Fajtfest je uznávaným festivalem i díky podpoře města, říkají pořadatelé
Zveřejněno 11. 6. 2024 10:33
Hudební festival Fajtfest letos míří do svého 15. ročníku. Z původně malé akce pro několik desítek fanoušků té nejtvrdší muziky se stala velká událost s přesahem za hranice okresu i kraje. Jednou ročně, vždy začátkem letních prázdnin, se na kopec ve Velkém Meziříčí sjíždějí světové kapely a návštěvníci ze Slovenska, Německa, Rakouska, Polska či třeba až z Egypta. Pro místní podnikatele ve službách a obchodníky je to dobrá zpráva. I obyvatelé města už si pomalu zvykli, i když někteří ten třídenní hluk stále nesou nelibě. Ale snad vesměs chápou, že přínosy pro město převažují. Jak to vidí pořadatelé Fajtfestu, bratři Tomáš a Milan Fleckovi? Zdá se, že za patnáct let už mohou být v klidu, neboť festival si své jméno na hudební scéně v České republice a už i v Evropě vydobyl. Ale doba se mění a s ní i chování fanoušků.
Jakým vývojem Fajtfest za 15 let prošel?
Tomáš – Začátky si pamatuju úplně přesně, jako kdyby to bylo dneska, když jsem šel v lednu 2009 nahoru na Fajťák žádat Jirku Pálku o to, že bychom poprvé v historii ve VM udělali vícedenní festival. Do té doby tu byli jednodenní Muzikanti dětem. Fajtfest byl od začátku dvoudenní, pak třídenní a teď máme tři dny plus jeden jako prepárty. Tehdy to byla odvážná myšlenka a naštěstí Ski klub s ní souhlasil, takže jsme to mohli rozjet. Když se podívám na první ročníky a to, jak Fajtfest vypadá teď, je to naprosto nesrovnatelné. První tři bych festivalem snad ani nenazýval, byla to spíš párty pro známé. Díky bohu, tohle už je za námi. Teď můžeme říct, že Fajtfest má parametry středního evropského festivalu.
Milan – Já jsem k Fajtfestu přišel po skončení 6. ročníku, v té chvíli přicházeli první zahraniční účinkující, tehdy převážně z Německa. Každý si myslí, že dostat na festival zahraniční kapelu je otázkou peněz, ale tak to vůbec není. Právě zhruba těch šest sedm let trvalo, než se manažeři z vyšších pater začali s naším týmem vůbec bavit. Z počáteční návštěvnosti kolem stovek jsme se dostali mezi 1000 až 2000 lidí. S tím jsme vcelku spokojeni, ale vzhledem k současné situaci po covidu a zdražování bychom potřebovali o nějakou tu stovku navýšit. Je to věčný boj, protože nikdy není hotovo.
Co jste se naučili?
T – První roky jsme to brali jako lokální festival, ale stejně to vzalo spoustu času a peněz. Tak jsme si řekli, pojďme to pojmout ve větším, protože máme opravdu to nejlepší, přímo geniální místo dobře položené u dálnice ve středu republiky. Zlom nastal někdy v roce 2017–18, kdy jsme potvrdili první větší kapely a v ten samý moment se lokální festival stal celorepublikovým, v tom duchu se o něm začalo psát i za hranicemi. Teď je zahraničních návštěvníků nezanedbatelné množství, jezdí sem hodně Němců, Poláků, Rakušáků, dokonce tu byli až z Egypta a přibývají každým rokem.
M – Festival začínal tak, že jsme nestavěli ploty, neměli jsme zálohy na kelímky a podobně. Tohle všechno fanoušci korigují a utvářejí svým chováním. Pro nás je to investice navíc. I to, jak festival vypadá, je dílem fanoušků. Oni žádají určité kapely, zlepšení catteringu a dalších služeb a my se jim snažíme vyhovět. Ale máme omezené možnosti. Do kontaktu s některými kapelami, které by lidi chtěli, se vůbec nedostaneme.
Asi byste je ani nezaplatili?
T – Například všichni mluví o Deftones, ty určitě mít nebudeme, to samé Korn. Myslím, že na naše poměry máme ještě větší kapely, než bychom měli mít.
M – Můžeme mít sny, ale nelze všechny realizovat. Nezvládli bychom je finančně ani kapacitně.
Kolik si taková kapela řekne?
M – X miliónů korun. A logistika kolem nich by vyšla na další velké peníze.
Propagujete festival v zahraničí?
T – Teď, když je festival větší, redakce metalových zinů a časopisů o něm vědí, takže o něm začínají samy psát. Celkem dobře už jsme se adaptovali do Německa, Rakouska, teď se snažíme o Polsko.
