Večer s hosty Janem a Luborem Turzovými
Zveřejněno 26. 11. 2024 8:40
Z pěti dnů, které Honza a Luba prožili na Špicberkách v době polárního dne, si přivezli spoustu zážitků. Prošli jsme si město Longyearbyen, cestovali jsme přes zamrzlé moře do „města duchů" Pyramiden, prošli si kus těžební šachty, seznámili jsme s obyvateli, kteří se zde „nemohou narodit a nemohou zemřít" – resp. v místní malé nemocnici nemají porodnici a je zde zakázáno kvůli permafrostu lidi pochovávat.
Naopak díky permafrostu je tu umístěna známá Seed Vault, celosvětová semenná banka, která je zaplněna jen z malé částečky. Dozvěděli jsme se, že velký vzorek malého počtu obyvatelstva tvoří třeba Thajci nebo Filipínci, kteří tu pracují v restauracích a hotelích. Nebo proč se i v restauracích musíte hned u vchodu zouvat. Zhlédli jsme krásné záběry z dronu i fotografie krajiny – zamrzlé fjordy, zasněžené hory, zledovatělou krajinu, domy na pilířích (staví se tak, aby pod sebou nerozehřívaly permafrost). Dozvěděli jsme se, že Špicberky jsou vlastně Ostré hory a že za hranice města se nesmí vycházet beze zbraně kvůli možnému útoku ledních medvědů. Viděli jsme i krásnou polární lišku, která chvílemi dokonale splývala se sněhem. Honza a Luba nám vysvětlili, proč tu Rusů žije už jen pár (může za to pád letadla se 141 obyvateli). Osobně ve mně ne úplně příjemné pocity vyvolávaly všelijaká sovětská hesla, Leninova busta, typická výzdoba ze šedesátých, sedmdesátých let, což asi souvisí s tím, že jsme si před pár dny připomněli 35. výročí sametové revoluce...
Honza a Luba nám připravili krásný poslední letošní večer s hosty a hezky nás naladili na zimu. Už se těšíme, kam nás vezmou příště.
-msl-
