Byznysmenova dovolená

Zveřejněno 21. 8. 2018 8:48

Dnes přinášíme již osmý díl letního seriálu slohových prací studentů z gymnázia ve Velkém Meziříčí. Tentokrát z pera kvartána Adama Simajchla.

Bylo léto a já si konečně našel chvilku na to, abych si odpočinul od podnikání. Vyrazil jsem tedy na své jachtě na moře. S sebou jsem si vzal pár svých kamarádů, psa Lojzu, několik dalších podnikatelů, například Andreje se Zdendou, a v neposlední řadě také nějaký drobný personál – sedm kuchařů, pět uklízeček, dva barmany a osm lidí, co se starali o plavbu naší jachty. Celé dva týdny jsme na mém luxusním plavidlu skotačili, užívali si pohodu a klid. Dozvěděli jsme se o sobě navzájem spoustu nových informací. Vůbec jsem netušil, že Andrej má tak rád čápy nebo že Zdenda začal podnikat na Ostravsku a Karvinsku. Skvěle jsme se bavili!

Dovolená uběhla jako voda. Byl čas opět začít s byznysem. Rovnou jsem zavolal klientovi, který ode mě chtěl koupit nějaký benzín a naftu. Zvedl jsem se tedy ze svého pohodlného lehátka a šel si to zapsat do svého notýsku, který jsem nechal v kajutě. Ovšem notes, kde byly zaznamenány mé obchody a kontakty, byl fuč! Někdo ho musel ukrást! Nevěděl jsem, co si počít. Co když se Miloš dozví o mém soukromém kšeftu s Vladimirem?

Začal jsem pátrat. Celou cestu do přístavu v Monaku, kde moje loď obvykle kotví, jsem vyslýchal, koho jsem jen mohl, hledal jsem ve všech koutech lodi. Kdokoliv mohl mít dobrý důvod, aby něco takového udělal. Zkusil jsem se ještě jednou zeptat Andreje. „Nazdar, Andreji, jak se Babiš?“ řekl jsem. Andrej dále tiše ležel na lehátku, a tak jsem teprve teď všiml, že spí.

Při pohledu na tohoto spícího Slováka jsem si řekl, že bych si měl jít také odpočinout. Kráčel jsem tedy zdrceně po palubě jachty. Ozývalo se jen jemné vlnobití, plavidlo obklopovala noční tma. Došel jsem do své kajuty a začal připravovat Lojzovi jídlo a vodu. Nesl jsem mu jeho dvě misky, když vtom jsem to uviděl. Ten ztracený záznamník! Zmačkaný a ožužlaný ležel před Lojzou, který vesele čekal na jídlo. Spadl mi kámen ze srdce. Vzal jsem si notes do ruky, prolistoval jím, přihladil ho rukou a uložil na bezpečné místo.

Byl jsem sice ještě trochu vystrašený, ale byl jsem rád, že seznamy mých klientů zůstaly jenom mezi mnou a mým psem.

Adam Simajchl

•  Poslat článek příteli