Bítešští včelaři připravují tradiční výstavu
Zveřejněno 20. 11. 2018 8:12
Bítešští včelaři si na výroční členské schůzi konané 28. ledna 2018 v kulturním domě ve Březském připomněli 120. výročí založení organizovaného včelařství na Velkobítešsku. Schůze se zúčastnili i včelaři z okolních včelařských organizací, zástupci okresní organizace, zástupce republikového výboru a místostarosta Velké Bíteše.
Pro trvalé připomenutí tohoto výročí byl pořízen videozáznam a nyní je před dokončením vydání tohoto dokumentu na nosiči CD, který si budete moci koupit i na tradiční včelařské výstavě bítešských včelařů. A tak se opět těšíme, že se setkáme ve Velké Bíteši na této výstavě (výstavní sál Klubu kultury, Masarykovo nám. č. 5) a to od čtvrtka 6. do úterý 11. prosince vždy od 9 do 17 hodin. Jako obvykle jsme pro vás připravili ke koupi kvalitní med od místních včelařů, včelařskou literaturu, medové pečivo, svíčky z včelího vosku, výrobky z včelích produktů, medovinu a oblíbené 15o medové pivo. Naši průvodci na výstavě se rádi s dětmi mateřských i základních škol, ale i s ostatními návštěvníky, podělí o svoje zkušenosti s chovem včel a o zajímavosti z jejich života. Pro praktické včelaře chceme předvést opět některé zajímavé včelařské pomůcky a k prodeji budou základní včelařské potřeby.
Dovolte mi nyní vám přiblížit druhy včel a opylovače, které můžete nalézt v naší přírodě.
Hmyzí svět je velmi rozmanitý a početný. Aby člověk byl schopen poznat a pochopit úžasnou rozmanitost živého světa, musel si vytvořit určitý pevný systém, seskupující živé organismy podle vzájemných podobností, společných znaků a vývojových souvislostí. Nejbližšími příbuznými včely medonosné, patřící do společné čeledi včelovitých, jsou rody samotářských včel, čmeláků a bezžihadlových včel.
Samotářské včely tvoří druhově nejbohatší skupinu včel. Na území české republiky žije přes 600 druhů samotářských včel. Jde vesměs o teplomilný hmyz, a tak nejvíce druhů lze nalézt v jižnějších a teplejších místech republiky. To, že nejsou zdaleka tak známé jako včela medonosná, je dáno jejich nenápadným způsobem hnízdění a částečně také podobností se včelou medonosnou, takže je laik na první pohled ani nerozezná. Jejich význam pro biodiverzitu je však obrovský. Se včelou medonosnou se dobře doplňují, neboť mají jiné strategie sběru pylu. Strategií včely medonosné je florokonstantnost – v daný okamžik sbírá potravu pouze z květů jediného druhu rostlin -, a tím zabezpečuje opylení. Na druhou stranu není ale včela medonosná vázána na jediný zdroj, neboť kdykoliv může začít navštěvovat květy jiných druhů rostlin. Včely samotářky mívají vlastnosti opačné. Často jsou vázány jen na jediný druh rostlin (např. šedosrstka tolicová na vojtěšku), jindy na několik druhů. Mezi druhy rostlin si ale na druhou stranu nevybírají, navštěvují je tak, jak jim přijdou do cesty. Samotářské včely nemají dělnice, nýbrž jen dokonalé pohlavní formy – samečky a samičky. Zimu přežívá larva v různých stadiích vývoje – podle druhu včely nejčastěji ve stadiu vzpřímené larvy, vzácněji jako dospělec. Po jarním probuzení dokončuje vývoj a vybíhá. Nejprve se věnuje vlastní výživě. Když nabere dostatek energie, vyhledá partnera ke spáření. Po spáření samička postaví hnízdo, zásobí ho potravou, naklade vajíčka a hnízdo uzavře. Dále se potomstvu nevěnuje. Za svůj život postaví maximálně několik desítek buněk a většinou uhyne dříve, nežli se z plodu vylíhnou dospělé včely. Většina samotářských včel má jen jednu generaci do roka. Hnízdo samotářských včel bývá většinou v zemi. Každý druh má svou typickou strukturu chodbiček, které mohou být jednoduché či větvené a v jejich stěnách jsou vyhloubeny plodové buňky. Do každé z těchto buněk samička klade jedno vajíčko, které je zásobené potravou – směsí pylu a nektaru. Další druhy samotářek hnízdí v různých dutinách, nejčastěji ve dřevě, ve stéblech trav rákosu, v opuštěných chodbách po larvách jiného hmyzu a dokonce i v prázdných ulitách hlemýžďů a nebo si hnízda staví volně na místech krytých před povětrnostními vlivy. Ať si samotářská včela najde vhodnou dutinu, či si hnízdo postaví sama, jeho vnitřek si do konečné podoby upraví vždy podle svého. Hedvábnice kupříkladu používají výstelku z vlákna vzniklého ztuhnutím sekretu slinných žláz. Některé čalounice si hnízdo vystýlají kousky listů, které odkrojí svými ostrými kusadly. Stočí do ruliček a vsunou do hnízda. Zednice či maltářky vytvářejí „zdivo a omítku“ ze směsi hlíny a vody. V současné době se dají koupit i hmyzí hotely, což jsou dřevěné domečky s navrtanými otvory do dřeva různých průměrů a se stébly dutých rostlin či dřevin. Domeček je dobré na jaře umístit na chráněné místo před deštěm a těšit se na přílet nových nájemníků. Co do velikosti najdeme mezi samotářkami malé trpaslíky, velké jen několik milimetrů, stejně jako hřmotné obry, kteří si velikostí nezadají se samičkami velkých druhů čmeláků. Třebaže samotářské včely žijí na první pohled nenápadně a skrytě, mají značný význam pro opylování mnoha druhů i nepočetných kolonií rostlin a tím přispívají pro udržování druhové rovnováhy v přírodě.
