. 2020 8:55
Pojmy politické koalice i opozice zaznívají v meziříčském veřejném prostoru opakovaně a na jejich adresu jsme poslední dobou slyšeli řadu názorů.
Např. že takové rozlišování politických sil nemá v komunální politice žádný praktičtější smysl, že podobné parlamentní „hry" do městského zastupitelstva v zájmu obce nepatří anebo že léta strávená v opozici jsou léta ztracená, neboť opoziční role neposkytuje danému politickému subjektu žádný prostor pro jeho realizaci. Já osobně žádný z těchto pohledů nesdílím. Naopak si myslím, že obě části politického spektra – ta „vládnoucí" i ta „odstavená" – svým specifickým způsobem přispívají k rozvoji města. A dokonce mám pocit, že mi vývoj ve Velkém Meziříčí minimálně od posledních komunálních voleb dává v řadě příkladů zapravdu.
Ohlédněte se krátce se mnou. Například majetkový převod nové synagogy na město. Jasně koaliční záměr mediálně prezentovaný zejména Meziříčským fórem. Před pochybami zdejší veřejnosti jej však opakovaně hájila „opoziční" zastupitelka Bíbrová (Společně VM). Zatímco původně opatrné stanovisko „koaliční" ČSSD dokázala veřejně přehodnotit až teprve působivá návštěva ministra kultury L. Zaorálka (ČSSD). Nebo jednací řád redakční rady a statut Velkomeziříčska. Původně to byly „opoziční" požadavky klubů Společně VM a TPM, posléze schválené koaliční městskou radou v březnu a v listopadu letošního roku. A do třetice: Svit! Klíčový úkol koalice, jemuž optimální východisko z tíživých závazků minulosti a vlastnických práv obchodního řetězce LIDL pomůže hledat tzv. územní studie. Z našeho pohledu „opoziční" návrh zastupitelů za Společně VM.
A tak bych mohl ještě nějakou chvíli pokračovat. Pro moji obhajobu specifických koaličních a opozičních rolí to však není nutné. Z uvedených příkladů je totiž dostatečně zřejmé, že původní a zdánlivě dané role obou politických uskupení (koalice-vláda, opozice-její kritika) se v každodenní praxi nenápadně posouvají a mění. Prostě koalice není vždycky neomezeným vládcem a opozice nemusí její vládu nutně jenom bořit. Opozice může s úspěchem naopak působit také konstruktivně a svými aktivitami inspirovat či pozitivně formovat aktuální dění. Podle mého názoru se ve Velkém Meziříčí taková „spolupráce" poslední dobou docela daří a je jednoznačně ku prospěchu nás všech!
Zároveň však musím přiznat, že pro vnějšího pozorovatele není vždycky úplně jednoduché rozlišit, kdo město zrovna táhne a kdo se jenom veze. Navíc je pravdou, že lokální média jasnější orientaci ve zdejším politickém dění ničím neulehčují. Oč by byl přehled čtenářů a příštích voličů snazší, kdyby alespoň jména našich zastupitelů byla v místním zpravodajství pravidelně spojována s názvy politických subjektů, za něž tito představitelé vystupují. Namísto jasného označení těch, kteří se veřejného dění účastní, se ve zdejších médiích setkáváme s rádoby „apolitickým" a zbytečně korektním zatemňováním stranické příslušnosti zvolených politických představitelů. Nebohý čtenář či jiný nezúčastněný občan pak ani neví, kdo vlastně vládne, staví, přináší nápady, anebo boří. Pestrá politická reprezentace mu tak nutně splývá v beztvaré „oni". V zájmu veřejnosti a transparentních informací jsem tedy jednoznačně pro odstranění tohoto kontraproduktivního mediálního nešvaru a pro zřetelné politické zařazování našich veřejných činitelů.
Martin Štindl
