Pouť nebo posvícení?
Zveřejněno 7. 6. 2023 8:20
Pouť si dnes nejčastěji spojujeme s kolotoči a zábavními atrakcemi. Původně ale souvisí s posvěcením kostela, do kterého se putovalo na nějakou slavnost.
Tradice našich kostelů je velmi stará. Sahá do 1. století. Kostely vznikaly hlavně proto, aby se v nich mohla sloužit mše svatá, později také křest, svatba, pohřeb a podobně. Mše svatá je obřad, jehož původ sahá až k samotnému Pánu Ježíši. Má dnes tedy tradici téměř 2000 let. Jejím hlavním smyslem je příležitost setkat se zblízka s Pánem Ježíšem a obnovit v sobě pocit, že můj život má smysl, že nejsem na světě sám, že je možné znovu začít, když se něco pokazí a že má cenu dělat dobro, i když to bývá někdy enormně náročné. Tomu odpovídá i obřad mše svaté, která má dvě části: v první lidé naslouchají Božímu slovu a v té druhé se setkávají s živým Ježíšem ve svatém přijímání a ve společenství. Mši svatou může sloužit jedině biskup nebo kněz. Slavit se může jak skromně, to trvá kolem půl hodinky, tak slavnostně. To pak může, když zazní slavnostní hudba a zpěv, vzít i přes dvě hodiny.
Tradice kostelů má předěl v roce 313. Do té doby byli totiž křesťané dost krutě pronásledovaní. Tehdejší vládcové Evropy po nich pátrali a nechali popravovat jen kvůli jejich víře. Přesto křesťanů paradoxně přibývalo, i když se mše svaté musely sloužit většinou tajně. Až císař Konstantin Veliký dal církvi svobodu. Jedním z prvních projevů svobody byla stavba kostelů a legální křesťanský život. Stavba začala nejčastěji tím, že zapadlý hrob některého z mučedníků s úctou přenesli na důstojné místo a nad ním postavili oltář a kostel. Po tomto svatém pak dostal jméno nejen kostel, ale také místní farnost. Farnost je taková buňka církve, většinou křesťané, kteří se scházívají v jednom kostele. Proto v mnoha jazycích se dodnes drží stejný název pro kostel i církev (angličtina, němčina, francouzština, polština a další to tak mají). Pokud byl kostel zasvěcený Panně Marii nebo třeba andělům, kteří hrob nemají, postavili jej nad hrobem neznámého mučedníka.
Když kostelů přibývalo i ve větších vzdálenostech od Říma, pak se při založení kostela nepřenášel celý světcův hrob, ale odborně oddělená část jeho kosti, uložená v zapečetěné schránce. A ta se při obřadu posvěcení kostela uložila do oltáře. Posvěcení kostela se pochopitelně oslavilo nejen mší svatou s biskupem, který jediný má právo jej takto uvést do provozu, ale následně také zvaním hostů, pohoštěním a zábavou. Později, pod vlivem ateismu, se mše zakazovaly nebo komplikovaly a z „posvěcení" se stalo „posvícení", spojené spíš už jen se zábavou. Z kostela zbylo nanejvýš jen datum oslav a mše svatá pro zájemce, mimo hlavní program. Posvícení bylo samozřejmě lákadlem i pro okolní obce, a tak se na ně scházeli návštěvníci ze všech stran. Povětšinou přišli pěšky, a proto to byli poutníci, kteří šli na „pouť". Tím došlo ke spojení posvícení (pro domácí) a pouti (pro přespolní) a oboje je dodnes pro mnoho lidí spojeno spíš se zábavou a atrakcemi, než s kostelem, jak to bylo původně.
Ne vždy se posvěcení kostela konalo v den svátku místního patrona. Jména v kalendáři během roku jsou totiž většinou úmrtní dny svatých, kteří v tyto dny zemřeli nebo jejich hrob byl uctěn a obnoven. Až komunisté tato jména z ideových důvodů přeházeli a často i nahradili. Proto je v tom někdy zmatek, kdo má vlastně kdy svátek. Originální termíny svátků svatých lze dnes najít už jen v křesťanských kalendářích a ty zase čerpají z vatikánských evidencí, které zahrnují všechny známé svaté a jejich skutečné jmeniny, i když do kalendáře se z nich pak dostane jen výběr. Jen poznámka: Dnes často rodiče pro své děti vybírají moderní jména, která už na tuto tradici neberou ohled, ale pokud chtějí své děti nechat pokřtít, musejí jim vybrat ještě jméno po skutečném svatém člověku.
Velké Meziříčí patří mezi ty farnosti, kde se slaví svátek patrona svatého Mikuláše jindy, než slavnost posvěcení kostela. Přesné datum posvěcení našeho kostela není jednoduché určit, protože byl několikrát v dějinách využívaný mimo původní účel. A takový kostel musí být vysvěcený pokaždé znovu. Tradičně si je ovšem připomínáme o letní pouti, zatímco ta zimní se váže na jmeniny našeho patrona, svatého biskupa Mikuláše. Také na tuto slavnost se dá putovat a i ona bývá příležitostí k oslavě jak pro farnost, tak pro město.
MĚSTSKÁ POUŤ 2023
Duchovní program
Děkovné mše svaté s prosbou o požehnání městu a okolním obcím
Sobota 17. června
9:00 – 12:00 otevřený kostel s průvodcem
13:00 – 18:00 otevřený kostel s průvodcem
18:00 mše svatá
Neděle 18. června
7:30 mše svatá (zpívá chrámový sbor)
9:00 mše svatá (zpívá chrámový sbor)
10:30 mše svatá (zpívá schola)
18:00 mše svatá
19:00 modlitba chval
13:00 – 18:00 otevřený kostel
Jiří Kaňa, farář velkomeziříčské farnosti
