František Zajíček III. část – Po propuštění z vězení se vrací do Meziříčí za svým lyžařským kamarádem
Zveřejněno 4. 4. 2023 9:52
Miloslav Krejčí maturoval na zdejším gymnasiu v roce 1938. Ve sportu se věnoval akademické kopané, lehké atletice a běhu na lyžích. A právě tam se seznámil s Františkem Zajíčkem a stali se z nich opravdoví kamarádi.
V archívu mám jeho diplom z běžecké hlídky – 1. místo společně s Františkem Zajíčkem a Josefem Frantou 3x5 km 12. 1. 1941. Jejich cesty se rozdělily, když byl Miloslav Krejčí totálně nasazen v anexovaném Rakousku v továrně na díly pro německé tanky. Ve svých vzpomínkách mně sdělil, že díky franštině na gymplu a převážně nasazeným Francouzům na pracovišti měl pracovní podmínky ve výdejně nářadí přece jenom méně náročné. Když František Zajíček odešel do ilegality, cesty se jim rozešly na řadu let. Když se vrátil po amnestii v 60. letech min. století z vězení, jeho první cesta vedla do Velkého Meziříčí za jeho kamarádem Mílou Krejčím, který po válce vystudoval práva a stal se právníkem v Jednotě.
Bylo to v neklidném školním roce 1968/69. K nepříjemným celostátním událostem přišla i otřesná událost přímo ve škole. V pondělí 2. prosince 1968 mezi 1. a 2. hodinou odpoledního vyučování od nás v plné síle odešel „Káďa" – nezapomenutelný profesor tělesné výchovy Jaroslav Novák. Škola tak najednou byla bez odborného tělocvikáře. Zájezd na hory pro dvě třídy byl už objednán a všichni jsme stáli před nesmírně těžkou otázkou: zvládneme to my lyžaři neprofesionálové? Tehdejší předseda rodičovského sdružení JUDr. Miloslav Krejčí přišel s nápadem: „Co kdybych se obrátil na svého přítele, výborného lyžaře, dokonce olympionika Frantu Zajíčka? Je sportovec tělem i duší a nesmírně obětavý člověk, třeba bude ochoten jet." A tak František Zajíček začal s gymplem na hory jezdit pravidelně. Kdykoli zavítal do Velkého Meziříčí, nikdy nezapomněl přijít s kytičkou a něčím sladkým pro „děvčata" na MDŽ. Na Den učitelů ještě s něčím ostřejším pro chlapy. Dokázal se nečekaně objevit i s výslužkou ze zabíjačky. Byl takový velmi příjemný, upřímný a obětavý, nakažlivě optimistický... zkrátka náš Franta Zajíček. To mně napsali do publikace 100 let sportů v roce 2006 Mgr. Jiřina Kácalová, Mgr. Jaromír Pavlík a Mgr. Zdeněk Porazil.
Byl jsem rád, že mě pan Krejčí s Františkem Zajíčkem seznámil, a tak jsem mohl spolu s Pavlem Bařtipánem zaznamenat na magnetofonový pásek jeho barvitý projev. Bylo mně ctí, že jsem ho mohl oslovovat Franto. Později jsem se s ním několikrát sešel a po jeho smrti v roce 1987 jsem se seznámil i s jeho manželkou a synem Kamilem, se kterým spolupracuji dodnes. Ale to je už vyprávění na celou knihu. Když jsem před léty šel blahopřát Mílovi Krejčímu k jeho devadesátým narozeninám – byla jeho první slova: „Péťo, teď ti něco řeknu o Frantovi. Franta, ten neměl plíce, ale kovářské měchy. Franta, ten neměl ruce, ale lopaty. Franta, ten měl velké srdce pro nás všechny."
Omlouvám se věrným čtenářům, ale více textů, fotografií včetně Zajíčkových diplomů naleznetev publikacích:
- 100 let organizovaného sportu ve Velkém Meziříčí/ Jupiter club 2006 (lyžování Zezula). www.skivm.cz/historie – František Zajíček v odboji (Zezula).
- Rod Pavlasů z Pavlova 1640 až 2003 Makovský – Pavlas o Zajíčkově působení v odboji.
- Ústav pro studium totalitních režimů Praha – vyšetřovací materiál V3262 Františka Zajíčka z roku 1949, nahráno v Praze 2014 (archív Ski klubu VM). Velkomeziříčsko – leden 2023 – Zajíček na olympiádě v roce 1948.
- Velkomeziříčsko březen 2018 – František Zajíček.
- Panel Františka Zajíčka z výstavy 100 let organizovaného lyžování ve Velkém Meziříčí v salonku restaurace na Fajtově kopci.
- DVD záznam besedy s Františkem Zajíčkem z roku 1973 (archív Ski klubu VM).
Petr Zezula