Čmeláci jsou na rozdíl od včely medonosné chladnomilní, což lze vyčíst i z jejich hustého ochlupení. Čmeláci žijí v jednoletých společenstvech. Svá hnízda budují buď na povrchu – v suchém listí, mechu, trávě, nebo pod zemí – v opuštěných myších norách apod. Některé druhy jsou přizpůsobivé a usadí se i v opuštěném veverčím hnízdě nebo v ptačí budce. Na území České republiky žije přibližně 30 druhů čmeláků. Na jaře po probuzení se samička až měsíc vykrmuje pylem a nektarem. Pak změní způsob chování – přestane se zajímat o květy, létá nízko nad zemí a hledá si vhodné hnízdiště. V počátečních fázích vzniku čmeláčí kolonie je samička na všechno sama. Musí postavit v novém hnízdě první buňky, nasbírat potravu a odchovat prvních 5 až 8 dělnic. Ty pak převezmou většinu prací mimo hnízdo a samička nyní pokračuje v kladení vajíček a v péči o další plod. Postupně dělnic v hnízdě přibývá a podle druhu jich může být několik desítek až stovek. Následně se objevují pohlavně dokonalí jedinci – samičky a samečky. Po oplození samičky hnízdo opouštějí a zimu přežijí samostatně v malé komůrce, kterou si vyhrabají na vyhlédnutém místě. Stará samička, dělnice a samečci na podzim hynou. Čmeláci mají význam jako opylovatelé mnoha druhů kvetoucích rostlin. Mají dlouhý sosák, a proto dobře opylují i květy s dlouhými květními trubkami. Dobře si zvykají i na omezený prostor např. ve sklenících. Mladou čmeláčí rodinu lze nyní na jaře i koupit zpravidla i s malým úlkem (čmelínem). Zájem však každoročně silně převyšuje nabídku. Mezi nejrozšířenější druhy čmeláků žijících na našem území patří čmelák skalní, čmelák luční, čmelák rolní, čmelák zahradní, čmelák zemní, čmelák hájový a čmelák lesní. Ve čmelácích hnízdech mohou parazitovat pačmeláci, kteří čmeláčí kolonie omezují v rozvoji nebo je pro rozvoj vlastního potomstva úplně zničí.
Bezžihadlové včely zahrnují velké množství druhů žijících v tropických oblastech jižní polokoule. Tvoří společenství čítající od několika desítek jedinců až po obrovská seskupení až 180 000 včel. Velikost jedinců se podle druhu pohybuje od 2 do 13 mm. Žihadlo mají zakrnělé, bez obranné funkce. Význam bezžihadlových včel spočívá především v opylování četných divokých rostlin a tím k udržení biodiverzity v místech jejich rozšíření.
Dominantním opylovatelem v našich podmínkách zejména u zemědělských plodin a ovocných stromů zůstává včela medonosná. Je to dáno tím, že přezimuje v početných společenstvech čítajících zpravidla 10 000 až 20 000 dělnic. Na jaře navíc dochází k prudkému rozvoji včelstev. Na vrcholu rozvoje (zpravidla koncem května) včelstva mají okolo 60 až 80 tisíc dělnic. V letošním roce některé obce v našem regionu postihly na jaře velké úhyny nebo silné zeslabení včelstev. Příčin je zpravidla více, ale hlavní příčinou byla patrně varroáza a následný nástup virových onemocnění. U včelstev v Evropě se zimní úhyny zvyšují, což je způsobeno i nižší odolností včelstev proti různým nemocem. V této souvislosti se nejvíce zmiňuje chemizace nejen v zemědělství a ubývání průběžné pestré nabídky pylu na polích a zatravněných plochách. Letošní nezvykle teplé jaro způsobilo rychlý hromadný rozkvět rostlin a ovocných stromů. Včely ve svém rozvoji zaostávaly za rozkvetlou přírodou, a tak jarních medů bylo asi o třetinu méně. Suché počasí nepřálo ani medovicové snůšce z lesních porostů. Strádající jehličnany nemohly poskytnou dostatečnou výživu pro producenty medovice (červce, mšice a mery). Naopak letos silně kvetly např. lípy, které včelám i přes nedostatek srážek poskytly v některých oblastech květovou i medovicovou snůšku. Celkově byla letos snůška medu nižší, a tak většina včelařů již med vyprodala. Suché a teplé počasí naopak svědčilo rozvoji kůrovce ve smrkových porostech, který zvládl místo obvyklých dvou rojení v průběhu roku alespoň čtyři rojení. Důsledek vidíme všude v našich lesích. Nelze očekávat, že by kůrovcová kalamita nepokračovala i v příštím roce. V některých katastrech tak již v příštím roce většina starších porostů smrků zanikne. Včely tím přijdou o hlavní dřevinu, která je v naší oblasti dominantní pro snůšku medovicového (lesního) medu.
Na vaši účast, přátelská setkání a nové podněty se opět těší organizátoři tradiční včelařské výstavy, kteří všem návštěvníkům rádi přiblíží chov včel.
Josef Janšta, předseda ZO ČSV Velká Bíteš
