Včelaři chystají výstavu
Zveřejněno 26. 11. 2024 14:10
Včelařská základní organizace ve Velké Bíteši ve spolupráci s Klubem kultury opět pořádá již tradiční předvánoční včelařskou výstavu. A tak se opět těšíme, že se setkáme ve Velké Bíteši ve výstavním sále Klubu kultury, Masarykovo nám. č. 5 a to od čtvrtka 5. prosince do úterý 10. prosince vždy od 9 do 17 hodin. Jako obvykle jsme pro vás připravili ke koupi kvalitní medy od místních včelařů, včelařskou literaturu, medové pečivo, svíčky z včelího vosku, výrobky z včelích produktů, medovinu a oblíbené 15o medové pivo. Nebudou chybět živé včely v proskleném úlu. Naši průvodci na výstavě se rádi s dětmi mateřských i základních škol, ale i s ostatními návštěvníky, podělí o svoje zkušenosti s chovem včel a o zajímavosti z jejich života. Pro praktické včelaře chceme předvést opět některé zajímavé včelařské pomůcky a k prodeji budou základní včelařské potřeby.
Na vaši účast, přátelská setkání a nové podněty se opět těší organizátoři, kteří všem návštěvníkům rádi přiblíží chov včel.
Med – zdraví prospěšná potravina
Od včel můžeme získat několik včelích produktů: vosk, pyl, propolis, mateří kašičku a včelí jed. Nejznámějším a nejdůležitějším včelím produktem je ale bezesporu med. Základem pro vznik medu je sluneční energie, kterou zelené rostliny umí zachycovat a uchovávat pro další využití. Sled biochemických reakcí, který nazýváme fotosyntézou, vytváří z vody a oxidu uhličitého molekuly jednoduchých cukrů, které pak rostlina dále využívá. Většinu jednoduchých cukrů rostliny spojují do řetězců vytvářejících celulózu – v tomto případě slouží jako stavební látka. Jednoduché cukry jsou dobře rozpustné ve vodě a v rostlinách kolují v cévních svazcích. Rostliny pro své opylení lákají hmyz sladkou šťávou (nektarem) vylučovanou v květech seskupením speciálních buněk, které produkci nektaru umožňují. Sladký nektar tedy včely z květů při opylování odsávají a odnášejí do úlů. Kromě nektaru ještě včely sbírají jinou sladkou šťávu pro tvorbu medu a tou je medovice. Medovice je svojí podstatou také roztok převážně cukerných látek, které rostlina vytvořila fotosyntézou. Na povrch rostlin se medovice dostane prostřednictvím dalších druhů hmyzu – takzvaných producentů medovice. V Evropě žije asi 45 druhů významných producentů medovice – především mšic, červců a mer, které jsou druhově vázány na určité hostitelské dřeviny. Nejvýznamnější dřeviny, kde se zpravidla vyskytuje medovice, jsou u nás smrky, borovice, modříny, jedle, lípy, duby, javory atd. Produkce medovice souvisí s rozmnožovacími cykly zmíněného hmyzu, kterých je několik do roka. Samičky mají hodně potomstva a proto potřebují přijímat mnoho potravy. Na rostlinách, kde sídlí, dokážou vyhledat a nabodnout cévní svazky – vodivá pletiva, kudy v rostlině proudí asimiláty. Tuto rostlinou šťávu nemusejí nijak pracně nasávat, míza je v cévních svazcích pod tlakem a do jícnu savého hmyzu proudí sama. V útrobách mšice se odfiltrují především bílkovinné látky a většina sladké šťávy opouští tělo mšice a shromažďuje se na jehličí či listech, kde ji ještě před zaschnutím odsávají včely a jiný hmyz. Mšice v útrobách svého těla pozměňují složení rostlinných šťáv působením svých enzymů, které způsobují biochemické reakce a též vznik látek, které v míze původně nebyly. Pro medovicový med je také charakteristický vyšší obsah rostlinných barviv, minerálních látek a složitějších cukrů. Včely odsávají nektar nebo medovici a ukládají si tento sladký náklad do medového váčku, který má obsah kolem 50 mikrolitrů. Na jeden litr doneseného nákladu je proto potřeba minimálně 20 tisíc takovýchto dávek. Proces tvorby medu začíná již při sběru, protože létavka obohacuje sbíraný nektar výměšky svých žláz, které vykazují vysokou enzymatickou aktivitu. To pokračuje i v úlů, kdy sladká šťáva přijde do styku ještě s mnoha včelami, které si zásoby vzájemně předávají, přenášejí je z buňky do buňky a z plástu do plástu. Přidané včelí enzymy mezitím v medu katalyzují biochemické reakce, např. štěpení některých cukrů. Dalším krokem při vzniku medu je zahušťování, respektive odpaření přebytečné vody. Donesený řídký roztok obsahuje až 60% vody, zralý med pak okolo 18% vody. Řídké cukerné roztoky v přírodě rychle kvasí, protože se v nich namnoží všudypřítomné kvasinky. Med je ale přesycený cukerný roztok, který je skladovatelný téměř neomezeně dlouho, protože při tak nízkém obsahu vody se už mikroorganismy nemohou rozmnožovat. Navíc obsahuje mnoho přírodních látek, které ho stabilizují.
