Zaniklé vesnice v našem okolí
Zveřejněno 29. 12. 2020 11:16
Nejstarší doklady o existenci mnoha osad na jih od dnešního Velkého Meziříčí máme již z roku 1104 z nadační listiny třebíčského kláštera. První zmínky o Meziříčí a ostatních osadách v jeho okolí však nacházíme až v dokumentech pozdějších. Důležitým pramenem o převodech majetku z důvodu dědictví, prodeje apod. jsou Moravské zemské desky. Další informace můžeme nalézt v matrikách, kronikách, urbářích a mapách. V průběhu věků některé vesnice zanikly, a to především z důvodů, že se přes ně přehnala válečná vřava (husitské války, třicetiletá válka), nebo je kosily epidemie, především mor. Další příčinou zániku vsí bylo zběhnutí poddaných či přesunutí osady na jiné místo. V jiných případech došlo k tomu, že po určitý čas byla vesnice pustá, ale potom znovu osedlá (např. Svařenov, Pohořílky). S nejvyšším počtem zaniklých osad se setkáváme v 15. a 16. století. Tento trend byl patrný v celé Evropě.
Výčet zaniklých vsí v našem okolí nikdy nemůže být úplný, proto se tato stat' pouze snaží připomenout názvy některých většinou již dávno zapomenutých vesnic a dostupná fakta o jejich existenci.
K roku 1104 byla darována třebíčskému klášteru jako nejsevernější osada Dobrutoys na území dnešního Budišova. Roku 1115 v opisu Kosmovy kroniky české je rovněž připsána zmínka o vsi Dobrutoys, pozdější Dobrutovice, ležící mezi dnešním Budišovem a Spáleným dvorem. Na starých mapách lze nalézt trat' s názvem Dobrutovice.
Z výčtu obcí darovaných roku 1104 třebíčskému klášteru zanikly ještě například Klilohovice, Kvasovice, Hošťálkovice, Malešovice, Hrděbořice, Brod, Nemojovice a jiné, jejichž poloha je dnes neznámá. Ostatní zaniklé obce náležející původně k třebíčskému klášteru lze lokalizovat: Zašov zanikl u Rapotic, Rakovo zaniklo u Okarce, Radmíř stával u Koněšína, kde se nachází trat' „V Radměřicích". Osada Křížanov se rovněž uvádí k roku 1104 a stávala mezi Budíkovicemi a Okřešicemi v trati dosud zvané „na Křížanově". Osada Bor zanikla mezi Rudíkovem a Trnavou, kde se u silnice č. 360 nacházejí rybníky Velký Bor a Malý Bor a rozsáhlá trat' „V boře" jižně od Přeckova, která je pod tímto názvem uvedena např. ve III. vojenském mapování z druhé poloviny 19. století.
U Rudíkova zanikl Chroustov, kde se nachází stejnojmenná trat'. Osada se připomíná v létech 1366 – 1447.
Ostrožnice se zřejmě nacházela u Přeckova. Roku 1464 ji totiž držel Pavlík z Přeckova.
Další zaniklá osada se jmenovala Benedín. Stával u Oslavičky, kde je dosud trat' „Pod Benedínem". Ves Benedín s tvrzí, mlýnem a dvorem měla vlastní vladycký rod z Benedína. Ves se připomíná od roku 1376, kdy byl majitelem osady vladyka Matějek z Benedína, jehož majetky později zdědil jeho bratr Zdich. Obec byla v době husitských válek pravděpodobně rozbořena. V roce 1481 byla pustá osada koupena Mikulášem Oslavickým z Jemničky. Blízký rybník se dodnes jmenuje Benetínský nebo Benedínský. Dnešní název Ovčírna pochází z doby, kdy tam byl hospodářský dvůr, kde se chovalo až několik set ovcí. V nejstarších matrikách obce Rudíkov se nachází několik zmínek o ovčácích z Benedína.
Poblíž Mostišť se nacházely dnes zaniklé osady Jesenov, který je zmíněn jako pustý už v roce 1370, a Mrhov, který se jako ves uvádí v létech 1376 - 1565.
U Martinic zanikly Martiničky, které s nimi v podstatě splynuly.
Osada s názvem Malá Lhotka stávala u Petrávče. Roku 1456 již byla pustá.
Po vsi Nesměř nebo Nesmíř zůstala samota ve stejnojmenném údolí Oslavy. Písemné zprávy o osadě jsou mezi lety 1376 – 1490. Po tomto datu se už v pramenech neobjevuje a zanikla patrně během 16. století.
Ulička (Tassendorf) zanikla u Tasova.
