Martinice byly letos už podruhé na zájezdě
Zveřejněno 8. 10. 2024 14:17
V sobotu 5. října jsme se vydali na letošní druhý martinický zájezd. V Martinicích sice pršelo, ale nám počasí celý den poměrně přálo, a pokud měl někdo deštník, nebyl důvod jej použít. Naše první zastávka byla na zámku Austerlitz nebo chcete-li Slavkov u Brna. Je to místo, kde Napoleon oslavil svůj největší triumf. Město, kde se rozhodlo o politických změnách v 19. století. Austerlitz, se 2. prosince 1805 stal místem, kde se střetly největší evropské mocnosti – Francie, Rakousko a Rusko.
Přestože početní převaha nahrávala spojenecké armádě císaře Františka I. a Alexandra I., z balkonu slavkovského zámku hned druhý den císař Napoleon oznámil přeživším francouzským vojákům svůj triumf. Ve Slavkově jsme si prohlédli celý reprezentativní zámek, ale třeba také balkon, ze kterého promluvil Napoleon ke svým vojákům. Viděli jsme také místa, kde se natáčel seriál Marie Terezie nebo film Dívka v modrém, ve kterém zářili Oldřich Nový a Lída Baarová.
Našim dalším cílem byl Památník Mohyla míru, který byl vystavěn na počest obětí bitvy u Slavkova (2. 12. 1805) podle záměru duchovního a pedagoga Aloise Slováka jako naplnění jeho vize učinit z centra někdejšího bojiště „místo světla", memento válek. Mohyla míru je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. V muzejním objektu sousedícím s Památníkem jsme navštívili stálou multimediální expozici Bitva tří císařů. Slavkov/Austerlitz 1805, která netradičním, ale velice zajímavým a poutavým způsobem zpřístupňuje slavkovskou bitvu. V muzejním pavilonu jsme se pak v expozici nazvané Fenomén Austerlitz seznámili s tím, jak bitva u Slavkova rezonovala v myslích literátů, hudebníků, filmařů.
Po dopoledním programu už byl nejvyšší čas usednout k obědu, který jsme tentokrát měli domluvený v Újezdě u Brna, a potvrdilo se, že výběr restaurace byl správný. Příjemné prostředí, milá a rychlá obsluha a hlavně skvělé jídlo, to je přesně to, co od restaurace očekáváte. Nám se to i v sobotu splnilo, což už dnes, bohužel, nebývá úplně běžné.
Nasyceni dobrým jídlem, ale také dopoledními zážitky jsme pokračovali v naší cestě, která směřovala do Brna na Žlutý kopec. Udělali jsme ještě krátkou zastávku v příjemné cukrárně v Chrlicích a potom už směřovali k unikátní technické památce. Postupně jsme navštívili všechny tři vodojemy, z nichž nejstarší byl postaven v roce 1874 podle projektu Londýňana Thomase Docwryho na severozápadní straně areálu v blízkosti ulice Tvrdého. Jedná se o unikátní vodohospodářské dílo evropského významu. Objem tohoto vodojemu činí více než 9,5 milionu litrů vody.
Druhý vodojem byl postaven v roce 1894 a jedná se o ve své době největší podzemní stavbu v Brně a současně o poslední cihlový vodojem, který tu byl postaven. Dech beroucí prostor, který také působí dojmem cihlové katedrály, má rozměry 35 × 55 metrů, výšku 6,5 metrů a objem 8,5 milionů litrů vody. Projektantem byl brněnský inženýr a stavitel Emil Procházka.
Třetí a nejmladší vodojem byl umístěn na vyšší terase západní části areálu, pod dnešní Roubalovou ulicí. Byl dokončen v roce 1917 a tvoří ho dvě vzájemně přiléhající nádrže vybudované z monolitického betonu. Ty podpírá soustava 87 betonových pilířů. Severní nádrž má téměř čtvercový půdorys o rozměrech 35 × 30 m, větší jižní nádrž má půdorys obdélný o rozměru 45 × 30 m. Objem obou nádrží je 15 milionů litrů.
Když jsme prošli všechny vodojemy, slyšeli velmi poutavý výklad naší průvodkyně, zbývalo nám už jenom šťastně dojet zpátky domů. Cesta byla velmi svižná a kolem půl sedmé jsme dorazili do svých domovů. Celý zájezd byl i tentokrát nabitý zajímavými místy a vše dopadlo dle našich očekávání, tedy výborně. Nyní se už jen můžeme těšit na některý z dalších výletů za poznáním zajímavých míst naší vlasti.
Michal Drápela, starosta obce
