František Zajíček se před 75 lety nezalekl ani jízdy v ledovém korytu
Zveřejněno 3. 3. 2023 10:36
Vzpomínka na vynikajícího sportovce a účastníka Zimních olympijských her (ZOH) ve Svatém Mořici ve Švýcarsku v roce 1948 a reprezentanta ČSR, který se na olympiádě zúčastnil v disciplíně, kterou do té doby neznal.
O „našem" Frantovi jsem v minulosti napsal několik článků. Jistě je však vhodné ho připomenout.
František Zajíček se narodil 15. 11. 1912 v Radňovicích u Nového Města na Moravě. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Městě v roce 1933 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1939 byl po anexi ČSR fašistickým Německem a následné rozpuštění československé armády z armády propuštěn a přiřazen k Okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí jako úředník odboru školství. Zde se zapojil do sportovního dění v omezených možnostech protektorátního státu. Franta byl především závodník S. K. Nového Města na Moravě v běhu a závodě sdruženém, tedy skokan.
V době svého působení ve Velkém Meziříčí významně pozvedl atletiku a zvláště lyžování. Píše metodiky o přípravě lyžaře i mimo zimní období, účastní se atletických závodů. Přichází s realizací běžeckých závodů kolem Velkého Meziříčí a skoku prostém na lyžích a v závěru okupace iniciuje výstavbu skokanského můstku u Šidlových v Nesměři. A co je důležité, zapojuje se do odboje na Vysočině.
Po válce se vrátil do čs. armády, nastoupil do posádky v Brně jako zpravodajský důstojník, kde byl postupně povýšen až do hodnosti štábního kapitána. Tam se také seznámil se svojí manželkou Marií, se kterou se v roce 1948 oženil. I nadále zůstal závodníkem S. K. Nové Město.
Přichází rok 1948, kdy se od 30. ledna do 10. února konají ve Svatém Mořici ve Švýcarsku zimní olympijské hry. František Zajíček se účastní jako náhradník pro ukázkový závod vojenských hlídek, který však součástí zimních olympijských her nebyl. Nominace: štábní kpt. František Zajíček, Jaroslav Zajíček‑Pišta, František Balvín, Vít Fousek, Bohumil Kosour a Karel Hlaváč. Franta závod nakonec nejel, ale dle vzpomínek mistra sportu Karla Dvořáka z Nového Města na Moravě měl jako nejzkušenější na starosti mazání lyží.
V roce 1949 byl jeho spokojený život v manželství přerušen zatčením. Ve vykonstruovaném procesu byl v roce 1950 odsouzen za velezradu na doživotí spolu se svým druhem v odboji, plukovníkem generálního štábu Josefem Robotkou a dalšími důstojníky. Štábního kapitána Zajíčka později odsoudili k 25letému trestu vězení za špionáž. Velitel Robotka byl však popraven.
V listopadu 1949 se Františkovi narodil syn, který dostal jméno Kamil (Zajíčkovo krycí jméno z odboje). Poprvé ho uviděl až při soudním přelíčení u vojenského soudu v Brně 27. 5. 1950. Po dobu vězení prošel věznicemi v Brně, Opavě, Praze, na Borech v Plzni a několika pracovními tábory na Příbramsku. Poslední dobu před propuštěním byl uvězněn v Leopoldově, odkud byl po jedenácti letech tvrdého žaláře propuštěn na amnestii 10. 5. 1960 a mohl se vrátit ke své ženě a synovi.
Velice těžce hledal pracovní uplatnění. Začal pracovat v místím JZD (jednotném zemědělském družstvu), kde později zastával funkci zootechnika. Na podzim roku 1986 těžce onemocněl a v 75 letech zemřel.
V roce 1991 mu byla rozhodnutím ministra obrany vrácena hodnost majora a byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.
Jak to tehdy na olympiádě ve Svatém Mořici bylo, se dozvídáme z úředního záznamu sepsaného samotným štábním kapitánem Františkem Zajíčkem, t. č. ve věznici: vojenského soudu v Praze 30. 11. 1949.
