V katovně příjemně zavoněly staré časy
Zveřejněno 29. 1. 2024 9:15
Kdo v pátek 26. ledna odpoledne zavítal do velkomeziříčské katovny, nelitoval a dobře se bavil. Divadelní a šermířský spolek TAS tu uspořádal, v pořadí už sedmý, den otevřených dveří. Veřeje katovny se otevřely hodinu po poledni a zavřely, až když na krajinu padla tma.
Paní katová provedla návštěvníky po stylově zařízené katovské zahradě a přitom zajímavě a poutavě povídala především o jídle, a že těch znalostí měla přehršel. Katovský jazýček v těch starých dobách patřil asi mezi ty vytříbené. Však to taky na stole před katovnou bylo vidět – jelítka, jitrničky, různé sladkosti a spousta další vybraných lahůdek. Sliny se jen sbíhaly. A vše se dalo zapít lahodnými moky nejrůznějších druhů.
Uvnitř katovny hřála kamínka a bylo tam hodně příjemně. K vidění byla cela řada středověkých zbraní a také spousta mučicích nástrojů, tedy výrobních prostředků zdejšího kata.
Oheň hořel i venku a kdo měl zájem, mohl si nad plameny opéct špekáček. Takhle v lednu je to opravdu zážitek.
Divácky atraktivní byly samozřejmě ukázky šermířského umění. K vidění tak byly chrabré výkony středověkých rytířů, kteří mistrně ovládali svoje mnohými boji prověřené zbraně. Nejen kvalitními meči se bojovalo, k vidění byly i souboje dlouhými dřevěnými zbraněmi, krátce řečeno klacky. A nebylo všechno tak vážné, jak by se mohlo na první pohled zdát, nechyběla notná dávka humoru.
V katovně se v pátek dalo strávit velmi příjemné odpoledne, kdy se každý, kdo přišel, mohl dozvědět něco nového a zajímavého, ale také se dobře pobavit. Takové cestování časem stojí určitě za to.
Kat byl ve své době osobou na okraji společnosti a „slušný" člověk se mu vyhýbal, přesto byl důležitý. Katovny tak bývaly schovány před zraky „slušných" lidí. Poslední poprava proběhla ve Velkém Meziříčí v roce 1730. Katovna ale neosiřela a žili zde pak rasové či biřici. Kat neměl na starosti jen popravy, čistil též město od mrtvých zvířat, ale také od fekálií a odpadků.
Petr Chňoupek
