Děti a my
Zveřejněno 2. 7. 2024 9:37
Červen začal jako vždy Mezinárodním dnem dětí. Slaví ho především ty děti, které zrovna vyrůstají v rodinách svých rodičů.
Pro nás, staré muže a ženy, má slovo „děti" širší význam. Dětmi pro nás nejsou ti, kterým jsme kdysi dali život, ale i jejich děti a děti těchto dětí. Tedy naše širší rodina, bez které by byl náš život velmi smutný. To, že je máme rádi často více než sebe, je přirozené. Není nám jedno, jak žijí, i když máme na jejich život malý vliv. Bojíme se o jejich zdraví, přemýšlíme o jejich starostech. I když role matky a otce je nezastupitelná, je skoro pravidlem, že babičce či dědovi je snadnější se svěřit se svými problémy. Oni už nevychovávají, ale chápou. Televize nás často zarmucuje zprávami o svízelích současných dětí. V poslední době šlo například o informaci, že více než 10 % současných dětí trpí depresemi. To pro nás ale znamená, že každé desáté dítě u nás se něčím trápí. To bolí. Moderní doba se svými vymoženostmi asi není k dětem dost vlídná. Televizní pořady a různá slova nemohou nahradit to, co jsme měli my v našem mnohem skromnějším dětství. To, že si rodina každý večer sedla společně ke stolu a povídalo se. Ale nebuďme škarohlídi. Víme, že současní rodiče to nemají lehké. Tak přejme jim i jejich dětem, aby jejich nebe bylo bez mráčků a plné lásky. Tu svou my jim posíláme.
Klienti DPS
