Seriál ze zámku: Stanislav Vodička v muzejních sbírkách
Zveřejněno 20. 3. 2025 11:07
Osobnost Stanislava Vodičky dodnes nabádá k úctě ke starému řemeslu, psanému slovu i lásce k přírodě. Letos v březnu si připomínáme již 115. výročí narození tohoto pozoruhodného člověka. Jeho život, jenž se začal psát 15. března 1910 v malé vesničce Rožďalovicích na Nymbursku, by jistě vydal na román.
Chlapec z devíti dětí ze začátku ve výběru své profese poněkud tápal. Klíčové pro něho bylo až setkání s Janem Rajmanem, které otevřelo mladému Vodičkovi svět zlatých ořízek, pergamenových předsádek a kožených vazeb. Obor umělecké knihařství dále rozvíjel v dílnách v Tasově, který se mu stal druhým domovem. A když došlo v 50. letech k likvidaci živnostenského podnikání, odešel do Velkého Meziříčí, kde v archivu podniku Kablo ve své práci pokračoval.
A jelikož se za osobností Stanislava Vodičky skrývají nekonečné hodiny trpělivé práce, okouzlí nás především umělecky zdařilými knižními vazbami. V muzejní knihovně tak nalezneme díla Aloise Jiráska, Jakuba Arbese či Vladimíra Holana, která prošla Vodičkovou knihařskou dílnou.
Archivní fond zase obsahuje básnické rukopisy psané tužkou na malých formátech nebo zezadu na hlavičkovém papíře Kabla, zkrátka tak, jak přicházela inspirace. Drobné prozaické dílo psané na stroji oslavuje přírodu v celé její kráse a nese názvy například: „Racek zálesák", „Uvězněná kukačka" či „Sen". Kuriózní je i dopis ze dne 25. 9. 1959 adresovaný neznámému soudruhovi s omluvou, že se z důvodu bramborové brigády nemůže účastnit muzejní rady.
Lidé na něj vzpomínají jako na skromného člověka s otevřeným srdcem a velkého znalce přírody. Jeho knihy „Tam, kde usínají motýlové", „Planina ticha" či „Jepičí okamžiky" si lze vypůjčit v muzejní knihovně.
Patrná je z dobových snímků i spolupráce s Jakubem Demlem, kdy si můžeme prohlédnout nejen Vodičkovy civilní fotografie zachycující okamžiky strávené na rybách i při práci v knihařské dílně, ale i obrázky z kulturního života, kdy byl činný v lidovém souboru Vysočina nebo se účastnil knihovních besed v Borech a Křižanově.
Stanislava Vodičku nám v muzeu nepřipomínají pouze knihy, fotografie či rukopisy, ale při troše fantazie si také můžeme představit, jak to v takové knihvazačské dílně vypadalo. Součástí muzejních sbírek totiž jedna taková dílna je. Mezi předměty tak nalezneme šlapací šičku, kolovou a pákovou řezačku, oklepávací lisy a zlatičku.
Zajímavým artefaktem spjatým s tímto knihařem a spisovatelem je také hnědá kožená bunda do pasu. Nejen že pochází z Vodičkova majetku, ale kůži si na její ušití sám vydělával.
Kotlík na teplý klíh
Válcovitá nádoba z měděného plechu na první pohled nijak zvlášť nezaujme. Při bližším ohledání si všimneme, že nádoba je dvojitá, kdy vnitřní část přesahuje přes průměr vnějšího pláště. Dochoval se i štětec s částí ztvrdlého klihu. Zajímavostí je, že tento sbírkový předmět se k nám dostal díky likvidaci škod po velké povodni v květnu 1985, která zasáhla i archiv podniku Kablo. Do muzea jej ještě téhož roku daroval Antonín Dvořák. Kotlík používal knihař Stanislav Vodička k šetrnému ohřívání klihu ve vodní lázni a v různých obdobách jej knihaři používají dodnes.
Dana Cejnková
