Mé milované moře!

Zveřejněno 14. 8. 2018 6:51

Přinášíme sedmý díl seriálu prací studentů gymnázia ve Velkém Meziříčí. Tentokrát z pera terciánky Markéty Dvořákové.

Ačkoliv nás od sebe dělí velká vzdálenost, jednou za čas mám možnost tě navštívit. Sednout si na vlhký, nahřátý písek a bezmyšlenkovitě naslouchat uklidňujícím, hlubokým a bezstarostným tónům tvých vln. Bezmezný výhled na vodní pláň mi dodává energii i pocit štěstí, jako by tento okamžik neměl nikdy skončit.

Bitva mezi břehem a vlnami je stále důraznější, začíná foukat vítr. Má vůni soli. Zvedám se a pomalým krokem vstupuji do příjemně chladivé vody. Ten pocit je k nezaplacení. Plavu dál, už nedosáhnu na dno. Na oči si dám plavecké brýle, zadržím dech a potopím se. Na písčitém dně se občas mihne malá stříbrná rybka. Bojácně kmitá zleva doprava. Chvíli ji sleduji, dokud mi nedojde dech. Vynořím se nad jiskřivou hladinu: nádech, výdech, znova nádech a opět se nořím do vodního světa. Průzračná voda lehce nadzvedává prameny mých vlasů.

Za chvíli se pomalu vracím ke břehu. Dostala jsem se daleko od místa, z kterého jsem vkročila do moře. Jakmile mám vodu po pas, přestávám plavat, zvedám se a vratkými kroky jdu zpět. Na břehu přes sebe přehodím deku a ohlédnu se za sebe. Moře mi mává na pozdrav, taky mu zamávám. Zítra se uvidíme na nějakou dobu zase naposledy.

Markéta Dvořáková

•  Poslat článek příteli