Večer s hosty Janem Turzou a Martinem Tvarůžkem
Zveřejněno 22. 1. 2024 10:55
První letošní večer s hosty byl cestovatelský. Dva mladí muži – někdejší studenti našeho gymnázia – nás vzali na toulky po severní Indii.
Na začátku nás uvedli do problematiky územních sporů, které v oblasti probíhaly mezi Pákistánem, Indií a Čínou. V těchto sporech hrálo důležitou roli náboženské vyznání místních obyvatel – muslimské, buddhistické a hinduistické a samozřejmě půda a nerostné bohatství. Nyní je situace celkem stabilizovaná (poslední nepokoje se objevily v roce 2002), Ladak má svou pákistánskou, indickou i čínskou část.
První tři dny strávili Jan a Martin v horách, v nichž se autem dalo vyjet až do 5360 metrů n. m. Potkali tam mnoho vojáků hlídajících pořádek a střežících hranice. A také dělníků z chudého státu Bihár, kteří opravují a udržují silnice pro místní i pro turisty, sami žijí ve velmi primitivních podmínkách (stan, plynový vařič, deka) a jejich kratochvílí je fotbal. Už v horách byli Martin s Janem okouzleni množstvím klášterů a stúp.
Pestrobarevné kláštery na vyvýšených místech s modlícími se mnichy, meditativními obrazy a posvátnými texty si představit dovedeme. Stúpy jsou posvátná místa, která slouží k rozjímání, modlitbě, vyslovení přání. Původně vznikaly jako kulovité útvary z navršeného kamení a hlíny nad uloženými ostatky, později se na vyvýšeninách stavěly drobné stavby, v jejich středu jsou relikvie, svitky, knihy, modlitební válce nebo často fáze ze života Buddhy.
Už v horách také mladé muže zaujaly cedule, které uváděly nepravdivé informace a které pak potkávali během dalších dnů na různých místech. Je to jeden z typických rysů Indie – ve snaze nalákat turisty Indové přehánějí. Jako příklad posloužila upoutávka na magnetický kopec, do kterého vyjede vaše auto, když vypnete motor; cesta k němu se však svažuje dolů. Fotografie soutoku řek Indus a Zanskar, vysoko položené písečné pouště nebo kláštera Diskit byly pastvou pro oči.
Pak nás vzali Jan s Martinem do Dillí, resp. Nového Dillí, které je hlavním městem Indie a jedním z jejích nejbohatších měst. Užili jsme si nálož skvostných fotografií –architektonicky jedinečné pevnosti Red Fort, bahaistické svatyně Lotosový chrám, ale také místního obyvatelstva včetně divácky vděčných Sikhů. Seznámili jsme se s tuk-tuky a zastavili se u opatření vlády, která bojuje s nerovnoprávným postavením žen ve společnosti svérázným způsobem – ženy podporuje, aby řídily darované/pronajaté tuk-tuky (jednoduché vozy do provozu na kratší vzdálenosti po městě). Největším problémem Dillí stále zůstává smog. Na vině je kromě dopravy (přechází se díky opatřením vlády na šetrnější CNG-stlačený zemní plyn) také pálení zemědělského odpadu v blízkosti velkoměsta. A přispívá k tomu i slavení svátků s bohatými ohňostroji a další pyrotechnickou zábavou.
Ve Váransí – nejposvátnějším městem hinduismu – jsme se uprostřed úzkých uliček potkali s mnoha bezdomovci, na veřejných prostranstvích a u pohřebišť žijícími sektářskými Aghórii (následovníky Šivy/Barahí, kteří se živí mj. lidskými mrtvolami), shlédli kousek večerního rituálu u břehu řeky Gangy a slyšeli víc o ajurvédě, která v indickém prostředí konkuruje klasické medicíně. Následkem oblíbenosti ajurvédy se pak pacienti ke klasické medicíně dostávají až v pozdních stádiích nemoci a léčení je tím pádem méně úspěšné a důvěra v klasickou medicínu neroste – začarovaný kruh.
V Agře jsme navštívili snad nejznámější symbol Indie Tádž Mahal a v pouštním Radžastánu města Džaipur s největšími slunečními hodinami na světě.
Martinovi a Janovi poděkoval potleskem za přednášku nabitou informacemi i fotografiemi zaplněný sál Husova domu.
Markéta Slámová
