Vedoucí Klubu v 9: Mluvit o duševním onemocnění je u nás stále velké tabu
Zveřejněno 17. 3. 2019 22:09
Oblastní charita Žďár nad Sázavou provozuje mimo jiných i Klub v9. To je zařízení, které poskytuje podporu lidem s duševním onemocněním. Blíže jej představí jeho ředitelka, Ivana Ptáčková.
Před 18 lety vzniklo pod záštitou Oblastní charity Žďár nad Sázavou zařízení s názvem Klub v 9, které poskytuje péči lidem s duševním onemocněním. Jaký byl prvotní impulz pro vznik této služby?
Hned v úvodu bych ráda upřesnila, že naše služba neposkytuje péči, ale snažíme se o maximální podporu uživatelů tak, aby si zvládli pomoci sami. I celý název služby Klub v 9 – centrum služeb pro podporu duševního zdraví, by měl charakter této služby vystihovat. Naše zařízení vzniklo v roce 2001 na základě intervence rodičů osob s duševním onemocněním a lékařů psychiatrů.
Jaké musí člověk s duševním onemocněním splnit podmínky, aby se stal vaším klientem?
Hlavními podmínkami je věk od 18 do 70 let, územní spádovost v okrese Žďár nad Sázavou a pochopitelně duševní onemocnění, které je příčinou, že daný člověk potřebuje podporu v nějaké oblasti běžného života. Ať už se jedná o vztahovou oblast, práci, bydlení nebo samostatnost v péči o vlastní osobu a domácnost.
Jaké činnosti pro lidi s duševním onemocněním nabízíte?
Jako sociální rehabilitace poskytujeme skupinové a individuální aktivity. Těch je pro uživatele celá řada. V ambulantní službě probíhá pravidelný program pro skupinu uživatelů. Jde především o tvůrčí dílny, nácviky vaření, praní a nakupování. Také různými technikami posilujeme paměť, komunikaci a sociální dovednosti. Nedílnou součástí jsou i venkovní aktivity jako turistika, návštěvy kulturních a sportovních akcí. Individuálně pak poskytujeme poradenství, konzultace a doprovody uživatele v situacích, ve kterých podporu potřebuje. Například s nimi navštěvujeme lékaře, úřady, nakupujeme nebo trénujeme cestu z nádraží k nám do ambulantní služby.
Součástí vaší práce je nejen ambulantní služba, ale i terénní. Jaký je mezi nimi rozdíl?
V terénní službě přijíždí pracovník za uživatelem přímo do jeho domova. Jeho činnosti jsou velmi různorodé. Představte si uživatele, který se po několika měsíční hospitalizaci vrací z nemocnice domů. Některé běžné věci spojené s chodem domácnosti vůbec po celou dobu pobytu v nemocnici neřešil. Nechodil nakupovat, neřešil, co bude mít k obědu a jestli má na další den čisté oblečení. A právě při návratu domů mu může terénní služba pomoci. U některých uživatelů nacvičujeme různé aktivity, jiné uživatele podpoříme rozhovorem, probereme s ním jeho obavy a trápení. I to velmi pomáhá.
Kolik osob vaši službu pravidelně využívá?
Ročně naši službu využije mezi 50 a 60 klientů z celého okresu Žďár nad Sázavou. Z toho asi jedna čtvrtina využívá terénní službu a ostatní ambulantní pobočky. Pokud se podíváme na denní statistiky, tak se jedná o 10 uživatelů denně.
Jak vás pracovníky přijímá nový klient, který přijde do vašeho zařízení nebo jej doma navštíví terénní pracovník?
Je to jako v běžném životě. Vztah důvěry je někdy vybudován rychle a někdy se na něm musí pracovat delší dobu. Každý uživatel má „svého klíčového pracovníka", se kterým spolupracuje nejvíce. Klíčový pracovník bývá také jednou z mála osob v životě uživatele, se kterou se může bavit o své nemoci otevřeně.
A co rodinní příslušníci? Jak si k vám budují důvěru oni?
Velmi záleží na tom, jaké vztahy má uživatel se svými rodinnými příslušníky. Vstup pracovníka do rodiny uživatele je také citlivou otázkou důvěry. Stačí, když s námi získají nějakou pozitivní zkušenost. Například když má jejich rodinný příslušník po návštěvě lepší náladu, chuť něco aktivně dělat, nebo si najde ve službě přátele, se kterým i sdílí podobné problémy, a potom spolu jdou normálně do kina. Nebo když se díky využívání služby a aktivnímu přístupu ke svým problémům sníží počet hospitalizací. To pak důvěra vzrůstá. Často to jsou malé změny, které rodina zaznamená. A my jsme rádi, že se o nich dozvíme. Pak společně můžeme „slavit" první poslání sms, první samostatnou cestu do Klubu v 9 a zpět anebo první zaměstnání po několika letech.
Projevuje se duševní nemoc v chování těch, kteří jí jsou zasaženi? Lze ji rozpoznat na první pohled?
Na většině lidí jejich onemocnění nepoznáte. Pak často okolí zaskočí, když jsou svědky nějakého projevu nemoci. Někdy vás může na nemoc upozornit neobvyklá reakce člověka, který stojí před vámi ve frontě u pokladny. Když vidíte člověka se zlomenou nohou, umíte si snadno představit, jakou má diagnózu a jaká omezení mu přináší. U duševních nemocí jsou příznaky rozmanité a stejně tak i potřeby nemocných. Pokud budeme hovořit o schizofrenii, výrazné projevy zaznamenáme zejména v době zhoršení nemoci. V určité fázi je nemocný úzkostný, nervózní, může mít obavy o sebe o své blízké okolí, často mění své plány. S tím může být i spojená snížená potřeba v péči o svůj vzhled nebo osobní hygienu. Toto ale nejsou příznaky nemoci, jsou to reakce na to, co daný člověk prožívá uvnitř.
Zdá se mi to, nebo společnost vnímá chování lidi s duševním onemocněním spíše negativně?
Nezdá, pořád je u nás velké tabu mluvit o duševním onemocnění. Málokdo bez obav přizná, že potřeboval navštívit odborného lékaře – psychiatra. K tomuto jevu nepřispívá ani mediální obraz lidí s duševním onemocněním. Je ale pravda, že se situace postupně zlepšuje. Snažíme se ke zlepšení informovanosti přispět také. Dochází k nám například na exkurze studenti středních škol, studentům sociálních oborů umožňujeme praxe apod.
Je známo, že duševní nemocí trpělo mnoho umělců. Vynikají vaši klienti také nějakými dovednostmi?
Určitě, máme tu odborníky na počítače, na cizí jazyky, cestování, literaturu a zemědělství. Službu využívají velmi kreativní a tvořiví lidé, kteří se rádi realizují v tvůrčí dílně. Na jejich výrobky se přijďte podívat před Velikonoci na naši prodejní výstavu do Knihovny M. J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou.
Lenka Šustrová