Otěchleby stávaly v trati Hadinka nedaleko Jestřebí u Velké Bíteše, kde jsou zbytky staveb zvané „Dvořiště". Pozemky zaniklé dědiny byly přiděleny obci Březské a Nebštychu (Nové Sady) a větší podíl připadl ke dvoru v Jestřebí. Ves se poprvé uvádí roku 1349. Roku 1354 je zmíněn Ocman z Otěchleb. Jan z Bezděkova a z Otěchleb prodal roku 1490 dvůr Otěchlebský. V roce 1512 je vklad pustého dvora Otěchleby. Ves zanikla patrně koncem 15. století a na pustých pozemcích byly zřízeny dvory, jak tomu nasvědčuje vklad trhové smlouvy o statek Náměšťský roku 1629, kde se jmenují v Otěchlebích tři dvory.
Ves Starý Rousměrov je k roku 1483 veden v urbáři žďárském. Pustým se uvádí v létech 1560 – 1562. Při vkladu statku žďárského roku 1617 byl osazen. Obnovená vesnice však byla postavena na novém místě. Starý Rousměrov stával v lese zvaném Nivky.
Laštovičky vznikly parcelací dvora roku 1786. Původně zde stávala osada Suk, která zpustla, nově osazena se jmenovala Nový Rousměrov, který byl k roku 1669 rovněž pustý. Ještě ve III. vojenském mapování můžeme identifikovat název Suk a blízký vrch Suky 583 m.n.m.
Světlá stávala mezi Chlumkem a Meziříčkem, kde je polní trat' „na Světlých". Jako ves se uvádí roku 1556, od roku 1557 pak jako ves pustá.
Žďárná byla dle urbáře z roku 1585 pustá. Na místě této zaniklé vesnice byl roku 1838 založen Geršov.
Pohořílky také na čas zpustly: poprvé se připomínají jako osedlé roku 1376, potom k roku 1609 jako pusté a 1680 znovu osedlé, patřící ke Stránecké Zhoři.
Svařenov – roku 1491 bylo ve vsi 5 a ¾ lánu, které získal Vávra z Bystřice od Jiříka z Všeborova. Pustým se uvádí v létech 1156 – 1591.
Starý Telečkov náležel roku 1370 ke zboží hradu Mostic a v letech 1146 – 1670 hradu Meziříčí. Koncem 17. století musel být pustý, protože nynější osada s názvem Starý Telečkov vznikla roku 1780 z rozparcelovaného panského dvora.
Hojšiny: pustá ves „na Hojšinách" se roku 1480 připomíná u Horních Borů.
Loučky zanikly jižně od Křižanova – roku 1546 již byly pusté. Dodnes chodí křižanovští na procházku „do Louček" k Loučskému rybníku.
U Bobrové zpustla ves Břidla, o níž je zmínka z roku 1436.
U Březejce v lokalitě Chlostov zanikla vesnice Chlístov, která se roku 1552 uvádí již jako pustá.
V trati „v Kyjovech" u Ronova poblíž (Nového) Ořechova zanikla vesnice Kyjov. Na místě Jakubovického dvora stávaly Jakubovice, analogicky na místě Křeptovského dvora bývala vesnice Křeptov. Zaniklá obec Rohy se nacházela u Heřmanova.
Ves Kosovy stávala u Pikárce, kde se po ní zachoval název polní trati. Připomíná se roku 1393, kdy byla přifařena do Křižanova. Ve smlouvě o prodeji moraveckého statku z roku 1595 je již uvedena jako pustá.
Urbanice stávaly mezi Vídní a Dobrou Vodou v trati Urbanice a náležely žďárskému klášteru. K roku 1487 byly pusté. Více o Urbanicích v článku Ing. Karla Hromka v tomto čísle Velkomeziříčska.
Ves Zahradiště zanikla před rokem 1503 a roku 1552 byla obnovena. Je pravděpodobné, že se jedná jen o přeložení sídla, neboť východně od nynějších Nových Zahradišť je polní trat' zvaná Staré Zahradiště.
Vesnice Vetla se k roku 1439 uvádí jako pustá. Stávala mezi Vatínem a Žďárem nad Sázavou v lokalitě zvané Vetly.
Roku 1640 je zmiňována pustá Víska u Bohdalova při prodeji kučerovského statku.
