Procházka jedovým sadem
Zveřejněno 23. 11. 2018 9:53
Dneska mám svátek. Tento týden už potřetí. Jo, je to tak... poštěstilo se mi totiž vést svoje tři ratolesti do školy. A to se mi tak často neštěstí, protože běžně mám tou dobou nejvyšší pracovní frmol.
Tolik se na ty dny těším. Ti roztomilí rozespalí tvorové, jejich snídaně, vejří pohledy a česání naší jediné panenky. A i když naši skřítci už běžně chodí sami, neodpustím si je doprovodit až do školy a těším se na tu cestu, kdy ještě probereme všechno možné od obsahu sváčaboxu po školní lásku, nebo když je sníh, tak soutěžíme, kdo trefí lampu sněhovou koulí. Vracím se při tom do svých dětských let, kdy čas pomalu plynul a nebyly žádné starosti a shon. Dnes ale s velkým rozdílem. Místo pohodové cesty spousta hluku... a ovzduší, jako někde na Ostravsku. Jenže továrna jaksi nikde nadohled. To jen moji kolegové – rodičové – taky vedou svoje ratolesti do školy. Jenže volí jiný způsob přesunu – čtyřkolmo. Jedno auto za druhým, silnice úplně plná. Chuť na čerstvý vzdoušek si nechte zajít.
Přemílám, jestli by byl pro nás rozdíl mezi absolvováním cesty do školy pěšky a dopřáním si čvaňha. Myslím že jo, byl by to rozdíl. Ale jen finanční – čvaňha jsou za kačáky. Pěškobus MHD je zdarma. Zdravotně to bude nejspíš podobný účinek.
Nedá mi to a pokukuju, kdo že se to do školy vyváží. Jestli máme tolik ochrnutých dětí v našich dvou ústavech zajišťujících na kopci základní vzdělání. Nebo že by byli všichni v těch autech tak malí, že nemůžou jít ještě sami do školy? Že by bylo letos tolik prvňáčků? Ne, není to tak. Většina aut je o dvou až třech lidech, jeden rodič a většinou maximálně dvě děti. No, to se pak člověk diví, proč je to naše město po ránu tak zacpané. Přitom místo pětadvaceti aut by stačil jeden školní autobus a pro každého školáka padesát až tisíc (dva, tři?) zdraví prospěšných kroků navíc, které by možná vyšly časově skoro stejně jako zavedený systém dopravy do školy alá "dveře – dveře".
Jenže cestu si každý volí sám a doba lenochová je jaksi na vrcholu – a tak ti, co jdou pěšky, mají otrávený vzduch a hluk, autobusy jedou nenaplněné a rodičové, kteří vyvážejí svoje malé kopie, si stýskají nad tou přehlcenou Medříčí a večer chodí cvičit do fitka, aby nějaké to kilo shodili. Dětičky kynou, benzínky s autosalony si mnou ručičky a na město padá černý dým.
Marcela Polová
