K životu na zámku máme nejednu poznámku: Je tu veselo a ne truchlivo

Zveřejněno 13. 4. 2022 10:08

Takto by se mohla parafrázovat část textu známé písničky z pohádky Princové jsou na draka a byl by více než pravdivý. Navíc pohádka a zámek k sobě bezesporu patří. A do pohádky příběh, dostatek postav a samozřejmě i dobrý konec. Ale proč předbíhat, je přeci potřeba vyprávět tu naši a pěkně od začátku.

Byla jednou jedna...škola. Konkrétně Základní škola a Střední škola Březejc, Sviny 13, sídlící mezi lesy a rybníky v Centru Kociánka, pracoviště Březejc. V rámci velebení celého areálu došlo i na prostory školy. Ze dvou křídel zůstaly jen obvodové zdi, a tím vyvstala otázka: Kam se školáky? V září, čerstvě po prázdninách, nepřicházelo v úvahu udělat si další volno. Bylo potřeba najít náhradní prostory na několik měsíců. Les, stany,...to by asi nebylo to pravé ořechové.

A právě v tu dobu zaúčinkovalo první kouzlo. Nejpevnější oříšek pomohla rozlousknout Silvie Tomšíková, křižanovská zámecká paní (ředitelka Domova Kamélie). Nabídla nám možnost zabydlet se po dobu rekonstrukce v prostorách zámku. Velkorysá a ušlechtilá nabídka!
Hned se zapřahaly koně dodávek, ruce, myšlenky a začalo stěhování. A za tu nemalou námahu následovala příjemná odměna: útulné čtyři třídy uspořádané tak, aby se všichni žáci cítili co nejlépe. A zvykli si velice brzy – na komnatu s křišťálovým lustrem, kde se usídlili tkalci. V těchto reprezentativních prostorách se uskutečnila také většina návštěv a školních programů. Jinak se zde převážně tkalo a tkalo. Kdyby se zde vyrobené koberce a koberečky spojily v jeden běhoun, byla by to délka jako hrom a určitě by dosáhl z prvního patra až na nádvoří. A právě sem mohli kluci a holky za pěkného podzimního počasí zajít a v pohodlných křesílkách jen tak relaxovat a poklábosit. V době adventní a zimní se zase chodili kochat vánočním stromem a možná právě tady vznikl nápad vyrobit si stromečky vlastní.

Zbylé tři třídy se nastěhovaly do budovy bývalé školy nad zámeckou kuchyní. Byly zde pěkně pospolu a ač v těsném sousedství, bez větší újmy zvládly i covid. O přestávkách se žáci plynule "přelévali" z jedné třídy do druhé, v kuchyňce si vařili kafíčko a vzájemně se hostili dobrotami připravenými v hodinách vaření. A nejednalo se pokaždé jen o kuchyni českou. V rámci projektů "Do kuchyně k sousedům" a "S vařečkou po světě" ochutnali pokrmy typické pro země evropské i ty z jiných kontinentů.

S každým dnem stráveným na zámku se naše počáteční obavy, jak nás zde přijmou, rychle rozplývaly. Stejně jako lahodné pokrmy na jazyku ze zámecké jídelny. Paní kuchařky jsou zde totiž kouzelnice. Výsledkem jejich čarování byly vymetené talíře a následně ručičky osobní váhy vychylující se víc a víc doprava.

Křižanovský zámek zřejmě leží v místě velmi pozitivních zón, účinně působících na každého, kdo se v jeho prostorách ocitne. Určitě to také vyzkoušejte, nepotkáte zde jedinou podmračenou osobu, zdálky vám každý přeje dobré ráno. A vyskytne-li se problém, záhy jste přesvědčeni, že se jednalo o problém pouze ve vaší hlavě. Stačí se totiž zmínit, ať už paní ředitelce nebo šikovným pánům údržbářům a je vše vyřešeno: strašidelně vrzající dveře se otvírají zcela potichu, vadná baterie ve cvičné kuchyňce je vyměněna, vstřícně a ochotně se hledá řešení při zapůjčení zvedáku pro manipulaci s imobilními žáky... Prostě stačí pomyslet, vyslovit, poprosit a je to. Reálná pohádka 21. století, za kterou moc děkujeme! I ta má svůj konec. Je nám to líto? Možná jenom trošku. Dobře totiž víme, že jeden příběh musí skončit, aby druhý ještě pestřejší mohl začít. A na ten nejnovější pohádkový scénář se už moc těšíme. Protože všude dobře, ale na Březejci nejlíp!