Festival přinesl svobodnou diskusi bez násilí
Zveřejněno 15. 6. 2016 10:31
Stejné myšlenky mě napadají skoro pokaždé, ale letošní ročník Evropského festivalu filozofie si jejich připomenutí skutečně zaslouží. Nejen proto, že byl ročníkem jubilejním – desátým –, ale hlavně proto, že se stal jedinečným ukazatelem uprostřed rozbouřené doby. Netřeba dlouze dokládat, že současná situace je jak v mezinárodním, tak ve vnitropolitickém ohledu složitější než dřív; že otřásá řadou dosavadních hodnot i názorů, a jako taková právem zvyšuje i očekávání festivalových návštěvníků. Ani za takto ztížených podmínek právě ukončený filozofický festival rozhodně nezklamal. Zůstal nejen vysoce aktuální, ale také kultivovanou přehlídkou evropských hodnot, po jejichž obnově či obraně poslední dobou tak často voláme.
A co nám vlastně festivalový program nabídl?
Tak především pluralitu názorů aneb současnost nahlíženou z nejrůznějších pozic. Byli jsme svědky analytických pohledů, pesimistických vizí, historických paralel, politických pochybností i ideové naděje či jistoty. Měli jsme příležitost vyslechnout odborníky z mnoha vědních oborů, zástupce různých náboženství i reprezentanty odlišných politických či ideových směrů. Festival tak jasně ukázal, že současná situace není ani zdaleka černobílá a ani ji tak nelze nahlížet!
Neméně důležitou se stala festivalová ukázka tzv. akademického odstupu. Tedy odstupu, který na jedné straně umožňuje posuzovat problémy současnosti s chladnou hlavou a na druhé straně může hraničit až s nezúčastněným cynismem. Viděli jsme, že i odstoupit je proto třeba s potřebným rozmyslem. Asi do té míry, abychom pochopili, že řada aktuálních „novinek“ není tak úplně nová, že plyne z hlubších kořenů a že evropská civilizace má s podobnými jevy nezřídka své starší zkušenosti. Důležité je proto neztrácet perspektivu člověka poučeného vlastní historií!
Desátý ročník EFF byl souběžně školou i vzorovým příkladem veřejné diskuse. A to především diskuse mezilidské, v níž nejen nikdo nikoho fyzicky ani verbálně nenapadal, ale v níž také každý viděl a slyšel jednotlivé diskutující. Šlo tedy o diskusi otevřenou jak různým názorům, tak bezprostředním reakcím protivníka či shromážděných posluchačů. Tedy o opravdovou neanonymní diskusi, v níž mnohdy není jednoduché zformulovat pouhou otázku, natož věcnými argumenty obhájit nesouhlasný názor.
V neposlední řadě festival svým návštěvníkům poskytl vzácnou příležitost k osobnímu poučení a tříbení vlastních postojů. Nezbytným předpokladem takového posunu však byla vlastní přítomnost a ochota ke konfrontaci osobního názoru s názorem slyšeným. V této souvislosti mě pak překvapila absence řady dopisovatelů do zdejších novin. Kdo však přišel a poslouchal, rozhodně neodešel s prázdnou. Minimálně získal představu, jak má diskuse na společenské téma vypadat, a v ideálním případě opouštěl přednáškový sál posílen věcnými argumenty i novou nadějí. Zkrátka 10. ročník EFF opět naplnil úlohu symbolického majáku, který každoročně vnáší tolik potřebného světla a orientace do zdánlivě temné současnosti. Všem jeho organizátorům, sponzorům i příznivcům proto patří stejně jasný dík!
Martin Štindl
