Seriál ze zámku: Šití, vyšívání a šicí potřeby
Zveřejněno 4. 7. 2024 9:05
Při vyslovení značek Pfaff a Singer je každému jasné, že pozornost tentokrát zaměříme mimo jiné na šicí stroje. Vynechat ale nemůžeme ani ryze ruční práce v podobě výšivek, které bylo možné tvořit třeba díky výšivkovým tiskátkům a trukařkám neboli tiskařkám, které s těmito razítky uměly zručně zacházet.
Stejně jako dnes i v minulosti měly ženy krabici, kam ukládaly šicí potřeby. Ve sbírkách nalezneme hned dvě kazety, obě jsou zdobeny sametovou látkou. Jak si můžeme všimnout, zdobení se meze nekladly, a tak byly k dekoraci krabičky použity například i mušle uspořádané do ornamentálních vzorů. V muzejních expozicích si návštěvníci mohou prohlédnout také stoleček s odklopnou deskou, kde bylo možné šicí potřeby ukládat.
Nepostradatelnou součástí výbavy byl i vyšívací bubínek sloužící k natažení látky, který se upínal speciálním držákem k desce stolu. Mezi sbírkovými předměty je uložen mosazný držák ve tvaru vodní příšery či draka, kdy k upevnění vyšívacího rámu sloužila pohyblivá rozevíratelná tlama.
Jako pomůcka k vyšívání sloužily různé vzorníky, kterých se v depozitáři nachází hned několik. Na vzorníku z roku 1826 si můžeme prohlédnout modře vyšité číslice od 1 do 21, hnědá velká písmena tiskací a černá velká písmena psací. Ve spodní polovině látky jsou pak vyšity jednotlivé motivy, jako jsou křížky, květy se stonky a listy a čajové konvice. Několik vzorníků z první poloviny minulého století darovala muzeu Kamila Chlubnová, která se v květnu 1889 narodila místnímu obuvníkovi Josefu Chlubnovi a jeho ženě Marii. Stala se učitelkou domácích nauk, později pracovala jako školní inspektorka.
S vynálezem šicího stroje se šití značně zmodernizovalo a zrychlilo. Stroj se především ve městech stal důležitým vybavením domácnosti, jelikož si řada žen šitím přivydělávala. V muzejním depozitáři nalezneme jak německou pfaffku vyrobenou v Kaiserslauternu, tak i malou americkou singrovku. Zajímavým exponátem je ale beze sporu šicí stroj vyrobený francouzskou firmou Avrial Legat. Litinový stroj zdobený zlatými vegetabilními motivy a umístěný na dřevěné desce byl totiž poháněn ručním stlačováním pístu.
V oblasti šití se dívky mohly v našem městě vzdělávat na dvouleté škole ženských povolání, jak se dočteme v ročence Světlé ze školního roku 1934/1935. Mimo jiné se v prvním ročníku vyučovalo šití a střihům prádla, ve druhém ročníku zase šití a střihům šatů a základům modistství. Při dalším studiu se mohly zdokonalovat ve vyšívání či nauce o látkách a krojích.
Výšivková tiskátka
Zajímavými předměty, které dnes již většina z nás nezná, jsou formy na předtištění výšivek, takzvaná výšivková tiskátka. Byla využívána na přelomu 19. a 20. století k přenesení motivu výšivky na látku. Na látku se tisklo modřidlem či indigem, po vyšití a následném vyprání motiv zmizel. Trukařky, jak se tiskařkám také říkalo, měly výborně zvládnuté postupy a uměly motivy dobře kombinovat. V depozitáři nalezneme celý soubor 13 razítek, z nichž některá jsou označena jménem Čermáková a letopočty 1921, 1922 a 1927. Jsou vyrobena z březového dřeva, samotný motiv je vytvořen pomocí kovových plíšků. Do muzea se tiskátka dostala darem Z. Čermákové v roce 1929.
Lucie Pavelcová