Proces zrání medu ve včelstvu trvá několik dnů. Je-li med téměř zralý a buňky plné, zavíčkují včely med v buňkách voskovými víčky. Zrání pak ještě nějakou dobu pokračuje. Med je složen z několika hlavních komponentů a mnoha dalších látek s různým složením, které jsou přítomny ve velmi malém množství. V posledních letech bylo díky rozvoji analytických metod v medu popsáno několik set specifických látek, mnohé další dosud na podrobnější popis čekají. Tyto často velmi složité organické látky produkují rostliny (jsou obsaženy v nektaru i medovici), některé jsou výsledkem vzájemných reakcí, jiné vzniknou působením včelích enzymů. U některých látek dosud není ani přesně známo, k čemu jsou v organismu potřebné. Dá se však předpokládat, že když je rostlina s vynaložením značné energie syntetizuje, nedělá tak bezúčelně. Med se tak jako kompozice stovek přírodních látek zásadně odlišuje od řepného cukru, který je téměř čistou sacharózou. Med má proto ve výživě mnohem větší význam jako zdroj širokého spektra biologicky aktivních látek, který mnohonásobně převyšuje jeho klasicky chápaný nutriční význam. Celkově lze med označit za potravinu s výrazným dietetickým účinkem zlepšující fyzickou kondici jedince, bránící vzniku nadměrné únavy během nárazových zátěžích. Výrazný pozitivní účinek se projevuje při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích, při problémech spojených se zažívacími potížemi. Výborných výsledků bylo dosaženo při indikaci medu u zácpy či různých vředových chorobách. Med díky svým antibakteriálním účinkům a vysoké viskozitě dokáže velmi úspěšně chránit stěnu žaludku a střev před trávícími šťávami. Rovněž se potvrdilo, že při různých onemocněních ledvin je med vynikajících podpůrným prostředkem. Med se využívá i v různých odvětvích potravinářského, farmaceutického i kosmetického průmyslu. V lidovém léčitelství se po staletí využívaly hojivé účinky medu na kůži, např. na odřeniny, různá poranění a popáleniny. Med je možno skladovat při běžné pokojové teplotě, nejlépe v temnu a v dobře uzavíratelných obalech. Med je silně hygroskopický a může z okolí přijímat např. vzdušnou vlhkost (pak může hrozit i naředění medu vodou a rozkvašení) a různé pachy. Při dlouhodobém skladování (až na několik let) se doporučuje teplota pod 12 stupňů Celsia.
Letošní včelařskou sezónu na bítešsku většina včelařů hodnotí jako úspěšnou. Chladný duben s ranními mrazy více uškodil ovocnářům než včelstvům. Snůška jarních medů byla mírně nadprůměrná. Letos se včelaři na většině stanovišť po čtyřech letech konečně dočkali i medovicového (lesního) medu, který Vám včelaři letos mohou nabídnout.
Ing. Josef Janšta, předseda ZO ČSV Velká Bíteš
