O městě, veřejném životě a politice
Zveřejněno 11. 11. 2019 12:22
Představte si město. Velké jménem, malé velikostí, a snad ne také duchem.
Lidé tady žili dlouho v klidu a podle jasných pravidel. Vyvolení vládli a ti dole je k životu příliš nepotřebovali. Když už bylo mlaskání shora moc slyšet, zvolili představitele nové s přesvědčením, že bude líp. A příště zase mlaskali jiní. Politika byla jednoduše špína, do které bylo lepší se nemíchat. Mnozí si časem mysleli, že hra na levici a pravici do malého města ani nepatří. Tu ať si hrají v parlamentu nebo v Praze. My tady přeci potřebujeme hlavně doktory a spravené chodníky! A ne nějakou opozici...
Pak se to ale trochu zamotalo. Červení už nebyli opravdu červení a modří zase správně modří. Ve městě se navíc probudili lidé, kteří začali svými názory věci komplikovat. Nejprve si vzali do hlavy náměstí a pak vyhlásili referendum. Jako by snad zastupitelé sami nevěděli, co je pro město nejlepší. Na odborníky si v tom městě prostě ještě nezvykli. Probuzení občané už ale neusnuli. Organizovali koncerty, přednášky a po jedněch volbách zkusili propojit veřejný život s politikou. To už bylo na místní poměry opravdu moc. „Tak dělají politiku, nebo kulturu!?" Ptali se rozhořčení sousedé. Rozhořčení natolik, že si sami nestačili všimnout, že každá veřejná aktivita je vlastně politikou a že bez aktivních jedinců se život ve městě sám nezmění.
Lehce odhadnete, že někteří tu probuzenou partu neměli příliš rádi. Pro červené s modrými byla moc „kulturní" a pro ochránce společenských rubrik zase jasně politickou stranou. Proto o ní nepsal ani městský zpra
vodaj ani krajské listy. Není se čemu divit. Skupina prostě připomínala to, co politické strany už dlouho nedělaly, a jednotlivým občanům, s čím sami nezačali. K její oblibě nepomohlo ani to, že chtěla, aby se ve městě stavěly krásné domy, aby sousedé nezapomínali na minulost a aby ještě více mysleli na budoucnost. Lidé si už totiž mockrát vyzkoušeli, že montované krychle jsou levnější, vzpomínání bolí a budoucnost je chce i omezit. Většina obyvatel si proto přála, aby se na problematickou skupinku brzy zapomnělo...
Obyčejná lidská pohodlnost by tak k naší pohádce mohla připojit nečekaně smutný konec! Uděláme něco pro to, aby dopadla lépe?
Martin Štindl
