Seriál ze zámku: Františka Stránecká
Zveřejněno 9. 2. 2024 10:43
Františka Všetečková, provdaná Kerschnerová. Že vám jméno nic neříká? Nevadí, protože tuto velkomeziříčskou rodačku určitě znáte jako Františku Stráneckou. Jsou po ní pojmenovány ulice v Meziříčí a v Brně, na rodném domě na Zámeckých schodech je umístěna pamětní deska. A zapálení čtenáři znají třeba její pohádky.
Františka se narodila Kateřině a Františku Všetečkovým 9. března 1839 ve Velkém Meziříčí. Později se rodina přestěhovala do Stránecké Zhoře, kde se stal Františčin otec hospodářským správcem. Právě podlé této vesnice si Františka následně zvolila svůj pseudonym.
V muzejním archivu můžeme zalistoval rukopisy pohádek O hastrmanu, O pekelné tanečnici či O vyhnaném kuchtíku. Právě tyto pohádky se spolu s dalšími pěti objevily v knize, kterou se Stránecká v roce 1868 uvedla na literární scénu. A právě s Pohádkami z Moravy se objevil také spisovatelčin pseudonym.
Mezi dochovanými materiály nalezneme celou řadu dopisů, které v průběhu let obdržela. Františka Stránecká byla v literárním i přátelském kontaktu hned s několika spisovateli, z nichž můžeme jmenovat Karla Jaromíra Erbena, Svatopluka Čecha či Elišku Krásnohorskou.
Mezi korespondencí nalezneme dopis z 2. listopadu 1885, ve kterém právě Krásnohorská píše: „Jsem upřímnou Vaší ctitelkou a tak hluboko se klaním Vašemu duchu, Vašemu umění, Vašemu vlastenectví, Vaší pronikavé znalosti lidu, Vaší ryzosti vůbec, - že bych s pýchou a slepou důvěrou uveřejnila a hájila každý příspěvek Váš, i kdybych nesouhlasila s výroky v něm obsaženými, myslela bych si: Stránecká tomu jistě lépe rozumí než já."
Dle dochovaného dopisu ji pro spolupráci oslovila také Josefa Náprstková, starostka spolku Libuše vydávajícího četbu pro ženy. Básník a prozaik Svatopluk Čech zase v listopadu 1882 Stráneckou požádal o příspěvek do časopisu Květy: „...obracím se k Vám s uctivou a snažnou prosbou, abyste do měsíčníku našeho některým ze svých rozkošných obrázků moravských přispěla."
V archivu můžeme dále zalistovat příspěvky, které vycházely v novinách a časopisech, jako byl třeba Časopis Matice Moravské, Národ a škola, Orel, Světozor, Literární listy, Vesna, Obzor či Květy.
Na druhou stranu jsou v muzeu uloženy i materiály osobnějšího rázu, kam můžeme zařadit fotografie rodičů, dětí, úmrtní oznámení manžela Ignáta Kerschnera nebo třeba vstupenku z března 1886 na šibřinky českého čtenářského spolku v Brně.
Pamětní deska s bustou
Na připomínce Františky Stránecké se koncem 50. let minulého století velkou měrou podílela tehdejší ředitelka velkomeziříčského muzea Marie Benešová. Díky ní se v archivu dochovala řada materiálů týkajících se přípravy pamětní desky ke 120. výročí narození. Samotné odhalení se uskutečnilo v neděli 7. června 1959 a v archivu kromě pozvánky s programem a plakátu nalezneme třeba i podepsaný strojopis básně od Ladislava Dvořáka „Oslava", která byla během slavnostního odpoledne odrecitována. Dochována je také korespondence se spisovatelčiným vnukem Bohumírem Remešem či autorem pamětní desky akademickým sochařem Josefem Klimešem, rodákem z nedalekého Měřína.
Lucie Pavelcová
