Zahrady v Tullnu inspirovaly kantory z Vysočiny
Zveřejněno 3. 5. 2018 13:06
Jen kousek za hranicemi v nivě Dunaje leží místo, které stojí za to navštívit. Je to první a dosud jediná zahradní výstava Evropy, kde se hospodaří podle přísných kritérií přírodních zahrad. Jedná se pochopitelně o die GARTEN TULLN.
Tento kouzelný prostor, kde je k prohlížení a studiu více než 65 ukázkových zahrad, navštívilo minulý týden jedenadvacet kantorů a lektorů z Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Navštívit ho mohli zcela zdarma díky probíhajícímu česko-rakouskému projektu Edugard, který má za úkol podporu a rozvoj zahradní pedagogiky na obou stranách hranice.
Celý projekt je podpořen z programu přeshraniční spolupráce Interreg V-A Rakousko-Česká republika pro programové období 2014-2020. Vedoucím partnerem celého projektu, do kterého se dále zapojila Jihočeská univerzita, spolek Přírodní zahrady a brněnské Ekocentrum Lipka jsou Chaloupky. Rakouskou stranu zastupuje Vysoká škola z Vídně a sdružení Natur im Garten z dolnorakouského Tullnu.
Zahradní pedagogika je způsob výuky, který má dostat děti ven ze tříd do školních zahrad v přírodě. A tam se nevyučuje jen okopávání ředkviček a pletí mrkve, ale naprosto vše. Několikaleté zkušenosti ukazují, že to funguje. Neposedné děti se zklidňují a vnímají věci, které by jim ve třídě byly ukradené. To samozřejmě neznamená trvalé opuštění školních budov, ale maximální využití potenciálu, který nám příroda nabízí a který jsme dobrovolně a nerozumně vyklidili.
Studijní cesta kantorů do Tullnu měla tentokrát na programu užitečné živočichy v zahradě. Program byl rozdělen do několika bloků, kdy se pod vedením dvou domácích lektorek pohybovali po zahradách a prohlíželi si vše v praxi, nebo v učebně sledovali filmy, které ukazovaly to, co venku nebylo právě možné.
Úroveň a fungování představovaných zahrad stále převyšuje to, na co jsme zvyklí v České republice. O metodice a výsledcích českých pedagogů však hovořili rakouští kolegové s obdivem a respektem. Obě strany se tak navzájem obohacují a inspirují.
Jan Uher
