V knihovně...
Zveřejněno 18. 8. 2022 9:03
potkáte mnoho zajímavých lidí. Se zaměstnanci jsme se seznámili v minulém čísle Velkomeziříčska. Víte tedy, kdo tu hraje jakou roli. Podívejme se proto nyní na pestrou směsici návštěvníků. Ano, návštěvníků, protože zde nepotkáte jenom čtenáře. Ale dokonce i člověka, který nedorazí vůbec, a přesto pobývá v knihovně. Že je to matoucí? Ale vůbec ne. Existují totiž vedle fyzických i virtuální návštěvy. A někteří lidé nepřicházejí kvůli knihám, ale za jinými zážitky, tak proč je zváti čtenáři.
Začneme ovšem pochopitelně právě u čtenářů. Těmi jsou všichni držitelé čtenářského průkazu. Tato pověstná kartička jim otevírá dveře ke všem našim službám a do našich srdcí. No ano, s mnohými vášnivými milovníky popsaných stránek se setkáváme každý měsíc celé roky. A máme tu i skalní, s nimiž se vídáme i třikrát do týdne! To se potom není co divit, že se z nás stávají bezmála přátelé. Od povídání nad přečtenými příběhy se občas hovor stočí i ke komediím či tragédiím našich životů. Velmi si považujeme všech projevů náklonnosti, kterými nás takoví hosté zahrnují. Jeden z nich nám čas od času přinese jen tak květiny. Druhý pokaždé s vážnou tváří tvrdí, že ty buchty pekl právě on. (My a jeho paní víme své.) Další nás hýčká o každých svých kulatinách, protože je prý chce oslavit v dobré společnosti. A Vánoce? Háčkovaní andílci i knihovnické ponožky. Nasušené křížaly i upečené cukroví. Taky krasopisně vyvedené básničky od jedné holčičky, nebo maily hřející na duši či jen tak mezi řečí pár opravdu hezkých vět. „Chodím do knihovny moc ráda. Miluju knihy. Chodím sem každý otevřený den. Není nic, co bych tu neměla ráda," píše dvanáctiletá Terezka. Nedávno mi špitla jedna dáma, že přežila covid jen díky nám. A jiná, že se u nás vždy cítí vítána. A těch úsměvů...
Pochopitelně čas od času přijde také na řadu nějaké to zakaboněné nepochopení a nedorozumění. Maminky si sem tam stěžují, že je prosíme, aby nevjížděly do půjčoven s kočárky. I proto doufáme, že knihovna se dočká přístavby s širšími chodbami a většími rozestupy mezi regály. A také předchozí období, které lze bez nadsázky nazvat zátěžovým, přineslo občas nějaké to rozladění nad nařízeným omezením běžného provozu. To se ale dá pochopit.
Přicházejí též čtenáři, řekněme třeba - nenotoričtí. K nim se řadí zejména někteří, opakuji někteří, žáci a studenti, vehnaní proti své vůli do našich tenat požadavky záludných pedagogů, kterým kdoví proč nepostačí práce stažené z internetu. I ve věku, kdy jsou v jiných ohledech samostatní až běda, chodí v doprovodu maminek, kteréžto za ně vše vyřídí, aniž by oni otevřeli ústa. No tak, trochu osobní statečnosti, dítka! Někde se prostě pozdravit a říct, co potřebujete, naučit musíte! Nejzajímavější však je, kolik čtenářů vlastně vůbec nečte. Tedy vybrané knihy ano, ale zkuste vylepit do výše očí nad kliku hlavních dveří informaci, že je zavřeno. Nevěřili byste, kolik lidí bude i přesto ťukat, klepat, bouchat, zvonit a dožadovat se vstupu. Třeba úterky, které jsou jediným zavíracím dnem snad už od počátku věků, jsou v tomto ohledu zcela samostatnou kapitolou.
Nesmíme zapomenout na ty, kteří přijdou a nepřijdou. Jak již výše psáno, virtuálním návštěvníkem je každý, kdo využije našich služeb, aniž by sem strčil nos. Stačí vyhledat www.knihovnavm.cz a můžete si leccos vyřídit i v bačkůrkách. V těch ostatně mohou zůstat i ti, kterým už to tolik neběhá, a tak využívají donáškovou službu. A víte, že s námi můžete mít co dočinění i v domě zdraví nebo na koupališti?
Řekli jsme si, že nebudeme nazývat čtenáři ty, kteří do knihovny míří za jinými zážitky. Proč tedy přicházejí?
To se dozvíte příště. V knihovně totiž potkáte tolik zajímavých lidí, že je na ně jeden článek prostě krátký.
Ivana Vaňková
