Tvarůžek: Tak úspěšný rok ve velkomeziříčském sportu nepamatuji
Zveřejněno 6. 8. 2015 8:47
Stanislav Tvarůžek s velkomeziříčským družstvem házené žen letos postoupil do první ligy.
Coby trenér se ženským a dívčím týmům věnuje už 31 let. Přitom sám tento sport nikdy aktivně nehrál. Soutěžně hrál basketbal a k házené jej časem přivedl dlouhodobý trenérský kolega Oldřich Komárek. Jeho jméno však není spojeno jen s házenou, ale se sportem ve Velkém Meziříčí vůbec. Dlouhá léta působí jako funkcionář ať již v kopané, kde byl předsedou, či v házené a po Zdeňku Svobodovi – obnoviteli Sokola ve Velkém Meziříčí – je starostou TJ Sokol Velké Meziříčí a pracuje v předsednictvu sokolské župy plk. Švece.
Letos se velkomeziříčským sportovním týmům vedlo mimořádně, vedle házenkářů jmenujme fotbalisty, volejbalisty. Jak to, coby předseda sportovní komise města, hodnotíte? Je to souhra šťastných okolností, nebo se něco ve sportu ve městě změnilo?
Letošní rok byl skutečně, zvláště pro dospělé velkomeziříčské sportovce, mimořádně úspěšný. V házené ženy i muži zvítězili ve svých skupinách ve druhé lize, do vyšších soutěží postoupila obě družstva mužů v kopané, volejbalisté výborně uspěli ve všech soutěžích, které hráli, a do vyšších soutěží postoupila i obě družstva mužů ve stolním tenise. Za celou dobu, po kterou ve sportu ve Velkém Meziříčí působím, takový rok nepamatuji. V žádném případě to není důsledkem náhody nebo šťastných okolností, to v dlouhodobých soutěžích ani není možné. Tyto úspěchy jsou především výsledkem dlouhodobé a koncepční práce s mládeží. Vždyť všechny tyto úspěšné oddíly mají po mnoho let úspěšná i družstva žákovská a dorostenecká, které patří k nejlepším v ČR a po místních sportovištích se soustavně pohybují stovky dětí. Samozřejmě se postupně mění ve městě i podmínky pro sportování a finanční zabezpečení tělovýchovných jednot a oddílů. Finanční podpora sportu státem je naprosto minimální, na úrovni hospodářsky méně vyspělých zemí. Naše oddíly výrazně podporuje dotacemi město Velké Meziříčí. Tyto finanční prostředky pomáhají oddílům udržet jejich činnost alespoň v současném rozsahu, nejsou ale dostačující a neodpovídají podmínkám srovnatelné konkurence a zájmům oddílů o zkvalitnění výchovy dětí ni dospělých.
Z družstev házené nejlíp uspěly ženy, které postoupily z druhé do první ligy. Co nebo kdo jim, dle vás, tedy jejich trenéra, k úspěchu zásadně pomohl?
Družstvo házenkářek postoupilo do 1. ligy žen a zařadilo se tak mezi 15 nejlepších družstev v ČR. Je postaveno především z vlastních odchovankyň, po předešlém soutěžním ročníku v něm zůstaly hráčky, které měly zájem, chuť, schopnosti a možnosti 2. ligu hrát. Byly doplněny vlastními dorostenkami, které k tomuto úspěchu výrazně pomohly, některé z nich jsou nadějnými házenkářskými talenty. A především se v družstvu vytvořila dobrá parta, dobrá atmosféra a dobré vztahy, což je v kolektivním sportu zcela zásadní.
Vypíchnete nějaká jména?
Myslím, že v případě tohoto úspěchu kolektivního sportu nelze spravedlivě někoho zvlášť vyzdvihnout, zápas hraje vždy kolektiv a každému se některá utkání mimořádně povedou, povedou nebo nevyjdou.
Hrály ženy první ligu v minulosti, pokud ano, kdy naposled?