Jak se rozrostl organizační tým Fajtfestu?
T – Začínali jsme ve dvou třech lidech. Teď máme šestičlenný tým, který se o festival stará celoročně. V crew je nás kolem dvaceti, děláme hlavně před a po akci. A při samotné akci máme kolem sta lidí, kteří se starají o všechno potřebné.
M – Tým se pořád mění, protože lidi jsou permanentně pod tlakem. Někdo vyhoří, někdo na to nemá čas. Jde o dobrovolnickou činnost, která není k uživení. Hlavně chceme festival za každou cenu udržet tady v Meziříčí, oba jsme odtud a máme k němu vztah.
Vás dva to bavit nepřestalo?
M – Jsou chvíle, kdy toho mám plný kecky, ale pak mi zase otrne. Skončí ročník, není vůbec žádná pauza a začínáme dělat na dalším. Už teď Tomáš domlouvá kapely na rok 2025, 2026.
T – Dřív jsme si i tři měsíce dali pauzu, abychom si odpočinuli. Ale teď už naplno dělám booking na 2025. Nesmíme zaspat, když chceme sehnat dobré kapely.
Někdy je to fakt těžké. Stává se nám, že kapely ruší účast a když jde o headlinery, říkám si, jestli to má vůbec cenu. Ale ráno se vzbudíš a jdeš do toho znovu. Je to naše vášeň, ale někdy je to na hraně. Potřebujeme podporu, a to i od místních, uvidíme, jak to bude vypadat po letošku.
Máte v republice nějakou konkurenci? I vzhledem k poměrně úzkému žánrovému zaměření festivalu potřebujete sehnat návštěvníky z celé republiky.
T – Sice jsme žánrový festival zaměřený na core hudbu, ale každý rok zařazujeme i něco, co se tomu vymyká. Konkurenci nevidím. Spíš je to tak, že je moc festivalů a málo víkendů, takže ve finále si konkurujeme úplně všichni. Jsem v kontaktu s pořadateli menších i větších akcí a shodneme se, že během covidu se všechno zhroutilo, začínáme znovu. A zhroutilo se to i kvůli cenám služeb, které šly až neskutečně nahoru. Dokonce převyšují ceny kapel! Ale to je realita v Česku. Třeba pronájem některých věcí v Německu či Rakousku je o polovinu levnější.
M – Mladých fanoušků tohoto stylu není moc a celkově akcí přibývá. Lidi už nedávají během letních měsíců jeden festival za druhým, ty časy už jsou pryč.
Jistě máte nějakou základnu fanoušků, kteří jezdí každoročně.
M – Tvrdé jádro je, plácnu, 500 lidí. Ale to nestačí, s nimi to nezaplatíme. Dneska jich potřebujeme řádově mnohem více.
Co za celou dobu festivalu považujete za úspěch?
T – Třeba že jsme loni na Fajtfest dostali The Ghost Inside, což je obrovská kapela, která hraje na největších akcích po celém světě. Navíc předtím hodně let nehrála, protože měli těžkou autonehodu. Bubeník dokonce přišel o nohu a naučil se s tím handicapem hrát. V naší republice ji chtěli skoro všichni, a nakonec jen nám se to nějakým zázrakem povedlo. Tohle bylo největší jméno našeho festivalu. Jsem na to fakt pyšnej, že tady zahráli a že se jim tu líbilo.
M – Já zmíním jedno letošní jméno. Nečekal jsem, že Sick of It All, legendární americká kapela, bude někdy hrát ve Velmezu na kopci. A letos ano.
T – Druhá věc, která se nám povedla, je spolupráce s městem Velké Meziříčí. Mnoho let Fajtfest podporovaný nebyl. Až za starosty Necida jsme začali podporu a porozumění pociťovat, pak to zase vychladlo, a za současného vedení města máme podporu obrovskou. I díky tomu máme chuť pokračovat dál. Myslím, že je to tady teď dobře nastavené, kulturní komise funguje, jak má.
Třetí pozitivní zářez pro Fajtfest je nynější partner festivalu Monster Energy. Kdybychom takové sehnali ještě tři, jsme úplně v pohodě.
A závěrem musím zmínit náš záchranářský tým. Jsou to opravdoví profesionálové. Díky nim a jejich vedoucímu Pavlu Sochorovi se na Fajtfestu ještě nikdy nic vážného nestalo.
M – Což je malý zázrak.
A co průšvihy? Je nějaký, na který nezapomenete?
