Na vláčky přišlo víc než tisíc zájemců
Zveřejněno 13. 3. 2024 10:07
V listopadu 2007 se tehdy rozjíždějící se Klub železničních modelářů při DDM Velké Meziříčí odhodlal vyjít s kůží na trh a uspořádal první ročník výstavy vláčků. Nikdo tenkrát netušil, zdali bude mít akce nějakou pozitivní odezvu. Všechny překvapil velký zájem veřejnosti. Přesto by si asi nikdo nepomyslel, že se v neděli 18. února 2024 uzavřou dveře za již patnáctým ročníkem.
První výstavy se konaly o adventních víkendech, časem se však více osvědčily jarní prázdniny. Pro organizátory je to sice náročnější, avšak rozzářené dětské oči a uznalé pokyvování dospělých stojí za to. A ten uplynulý ročník nebyl výjimkou. Do suterénu budovy zušky našlo cestu více než tisíc lidí, a to je tou nejlepší motivací k organizování budoucích výstav. Kdo by si však myslel, že když se za posledním návštěvníkem zamknou dveře, vše se vypne a za rok se vše zase spustí, tak se hluboce mýlí. Modeláře čeká další rok nikdy nekončící práce, aby měli zase příště čím překvapit. Od počátku si dali za cíl zachytit provoz na Československých státních dráhách před zhruba padesáti lety, kdy končil parní provoz. Tomu odpovídá i volba předloh, jejichž modely postupně vznikají. V tom uplynulém ročníku měla premiéru například souprava motorových vozů s přezdívkou Hurvínek, která dlouhá léta jezdila na naší lokálce do Studence, či model posledního typu parní lokomotivy, přezdívané kvůli svému zelenému nátěru Rosnička. Její předloha několik let jezdila nedaleko od nás v čele osobních vlaků mezi Jihlavou a Brnem, dodnes je udržována v provozu. Svoji premiéru si odbyla i celá řada ručně vyráběných osobních a i nákladních vagónků, opatřená odpovídající patinou.
V současné době je k dispozici bezmála čtyřicet vlakových souprav, a proto nezbývá, než aby se mezi sebou střídaly. Veřejnost měla také možnost spatřit i zbrusu nové lesy, které nahradily stávající. Častá otázka tedy byla, jak jsou na tom modeláři s kůrovcem. Na celém kolejišti je zatím téměř sedm stovek smrků, a na cestě je již další stovka. Tomu se muselo přizpůsobit i ručně malované pozadí, jehož autorem je místní malíř Milan Fleck. Během výstavy návštěvníci nešetřili obdivem k jeho práci. Současně objevili i celou řadu nově postavených osobních i nákladních aut z éry sedmdesátých let minulého století, které kupodivu identifikovaly i některé děti, ačkoli je už nemohly v běžném provozu potkat. Když se návštěvníci do sytosti nabažili jízdou vláčků, začali hledat detaily a těch opravdu není málo. Najít ale například stodvacetkrát zmenšenou slepici není žádná legrace. Pro mnohé děti byla návštěva výstavy ojedinělou příležitostí si zkusit zatelefonovat, něco napsat na psacím stroji nebo si obléct uniformu. Kolejiště Klubu železničních modelářů má však i svou skrytou část, kterou dokáže ocenit snad pouze fanoušek elektroniky a digitálního ovládání. Ta se neustále vylepšuje a zdokonaluje. Velký dík proto patří Josefu Linduškovi za to, že se po celou dobu výstavy pohybovalo vše, jak mělo, vláčky, výhybky i návěstidla. Pokud tedy vše dobře dopadne, budou se členové Klubu železničních modelářů těšit za rok na další pokračování a o překvapení jistě nebude nouze.
Pavel Stupka