Prameny: Nekuda, V. 1961. Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno: Krajské nakladatelství v Brně 1961. 232 s., Hosák, L. 1938. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vydání. Praha: Academia 2004. 1144 s., Matriky obcí, Mapy III. vojenského mapování
Helena Švecová
Zaniklá ves Urbanice
O její přesnou lokalizaci se zasloužila náhoda: v roce 1985 při provádění meliorací u Dobré Vody byl drenážním strojem překopán kamenný základ domu a kamenem roubená studna ze zaniklé vsi Urbanice. Do té doby nikdo ze současníků nevěděl, kde se obec, z níž se zachoval pouze název, přesně nacházela. Zastupitelstvo Dobré Vody v roce 2006 rozhodlo, že označí prostor, kde se nacházely středověké Urbanice, pamětním kamenem. Na památku dávné vsi a jejích obyvatel byl u mistra Štoksy z Oslavice objednán pamětní kámen z amfibolitu, který byl slavnostně odhalen 14. září 2008. Na kameni je nápis: „Památce obyvatel zaniklé vsi Urbanice, která stávala v těchto místech ve 13. – 15. století." Úpravu okolí památníku provedli obyvatelé Dobré Vody. V den slavnosti vyšel průvod ve 13 hodin z Dobré Vody. Po uvítání starostkou Marií Žejškovou přednesl projev autor scénáře slavnosti Karel Hromek.
Obsahem sdělení byla historická fakta o zaniklé vsi Urbanice:
Vesnici Urbanice založil žďárský klášter někdy koncem 13. století. Usadil zde své lidi, aby pro něj vzdělávali zdejší půdu. Byla to obrovská práce: bez jakékoliv mechanizace snad jen s pomocí tažných zvířat vymýtit les, vybrat kameny, zorat půdu a zasít ji. Chudá sklizeň se sklízela za pomoci srpů. Kdo byli první obyvatelé Urbanic? Byli to lidé z okolí, nebo ze vzdálenějších krajů? Nevíme přesně ani to, kolik zde bylo domů. Byly totiž většinou ze dřeva a nezachovalo se z nich nic. Urbanice pro svou vrchnost nepředstavovaly žádný velký zdroj příjmů, proto o nich klášterní urbáře mlčí. Víme jen, že urbaničtí poddaní museli mimo svých dalších feudálních povinností odvádět klášteru vosk na výrobu svíček. Nakonec zde v roce 1486 zbyly jen dva domy a zřejmě už byly opuštěné, neboť se o jejich pozemky v Urbanickém žlebě svářili Dobrovodští s Vídeňskými. Tento spor se dostal až před úředníky brněnského práva, kteří konstatovali, že dožívající ves, která odedávna patřila žďárskému klášteru, náleží ke křižanovskému panství, které tehdy vlastnili páni z Pernštejna, a že vídeňští k ní žádného práva nemají. Při té příležitosti brněnský soud rozhodl, že poddanské dávky vosku mají držitelé urbanických pozemků odvádět nové křižanovské vrchnosti. A jak se tehdy včelí vosk získával? Chov včel ještě neexistoval. Vosk a med se získával tzv. brtnictvím. Brtníci byli lidé, kteří vyhledávali staré stromy, v jejich dutinách žily divoké včely. V období, kdy končila hlavní snůška medu, tito staří včelaři šplhali po stromech, vybírali z dutin stromů včelí plásty i se včelami a medem do pytlů. Včely potom v pytlích utopili, vyndali plásty, které rozmačkali a získali z nich med. Ten museli přecedit přes řídké plachetky, neboť obsahovaly i vosk. Vosk potom vytavili v nádobách, opět přecedili, aby se oddělila papírovina včelích plástů a získaný čistý vosk prodali držitelům urbanických pozemků, kteří jej odnesli bud' klášteru nebo na správu pernštejnských panství do Křižanova. Nakonec někdy koncem 15. století po dvou stech letech existence zmizely i dva poslední urbanické domky z povrchu země a v těchto místech byly podle tehdejšího obyčeje založeny pány z Pernštejna Urbanické rybníky.
Po odhalení pamětního kamene následovalo jeho požehnání křižanovským farářem Tomášem Holcnerem s modlitbou za zemřelé obyvatele Urbanic. Poté pronesl krátký projev Ing. Jan Kasal za současné žďárské občany a jejich jménem zapálil u pamětního kamene velkou voskovou svíci. Následovalo Schubertovo Ave Maria v podání Márinky Ambrožové za doprovodu paní učitelky Němcové. Na závěr byla předvedena scénka o založení Dobré Vody a Urbanic, k níž napsal scénář Karel Hromek. Slavnostní setkání zakončila hudba a předání malých pozorností pro účastníky.
Každoroční putování z Dobré Vody k pamětnímu kameni v Urbanicích a projev úcty k jejich dávným obyvatelům se stalo již tradicí.
Ing. Karel Hromek, Křižanov