M – V roce 2022 jsme museli zrušit headlinera Stick To Your Guns. Člověk z kapely řekl něco politicky nekorektního a v době eskalujícího válečného konfliktu proběhla mediální masáž spojená s negativní kampaní směrem k festivalu. My jsme vyhodnotili, že je tady nechceme. Stálo nás to šestimístnou částku. A ta nám dneska chybí. I tak to zpětně hodnotíme jako dobré rozhodnutí.
Další komplikující věc byla přechod na EET, což nás v budoucnu zase možná čeká. A pak covid, to byla rána. Jsem spokojený, že jsme to nezabalili. Jen jsme zrušili všechny americké kapely, udělali jsme to čistě s evropskými. A bylo to dobře.
Máte problém sehnat nové kapely?
M – Není problém zajistit kapely do druhé linie. Ty české, střední si u nás vždycky rády zahrají. Potíž je s headlinery. Velké kapely nechtějí jezdit dvakrát po sobě na stejné místo a je potřeba je zamlouvat hodně dlouho dopředu.
T – Nyní máme na jednom festivalu kolem třicet kapel. Teď jsme udělali ještě jednodenní prepárty. Samotný festival bude od čtvrtku 4. do 6. července, ale fakticky začneme už ve středu 3. 7. Nazvali jsme to Legend's Day s kapelami, které na Fajtfestu začínaly a dnes už je pro ně problém se na náš festival vůbec dostat. Chceme jim tak poděkovat a pozvat hlavně velkomeziříčskou veřejnost. Je možné koupit si lístek jen na tu středu. Headliner bude Coccote Minute, což je tady pro Velmez a okolí velká a známá kapela.
Stíháte i nějaké jiné zájmy než festival?
M – Můžeš jít na fotbal, ale nikdy nevíš, kdy a kde to na tebe vyleze. Xkrát denně to máš na stole, ať chceš, nebo ne. Jezdím po jiných festivalech, dívám se, co dělají líp a jak, dívám se po kapelách, protože furt je co zlepšovat.
T – Já jsem ještě donedávna stíhal dělat manažera kapele Stellvris. Jezdil jsem s nimi po festivalech a taky jsem spoustu věcí okoukal. Ale musel jsem skončit. Jediné, co stíhám, je fandit Spartě. Celý náš tým je sportovně založený, je v něm hodně bývalých fotbalistů. Pár z nich jsou slávisti, většina fandí Spartě, takže je to občas sranda. Ale někdy ne, rivalita mezi týmy je šílená. Když jsem v nervech a jdu kolem záchranářského stanu, kde visí slávistickej dres, nedokážu dělat, že to nevidím.
Už se Velkomeziříčští s festivalem sžili?
M – Někomu se nebude líbit nikdy, to je jasné. Hluk tady těch pár dnů vždycky je a část lidí nadávat bude. Ale většina už to vidí pozitivně. Pro město je to velké plus. Fajtfest je spolu s filozofickým festivalem akce, která má přesah za hranice okresu i kraje.
T – Devadesát procent našich návštěvníků je mimo okres. Místní lidi mnohdy nevidí, kolik peněz festival do města přinese. Ubytovatelům, večerkám a dalším prodejnám potravin, taxikářům... i samotnému Ski klubu.
Na koho se letos fanoušci můžou těšit?
T – Ve středu jsou tahákem Cocotte Minute. Headlinerem hlavního festivalového programu bude While She Sleeps, obrovská anglická kapela zahraje v pátek. Čtvrtečním headlinerem je Sick of It All, legenda. Pro mladší publikum tu máme Alphawolf z Austrálie, mladá nadějná kapela, která teď strašně jede. Na sobotu máme ještě jednu super kapelu Better Lovers sestavenou z muzikantů jiných velkých kapel, které už nejsou aktivní.
A jaké novinky budou ve službách?
T – Pokračujeme s Monster Energy. Rozšiřujeme cateringové služby, bude větší výběr jídla. Budou stánky Burger jako kráva, Belgické hranolky, Vinařství Krist, veganská Karotka a další, třeba speciály od Plzně, absinthový stánek. Chybět samozřejmě nebudou naši oblíbení Filda cook cattering, kteří se částečně postarají i o kapely společně s naším milovaným bratrancem Janem Orka Nováčkem, mimochodem taky sparťanem. Poprvé budeme mít stánek s power bankami na dobití mobilu. Bude hodně merche od kapel. Doufáme, že to lidi ocení.
Vše pro letošek zajištěno, předprodej frčí, jste v klidu?
T – Ani náhodou. Nikdy nemáme jistotu, jak to dopadne. Ovlivní to počasí, ceny služeb, spousta věcí.
Martina Strnadová
