Vozíčkář Radek zdolal Milešovku i Říp

Zveřejněno 10. 10. 2023 11:11

Je sobota 26. srpna ráno a parta kamarádů z Velkého Meziříčí a okolí ve složení Radek Coufal, Petr Ambrož, Jiří Pálka, Pavel Večeřa, Pavel Sejrek, Jan Mašek, Petr Špaček, Jana Ambrožová, Leona Pálková, Naďa Randová a Alena Špačková řeší, zda jejich plán pro tento den klapne. Cílem je splnit Radku Coufalovi jeho „nesplnitelné" přání a dostat ho na vrchol Milešovky. „To je úžasný kopec. Už zdálky vyzývá k výstupu. České středohoří nevypadá jako pohoří, je to placka, na kterou někdo nasypal sem tam nějaký kopec a Milešovka jim dominuje. Měl jsem na ni spadeno ještě před úrazem. Sliboval jsem si, že někdy se na ni musím podívat," vysvětluje Radek důvod, proč toužil zdolat zrovna Milešovku. A tam se jinak než pěšky dostat nedá. „Třeba na Praděd se v pohodě dostanu na vozíku, ale na Milešovku ne, tam jedině vrtulníkem a nebo vynést. Jede tam nákladní lanovka, ale tou bych jet nemohl," vysvětluje Radek. „Poslední variantou je prak," dodává se smíchem Jiří Pálka.

„Den předtím jsme akci odvolali. Počasí bylo šílené, předpověď hlásila trvalý déšť, bouřky. Měli jsme strach do toho jít. I Ráďa nás přemlouval, ať to odpískáme, že si nás nechce vzít na svědomí," popisuje váhání všech Petr Ambrož. Na vrchol hory totiž nevede žádná asfaltka ani zpevněná cesta. Jen vyšlapaná, místy dost úzká pěšina plná ostrých kamenů, občas i popadaných stromů, která je pro vozíčkáře nesjízdná. A chůze v dešti po kluzkých kamenech s těžkým nákladem by byla nebezpečná.

Nakonec to riskli a vyplatilo se. Počasí se po dvou hodinách vyčkávání a sledování radaru umoudřilo natolik, že vyšlápli Milešovku a k ní přidali i výstup na Říp. Neboť symbol české národní historie by měl alespoň jednou za život navštívit každý správný Čech.

Tak úplně jednoduché to však nebylo. Na Milešovku, kam až to šlo, jel Radek na vozíku. A pak přišla na řadu nosítka a ramena kamarádů. „Tempo, kterým kamarádi vyšli, bylo vražedné. Bál jsem se, aby to nepřepálili, ale vše dopadlo na jedničku," říká Radek. Nosičů bylo šest, čtyři nesli, dva odpočívali, aby mohli střídat. „Dohromady jsme nesli asi 90 kilogramů, ale u hlavy to bylo mnohem těžší," podotýká Petr. Zbytek členů výpravy nesl vozík a staral se o zajištění hladkého průběhu cesty. Ta trvala zhruba tři hodiny. Na vrcholu si pak všichni připili šampaňským.

Na Říp (461 m n. m.) jel Radek na vozíku až nahoru, ale nebylo to o nic jednodušší než v nosítkách. „Fyzicky to bylo náročnější, dva táhli a dva vzadu drželi balanc, aby se Radek nepřevracel," podotýká Petr. „A zpátky taky nic moc, musel jsem jet pozpátku, abych z vozíku nevypadl, nezapřu se totiž nohama. Snažil jsem se klukům pomáhat, ale hlavně jsem se musel držet jako klíště," doplňuje Radek.

Nakonec vše vyšlo a výprava za jeden den zdolala 608 metrů převýšení. Užili si to všichni. „Panovala dobrá nálada i na černý humor došlo. Třeba když Radek ležel v nosítkách a jeden z kamarádů poznamenal: Opatrně s ním, ať z něj neuděláme invalidu," potvrzuje se smíchem Jiří Pálka. Ze zdaru výpravy se radoval hlavně Radek. Před úrazem totiž sportoval, byl aktivní a měl rád horskou turistiku. Běhal dálkové tratě, půlmaratony, zkusil si i dva maratony. A pak přišel úraz. V lednu roku 2018 kácel v lese kůrovcové stromy, jeden na něj spadl a bylo po plánech. Půl roku se léčil a smiřoval s tím, že se již nikdy na nohy nepostaví. „Začátky byly těžké, ale teď už je to všechno jinak. Nejdůležitější je mít kolem sebe rodinu, která mě podporuje, a přátele. Pak všechno jde," říká spokojeně Radek. Teď je na vozíku, ale jinak se toho pro něj tolik nezměnilo. Pořád je aktivní, plný elánu. Dělá atletiku, oštěp na vozíku a curling. V hodu oštěpem vybojoval dva tituly mistra republiky. Sebelítosti rozhodně nepropadl. Dívá se na svět optimisticky. Jeho pozitivní přístup k životu je inspirující. „Sedět doma u počítače nebo televize, to není nic pro mě. Troufnu si tvrdit, že mám život lepší než spousta zdravých lidí," hodnotí svou aktuální situaci.

Plán na další výpravu zatím hotový není, ale je celkem pravděpodobné, že k něčemu zase někdy dojde. „Když něco upečeme, budu rád. Ale spoustu výletů zvládnu i s rodinou. Nemusí to být pokaždé tak náročná výprava, jako byla tahle. Každopádně, kamarádi ji měli perfektně zorganizovanou, svůj podíl na úspěšné akci měl úplně každý jedinec v týmu. Patří jim za to můj obrovský dík. Nesmírně si toho husarského kousku vážím," zdůrazňuje Radek Coufal.