Seriál ze zámku: Sbírka svícnů a lamp
Zveřejněno 8. 1. 2024 10:14
S novým rokem můžeme symbolicky přivítat nové světlo do našich životů. Lampy a světla dnes považujeme za základní vybavení domácnosti, v minulosti tomu tak samozřejmě nebylo. Lidé byli nuceni přizpůsobit se východu a západu slunce, a proto vstávali za úsvitu a večer uléhali se setměním. Osvětlení bylo drahé a svojí intenzitou rozhodně nebylo schopné nahradit světlo sluneční.
První lampy byly velice jednoduché, kdy šlo především o hliněné misky s tukem, do něhož byl ponořen knot. Používaly se také lojové svíce, které byly upevněny do svícnů. V případě potřeby osvětlení mimo dům byly využívány lucerny, které chránily plamen před větrem.
V muzejním depozitáři nalezneme nejrůznější typy osvětlení od olejových lamp až po elektrické lustry. Například v roce 1936 daroval do sbírek olejovou lampu místní drogista Topičovský. Jedná se o cínovou lampu zdobenou vegetabilními a geometrickými motivy, na jejímž vrcholu je umístěna skleněná nádobka na olej.
Nejrůznější podobu pak mohly mít železné svícny. Často se jednalo o jednoduché předměty, které opravdu sloužily pouze k upevnění svíčky, jako je tomu v případě svícnů darovaných muzeu v roce 1893 paní Josefou Kolářovou.
Zdobnějším předmětem je železný svícen věnovaný ve 20. letech minulého století Františkou Menšíkovou. Svícen má tvar ženské stojící postavy oděné do šatů s krátkým rukávem. Oběma rukama pak na temeni hlavy drží stopku misky. V tomto případě postava ženy plní funkci jakéhosi sloupu či podstavce.
V prostorách depozitáře nalezneme majestátní kovaný lustr, který původně zdobil aulu místního gymnázia. Litina je v tomto případě vykovaná do podoby rostlinných ornamentů, které jsou doplněny dvěma řadami elektrických bílých svíček. Autorem tohoto secesního díla je František Vávra, který na Velkomeziříčsku působil na přelomu 19. a 20. století. Jeho tvorba vykazovala vysoký stupeň řemeslné a výtvarné zručnosti.
Ačkoli většina lamp a svícnů v našich sbírkách pochází z domácností, nalezneme mezi nimi i svícny kostelní. Mezi sakrálními předměty máme uloženy dva oltářní cínové svícny pocházející z 18. století. Jejich trojboké podstavce jsou zdobeny rokajovým a akantovým dekorem, nožky svícnu pak mají podobu zvířecích tlapek.
V souvislosti se svíčkami či lampami nesmíme opomenout ani speciální nůžky určené ke zkrácení hořícího knotu. Kratiknot, jak býval tento nástroj nazýván, měl na jedné z čepelí krabičku, kde byl odstřižený knot zachycen. Jednoduché knoty totiž v minulosti samy neodhořívaly, ale bylo je nutné neustále zkracovat.
Lampa s velbloudy
Místní výrobu reprezentuje jedna ze stolních lamp, která by měla pocházet z Breitenbachovy slévárny nacházející se v minulosti na Františkově. Její dekorativní podstavec je tvořen neobvyklou zoomorfní plastikou v podobě dvouhlavého velblouda s ozdobným sedlem. Kovový podstavec lampy je doplněn skleněnou nádobkou na petrolej a skleněným cylindrem s barevným květinovým dekorem. Hořák s mechanismem pro regulaci knotu byl vyroben vídeňskou firmou R. Ditmar, která byla největším a nejuznávanějším výrobcem lamp v rakousko-uherské monarchii.
Lucie Pavelcová
