Kluk, který si s polským fiatem dojel pro titul mistra
Zveřejněno 7. 11. 2023 11:12
V Petrávči Domcích žije Jakub Lavický, který už se pár týdnů může pyšnit tituly mistra republiky, vicemistra Československa a druhého vicemistra Evropy v zajímavé motoristické disciplíně autoslalom. Že vám to moc neříká? Nevadí, zeptali jsme se Jakuba o co vlastně v této disciplíně jde.
Je pravda, že autoslalom je tak trochu v ústraní. Probíhá to asi takto: Jezdí se na uzavřených tratích, většinou jsou to okruhy, převážně motokárové tratě, ale jezdí se i závody do vrchu a tyto tratě jsou zpomaleny retardéry z kuželů. Když se kužel srazí, je za to penalizace dvou vteřin, když se branka mine, následuje penalizace dvacet vteřin. Závodní den probíhá tak, že se jede jedna tréninková jízda a tři závodní, které se sčítají, a jedna nejhorší se pak škrtá. Hodně se tato disciplína plete s tzv. jízdou zručnosti, ale autoslalom se odehrává v poměrně vysokých rychlostech. Je to hodně svižný závod. Mistrovství ČR se jezdí po celé republice, československý šampionát se pak odehrává především na Slovensku a na jižní Moravě. Mistrovství Evropy se letos odehrávalo na Slovensku a příští rok by mělo zavítat do České republiky. Přesná lokalita však ještě není známá.
Kluky auta většinou fascinují, sní o rallye nebo Formuli 1. Jak jste se dostal k této méně známé disciplíně?
Chtěl jsem závodit odmala. Asi od pěti let jsem sledoval rallye v televizi, chodil jsem na ni i osobně, konkrétně třeba i na Horáckou rallye, škoda, že už se nejezdí. Strašně mě to lákalo, ale dostat se do rallye je hrozně složité. Pokud nemáte v tomto sportu známé a pokud nemáte hromadu finančních prostředků, není šance. Zhruba v mých deseti letech do mého života vstoupil zdravotní problém, mám totiž Crohnovu chorobu. Doktorům trvalo dlouho, než na tuto diagnózu přišli, a kvůli tomu jsem se dostal do hodně špatného stadia. Byl jsem na tom fakt zle. Před závažnou operací jsme si v nemocnici s tátou řekli, že až se z nemocnice dostanu, tak si splníme sen a koupíme auto, ze kterého postavíme ‚„závoďák'' na polní cesty.
A pořídili?
Pořídili jsme polského Fiata 126, kterého jsme začali postupně předělávat a vygradovalo to tak, že jsme zjistili, že i já můžu v něčem opravdu závodit, a tak jsem se dostal k autoslalomu.
Fiat 126 a závody? To si dokáže spojit asi jen málokdo. Řeknete k tomu víc?
Hodně jsme přemýšleli, co s tím autem udělat. Jde upravit původní motor, ale dostanete z toho opravdu malý výkon. Padesát koní není moc. V Itálii a v Polsku do fiátků dávají motory z motorek. Za celkem dobré peníze se pak dá z takového motoru dostat slušný výkon. Pořídili jsme tedy motor ze Suzuki 750ccm. Nebylo to špatné, ale výkon nás pořád ještě neuspokojoval a byla celá řada dalších problémů. Dali jsme tedy motor z Hondy 1100ccm, a ten už výkon měl. Auto jezdilo parádně, ale motor začal brzy odcházet, dokonce mi auto dvakrát hořelo. Trvalo nám hodně dlouho, než jsme zjistili, kde je problém, v podstatě jsme zničili čtyři motory. Nakonec jsme zjistili, že problém je prakticky neřešitelný, a tak nám nezbylo nic jiného než znovu vyměnit pohonou jednotku. Zvolili jsme opět Suzuki, ale tentokrát 1000ccm, a ten šlape perfektně. Má 170 koní, auto váží zhruba 650 kg, takže teď je to raketa.
Mluvil jste o tom, že některé závody se jezdí i do vrchu, mohli vás tak diváci vidět na Zámeckém vrchu v Náměšti nad Oslavou?
Ano. Zámecký vrch jsem jel už třikrát. Loni jsem bohužel závod nedojel, protože jsem zadřel motor, letos jsem byl druhý a třetí ve své třídě.
Vraťme se k autu. Je lehké, má silný motor, jak se s takovým autem jezdí?
Navíc je to specifické v tom, že motor je vzadu. Poměrně dobře se přenáší výkon na zadní kola, ale jak je největší váha za zadní nápravou, tak to při rychlém průjezdu zatáčkou začíná trochu ujíždět. Řízení je tak o rychlých reakcích. Je to hrozně zábavné ježdění, ale není to úplně jednoduché.
Teď jste mistr republiky, vicemistr Československa a druhý vicemistr Evropy, jak dlouho trvalo, než jste se na tuto úroveň dostal?
Dlouho trvalo, než jsme vyladili auto. Řešil se nejen motor, ale i podvozek, který dodnes není ideální. Závodím od roku 2017, v roce 2018 jsem byl juniorským mistrem Československa a v roce 2019 nám začaly problémy s tím, že jsem závody kvůli technickým závadám nedojížděl. Letošní sezona byla prakticky první, kterou jsem dojel komplet. Je to jako v každém jiném sportu. Je potřeba trénovat a jezdit. Jelikož závodní auto do provozu nesmí, tak se vlastně trénuje na závodech. Postupně jsem se letos dostával do tempa, a hlavně jsem začal věřit autu.
Chápu to dobře, že malucha měnit nebudete?
Rozhodně ne. Není to ani v mých finančních možnostech. Investovali jsme do něj hodně peněz a času.
A změnit třeba disciplínu se nechystáte? Mluvili jsme o rallye.
Rallye mě samozřejmě láká a chtěl bych ho dělat, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že na to pravděpodobně nikdy nebudu mít. Je to o velkých penězích.
Sezona skončila a už určitě přemýšlíte o nové. Chystáte nějakou novinku?
Chystáme dost podstatné úpravy. Chceme udělat celý nový podvozek. Náš současný dodavatel pneumatik skončil výrobu, takže hledáme nového. Máme přes zimu co dělat. Sezona začíná v dubnu.
Vaše závodění, to nejste jen vy, ale musíte mít tým lidí. Kdo vám pomáhá?
Dělám to v podstatě s mým tátou. S ním jsme auto postavili. Jezdí se mnou na závody a stará se o auto. A jinak mě podporuje celá rodina. Od letošního roku mě velmi výrazně začala pomáhat i firma Auto Eurodiesel, která mi závodění dělá mnohem jednodušší.
Můžeme se na vás příští rok v květnu těšit v Náměšti nad Oslavou?
Určitě. Je to náš nejbližší závod a zároveň můj nejoblíbenější. Má neuvěřitelnou atmosféru, která nemá v celé republice konkurenci. Daleko to není ani na Následovický kopec u Brna. Na ostatní závody už se musí urazit delší cesta.
Petr Chňoupek
