V katovně se podávala polévka spolu s příběhem Havla Kolence z Meziříčí
Zveřejněno 13. 1. 2017 22:15
Možný příběh ze života někdejších obyvatel katovny o Johaně a Martinovi, k němu horká jablečná nebo myslivecká polévka s domácím pečivem, nebo svařené víno pro zahřátí a návdavkem ještě šermířské vystoupení. Takový program nabídl dnešní druhý den otevřených dveří ve velkomeziříčské katovně.
Připravili ho členové Společnosti historického šermu TAS, kteří nyní katovnu již druhým rokem užívají jako svoje zázemí. Lidé si prohlédli, co vše se v objektu od loňského prvního dne otevřených dveří změnilo. A že toho není toho málo. Přibyly třeba přístřešky na dřevo i pro kovárnu, v níž se kovář právě oháněl kladivem. Na dvoře voněly pochoutky, jimž mnozí neodolali a okoštovali třeba polévky, které se vařily venku v kotli nad ohněm prý dokonce dle středověké receptury. A navíc se ještě pobavili při vyprávění veskrze nešťastné ženštiny Johany, která se fakt blbě vdala za úředníka Martina. „On hrozně v práci ponížil, musel se státi písařem toliko krevním. Takže zapisuje do krevních knih, tedy popravčích,“ nastínila Ivana Vaňková v roli Johany osud těch, kteří možná před pár set lety katovnu obývali. A její manžel Martin, tedy Martin Štindl, pak popsal některá fakta ze života kata, či také rasa: „Kat nebo ras byli jedni z mála, kteří se mohli mrtvým zvířatům věnovat, protože zabít zvíře mimo porážku, to byl hazard s vlastní ctí. O tom by mohl vyprávět třeba Havel Kolenec z Meziříčí, který se v roce 1564 dostal do šlamastyky. Byl nařčen, že zabil psa, na cti ho to velice poškodilo.“ Zábavnému historickému výkladu lidé pozorně naslouchali a pak si mohli otestovat i vlastní vědomosti z dějin. Ivana Vaňková si pro ně totiž připravila čtrnáct záludných otázek a za správnou odměnu nabídla groš.
A nebyli by to šermíři, aby nakonec nepřidali ještě ukázku ze svého umění, takže samozřejmě nádvořím řinčely i meče.
„Jsme nadšení, moc se nám tu líbí,“ řekla svorně skupina turistů, která do velkomeziříčské katovny dorazila až ze Žďáru. Daleké cesty tak rozhodně nelitovali. „Stálo to za to,“ shodli se.
Starosta šermíře uklidnil, katovnu město zbourat nehodlá
Šermíři se v katovně skutečně zabydleli a lidé k nim na návštěvu chodí rádi. To potvrdila návštěvnost obou dnů otevřených dveří. Současní obyvatelé objektu mají navíc v hlavách spoustu dalších plánů a nápadů, co vylepšit a jak pobavit návštěvníky. Ale obávají se, aby o svoje zázemí nepřišli.
„Máme s městem smlouvu o výpůjčce na dobu neurčitou, což je skvělé, ale na druhou stranu je to s dvouměsíční výpovědní lhůtou, což je neštěstí. Trvalo nám půl roku, než jsme se sem vůbec nastěhovali, udělali jsme tady spoustu práce, dali jsme do toho už desítky tisíc korun, které si musíme nejdřív někde vyšermovat. Máme proto strach, co se stane, až třeba dojde na stavbu Lidlu a okružní křižovatky, která by tady vedle měla vzniknout. Co když nás pak město zase vystěhuje pryč?“ říká Radek Kamenský, hejtman společnosti TAS. Jeho obavy rozptýlil starosta Radovan Necid, který se do katovny přišel v pátek také podívat. „Chtěl bych vás uklidnit, že v tomto směru zatím město nemá žádné záměry. Projekt, který jmenujete, je dlouhodobý. Jestli tady někdy v budoucnu ta okružní křižovatka vznikne, to nevíme. Ale i kdyby ano, měla by se kvůli ní ubourat jen rohová část zdi kolem katovny, víc nic. Takže můžete klidně dál konat. Současně bych vás chtěl pochválit, je to tady díky vám hezčí a hezčí. Jste velmi šikovní a pracovití,“ řekl Necid.
Martina Strnadová