Věc: styk s inženýrem Ippenem
Koncem ledna a začátkem února 1948 zúčastnil jsem se jako člen lyžařské vojenské hlídky na olympiádě ve Sv. Mořici ve Švýcarsku. Za mého pobytu trénovali na závodní dráze bobů čsl. příslušníci, jimž se nedostával jeden člen do čtyřčlenného družstva. Na výzvu vedoucího teamu bobů Ing. Ippena, který nám byl sdělen při obědě vedoucím čsl. výpravy, přihlásil jsem se jako čtvrtý člen mužstva. O tom, že se budu moci zúčastnit závodů na bobech, byl vydán souhlas od MNO (Ministerstva národní obrany), které dodalo souhlas k mé účasti. Zúčastnil jsem se tudíž závodů na čtyřčlenném bobu, který řídil Ing. Ippen a dalšími jeho členy byl jsem já, Procházka z Mariánských Lázní a Šipajdlo, který studoval ve Švýcarsku a pochází z Prahy.
S Ing. Ippenem stýkal jsem se jen na závodní dráze a jednou si došel k němu do hotelu, kde bydlel, pro čsl. dres a přilbu, kteréžto věci jsem potřeboval na trénink i vlastní závod. Vím, že když jsem přišel do hotelu, vypůjčil si od vrátného hotelu 200 švýcarských franků a sdělil mu, že peníze mu večer vrátí. Na můj dotaz u Procházky, proč nepřijel čsl. team kompletní, mi odpověděl, že původně bylo míněno jen obsadit dvojici bobů dvojčlenným družstvem, tj. Ing. Ippenem a Procházkou. Poněvadž se jim naskytla dobrá příležitost na dobré umístění v závodě, dali dohromady čtyřku bobů. Zároveň mi sdělil, že Ing. Ippen pro tento závod zakoupil čtyřsedadlový bob za 4500 franků a na můj další dotaz, jak to může dělat, mi Procházka řekl, že Ing. Ippen je dobře situovaný a je zástupcem nějaké americké obchodní firmy ve Švýcarsku. Vím, že Ing. Ippen je silně krátkozraký a nosí silná skla. Pokud jsem zjistil ve Sv. Mořici, přímo na závodní dráze, měl Ing. Ippen velké známosti mezi sportovci, hlavně Američany, Brity, Švýcary a Francouzi. Ovládal plynule anglicky a německy. Domníval jsem se, že Ing. Ippen byl vyslán ČOS (Českým olympijským svazem), aby hájil barvy našeho státu v závodech bobů. Ovšem teprve po mém příjezdu do Brna ze Švýcarska jsem zjistil u VO3 od štábního kapitána Vrby, že na Ing. Ippena je vydán zatykač.
Ing. Ippen na mě nic nepožadoval, ani se nevyptával na poměry v ČSR, neznal moje zaměstnání a věděl pouze moje jméno, které muselo být uvedeno na seznamu účastníků závodů. S Ing. Ippenem jsem se stýkal jen na závodišti a po skončení závodů jsem se s ním již nesetkal. Náš rozhovor se týkal vždy pouze tréninku. Mne připravoval, poněvadž ve Sv. Mořici jsem seděl na bobu poprvé a od něho přijímal rady a pokyny pro vlastní jízdu.
Praha 30. listopadu 1949, štábní kapitán Zajíček
Kdo byl inženýr Ippen?
Plným jménem Maxmilián Heinrich Ippen. Měl židovský původ, německé jméno a československý pas. Narodil se v roce 1906 ve Vídni jako občan Rakouska. Před válkou se přestěhoval do Švýcarska, v roce 1933 se oženil s Irenou Petrofovou z Hradce Králové, členkou slavného rodu Petrofů. V roce 1950 se s rodinou přestěhoval ze Švýcarska zpět do Rakouska. Továrnu mu sebrali nacisti, Československo ho stíhalo za velezradu, ale on přesto v roce 1948 reprezentoval ČSR na olympiádě jako bobista. Celý život se potýkal se zdravotním handicapem. Byl silně krátkozraký – asi 15 dioptrií. Zemřel v roce 1957 a je pochován v rodinné hrobce v Salzburku.
Podmínky jízd bobů na olympiádě ve Sv. Mořici: Jízda na dřevěném čtyřčlenném bobu téměř stokilometrovou rychlostí v ledovém korytě bylo pro nesehranou posádku velkým dobrodružstvím, kdy některé posádky končily mimo koryto i v korunách stromů. V tréninku naši reprezentanti sice dosáhli skvělého třetího místa, v závodu však skončili na místě čtrnáctém.
O působení Františka Zajíčka ve Velkém Meziříčí v období okupace se dozvíte v příštím článku.
Petr Zezula
