Jiří Michlíček ukazuje drobné střípky z cesty do Compostely
Zveřejněno 16. 3. 2018 12:57
Svoji tři tisíce tři sta kilometrů dlouhou cestu do Santiaga de Compostela zachytil Jiří Michlíček objektivem fotoaparátu. Nyní vystavuje fotografie z pouti ve velkomeziříčském muzeu pod titulem Santiago cestou necestou.
„Na tuto nepochybně dlouhou a náročnou cestu se vydali dva kamarádi, Jirka Michlíček a Pavel Pešek. Na konci je čekaly ne jeden, ale rovnou dva cíle. První duchovní – Santiago de Compostela – a druhý geografický – Cape Finisterre, kde se nachází milník s číslem 0,00 km a je to středověký konec světa. Obou dvou cílů dosáhli 26. září 2007,“ přiblížila ředitelka muzea Irena Tronečková cestu poutníků a připomněla úsloví, na kterém se oba po dosažení cíle shodli: Chceš-li poznat Krista, vykonej pouť do Jeruzaléma. Chceš-li poznat papeže, vykonej pouť do Říma. A chceš-li poznat sám sebe, vykonej pouť do Compostely.
„Nerad mluvím na veřejnosti, raději se vyjadřuji obrazem. Takže jak to všechno probíhalo, můžete vidět na fotografiích. Ty nejmladší jsou jedenáct let staré, ty nejstarší patnáct. První cestu jsme totiž vykonali v roce 2003,“ upřesnil ještě Jiří Michlíček a podotkl, že celý obrazový záznam cesty pořídil amatérskými fotoaparáty kvůli menšímu počtu kilogramů v batohu.
Výstavu a její vernisáž si nenechaly ujít desítky návštěvníků. Se zájmem si prohlíželi jednotlivá kratičká zastavení poutníků na cestě do Compostely. Některé snímky jsou spíše dokumentárního charakteru. Mezi nimi se pak o to více vyjímají ty, které mnohé vypovídají o nitru autora. Třeba úzkým paprskem světla ozářená jeptiška sedící v potemnělém chrámu.
„Jiří Michlíček byl živnostníkem, fotografem a starousedlíkem mezi svými sousedy. Pak se stal turistou, aby jej cesta proměnila v poutníka. Dnes je jiný. Není ani moudřejší, ani smířlivější a ani svatějšího života. Jen se na cestě zbavil balastu a udělal si tak uvnitř sebe mnohem více místa,“ píše o svém kamarádu Petros Martakidis na úvodním panelu expozice. A vystavené fotografie napovídají, že tak nějak to asi opravdu je.
Výstava potrvá do 29. dubna. Otevřeno je denně kromě pondělí, a to od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.
Martina Strnadová