Ano, družstvo žen již hrálo první ligu před osmi lety. Bohužel v ní setrvalo pouze jeden rok a chybělo mu minimum k udržení se v této soutěži. V družstvu došlo před zahájením této soutěže k obměně kádru hráček, jeho oslabení a snížení počtu hráček.
Kdo nastoupí za ženy v nové prvoligové sezoně?
Především to budou hráčky, které postup vybojovaly, v družstvu se jich vystřídalo celkem 18: brankářky Marcela Babáčková, Michaela Vávrová, Veronika Syptáková a hráčky Veronika Stará, Lenka Pacalová, Kateřina Studená, Jarmila Chromá, Diana Svobodová, Denisa Hladíková, Jana Klusáčková, Lucie Zbožínková, Jitka Plachetská , Klára Sedláčková, Eliška Koudelová, Eliška Horečková, Michaela Homolová, Renata Škrdlová a Iva Závišková. V průběhu podzimní části soutěže družstvo posílí návratem Jany Šidlové a Hany Hublové po herní přestávce v důsledku mateřské dovolené. Na hostování z Ivančic přichází Kateřina Hegrová a družstvo posílí i naše odchovankyně Hana Kratochvílová – juniorská reprezentantka, která hrála dva roky 1. dorosteneckou ligu za HC Zora Olomouc. Ve fázi jednání je ještě posílení družstva o 2–3 hráčky, z nichž jedna slovenská má interligové zkušenosti. Z loňského kádru končí závodní činnost Jana Klusáčková, o činnosti 2–3 hráček bude rozhodnuto až po definitivním přijetí na vysokou školu a místu studia.
Posílíte z řad stávajících dorostenek?
Většina dorostenek hrála za družstvo žen již v tomto soutěžním ročníku, i když měla dorostenecký věk. Do kádru počítáme i s využitím dalších dorostenek.
Asi znáte soupeřky, které vás čekají. Budete se na ně připravovat jinak, než dosud?
Naše budoucí soupeřky vesměs známe se soutěží Českého poháru nebo přípravných turnajů. Příprava na soutěž nebude nijak specifická, bude ale fyzicky náročnější, intenzivnější a hráčky budou absolvovat více tréninkových jednotek. Odehrajeme i některé přípravné turnaje nebo přátelská utkání před začátkem soutěže.
Jaké jsou ambice týmu? Je vaším cílem interliga?
Ambice máme střízlivé, zvláště v tomto prvním prvoligovém ročníku. Chceme se samozřejmě udržet v soutěži a dokončit ji v klidu a pohodě.
Velkomeziříčská házená má dlouholetou tradici a i vy jste s ní dlouhodobě spjat. Jaké zaznamenala největší úspěchy?
Velkomeziříčská házená, v počátcích česká házená, má skutečně dlouhodobou tradici. Družstva mužů i žen hrávala ligové soutěže, velmi úspěšná byla i družstva žákovská a dorostenecká. Současné výsledky a především zlepšení práce s mládeží díky zapojení nových trenérů považuji ale za největší úspěch.
Jaký je současný zájem dětí o házenou?
V současné době není u dětí velký zájem o sport všeobecně. Přesto se nám je daří k házené přitáhnout od počítačů a televizí. Je důležité u dětí zájem nejen vzbudit, ale hlavně udržet, zajímavostí tréninků a účastí v pravidelných soutěžích a především šikovností a kreativitou trenérů. Házenou hraje ve Velkém Meziříčí v současné době 10 mládežnických družstev.
Chybí vám hráči? Pokud ano, už od dětského věku nebo až dospělí?
V každém sportu jsou velké úbytky hráčů, protože někteří nejsou schopni vytrvat v dlouhé a těžké cestě za úspěchem, mnohdy začnou mít s postupujícím věkem jiné zájmy. Ti nejlepší ale vytrvají, proto je nutné pracovat zvláště s mladými soustavně, nepřetržitě a vytrvale.
Martina Strnadová
